V těchto dnech probíhá postupné rozvolňování opatření zavedených v rámci boje proti novému koronaviru. Jejich podstatou bylo z velké části sociální distancování, v krajních případech i izolace. Současně s tím, jak roste počet nakažených, stoupá i počet vyléčených. Pro ně mohou být opatření irelevantní a vědci uvažují o tom, že by mohli fungovat jako „živý štít“ proti dalšímu šíření infekce.
Hned na začátek je vhodné podotknout, že dosud nebylo jednoznačně prokázáno, zda se lidé, kteří onemocněli nemocí COVID-19, mohou, či nemohou znovu nakazit. Nedávno provedené plošné testy ukázaly jen to, že určitá (v případě Česka velmi malá) část populace má protilátky proti viru SARS-CoV-2. Lze pouze předpokládat, že tito lidé mohou být odolnější proti potenciální nákaze.
Co (ne)víme o koronaviru
Skupina vědců z Georgijského technického institutu zkoumala, zda a jak by lidé s protilátkami mohli být užiteční pro omezení dalšího šíření infekce. K testování použili epidemiologický model, na kterém zjišťovali, co by se stalo, pokud by na určité klíčové pracovní pozice byli umísťováni dříve infikovaní vyléčení jedinci.
Výsledky naznačily, že „štít s imunitou“ v podobě člověka s protilátkami by měl svůj význam a mohl by citelně přispět k lepším výsledkům sociálního distancování. Takoví lidé by byli přínosem především na pozicích, kde dochází ke kontaktu s vyšším počtem lidí – například na nemocničních příjmech či v obchodech.
Model předpokládá existenci přesného testu, který by dokázal detekovat vyléčené na základě přítomnosti protilátek proti SARS-CoV-2. Další předpoklad zněl, že jednotlivci identifikovaní prostřednictvím těchto testů mohou bezpečně interagovat s infikovanými i neinfikovanými jedinci bez přenosu viru z jedné skupiny do druhé.
Je to jen model
Stále však jde pouze o model, zatímco skutečnost je taková, že o nové virové infekci toho víme velice málo. Neznáme například odpověď na otázku, po jaké době přestane být nemocná osoba infekční, ani jak to souvisí se schopností detekovat RNA viru ve vzorcích těchto pacientů.
Stejně tak nevíme téměř nic o získávání a trvání imunity, která se v případě ostatních koronavirů pohybuje od jednoho roku, až po několik let. Přestože existuje několik testů na protilátky, které mohou určit, zda je imunitní reakce vázána na SARS-CoV-2, jejich přesnost není vysoká, a především vůbec netušíme, jak detekce protilátek koreluje se skutečnou imunitou.
Také zvolený model SIR je, byť bývá epidemiology běžně používán, lze do jisté míry označit jako značně zjednodušený. V jeho rámci je populace rozdělována do tří skupin: vnímaví (tj. ti, kdož se mohou nakazit), nakažení a vyléčení. V časové ose je sledováno, jak se s ohledem na různé parametry mění poměr jednotlivých skupin.
„Živé štíty“
Vědci simulovali populaci s deseti miliony obyvatel, kde na počátku stojí jeden infikovaný člověk. V okamžiku, kdy zastoupení vyléčených dosáhlo 0,1 %, je začali dosazovat na klíčové pracovní pozice, které zahrnují interakci s infikovanou i vnímavou částí populace. Zde výzkumníci naznačují, že imunita může fungovat jako štít.
Výsledky ukázaly, že bez dosazování imunních lidí na důležité pozice by počet mrtvých v modelovém příkladu dosáhl 71 tisíc. Pokud by na klíčová místa byli dosazováni vyléčení, pohyboval by se tento počet dle možností nahrazování zaměstnanců mezi 20 a 50 tisíci. Pochopitelně v praktickém životě je nutné brát v úvahu fakt, že ne každý imunní je schopen zastávat jakoukoli pozici.
Výsledky studie byly publikovány v odborném časopise Nature, kde autoři mimo jiné uvádějí, že velmi pozitivní dopad by mělo nasazení imunních „živých štítů“ do míst, kde se pracuje se staršími lidmi. Je ale otázkou, nakolik je modelová situace přenositelná do praxe, kde stále hraje roli celá řada nám dosud neznámých faktorů.
Koronavirus online