Kdo by neznal Věstonickou venuši?! Sošku nahé ženy kdosi vyrobil 29 000 až 25 000 let před naším letopočtem. Jen 11,1 centimetrů vysoká plastika byla nalezena 13. července 1925 v pravěkém nalezišti mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Paleolitický nález uskutečnil tým archeologa Karla Absolona, který zde prováděl výzkum.
Absolon původně předpokládal, že soška je vyrobena z materiálu, který obsahuje směs rozdrcených spálených kostí a mamutích klů smíchaných s hlínou. Tato domněnka vycházela z chemické analýzy vzorku odebraného z hmoty sošky, kterou Absolon provedl.
Soška je jedním z nejvýznamnějších a nejlépe zachovalých příkladů paleolitického umění a je důležitým objektem pro pochopení kulturního a uměleckého vývoje v období mladého paleolitu. Zkoumání jejího materiálu a výrobních technik nabízí jedinečnou příležitost k porozumění tomu, jak lidé v tomto období pracovali s keramikou a jaké technologie používali.
Zkoumání Věstonické venuše
Vědci již několikrát zkoumali Věstonickou venuši pomocí zobrazovacích metod – například v létě roku 2004 pod CT ve Fakultní nemocnici u sv. Anny a o dvanáct let později se na ní mikrotomografem podívali pracovníci Moravského zemského muzea a technologického centra firmy FEI v Brně.
Nyní tým českých vědců (Petr Neruda, Petr Hamrozi, Zuzana Patáková, Grzegorz Pyka, František Zelenka, Šárka Hladilová, Martin Oliva a Eva Orságová) použil k prozkoumání vnitřní struktury sošky metodu mikropočítačové tomografie. Její zásadní výhodou je skutečnost, že je zcela nedestruktivní, což znamená, že umožňuje analyzovat objekt, aniž by ho poškodila nebo zničila.
Mikro CT využívá rentgenové záření k vytváření podrobných 2D a 3D obrazů vnitřních struktur objektu. Podobně jako běžné CT skenování v lékařství, i mikro CT skenuje objekt vrstvu po vrstvě, ale s mnohem vyšším rozlišením, což umožňuje zobrazit detaily na úrovni mikrometrů.
Jak probíhal výzkum?
Soška byla umístěna do speciálního držáku uvnitř skenovacího zařízení, aby byla zajištěna její stabilita. Rentgenové paprsky pak procházely objektem z různých úhlů, přičemž rozličné materiály uvnitř sošky absorbovaly rentgenové záření odlišně, což vytvořilo kontrast mezi různými částmi vnitřní struktury.
Po nasnímání tisíců jednotlivých „řezů“ (2D snímků) byly tyto obrazy zpracovány počítačovými algoritmy, které je spojily do detailní 3D rekonstrukce vnitřní struktury objektu. Takto vytvořený trojrozměrný model umožňuje vědcům prozkoumat různé vrstvy, složení a případné vady uvnitř sošky.
Vědci tak získali několik zásadních poznatků, které rozšířily naše chápání o výrobě, složení a historii Věstonické venuše. Soška byla vytvořena z místní sprašové hlíny, která obsahovala přirozené příměsi, jako jsou kousky vápníku, drobné kamínky a mikroorganismy. Zásadní je, že nebyly nalezeny žádné pozůstatky kostí nebo mamutích klů, což vyvrací původní teorii Karla Absolona, že soška byla vytvořena z tohoto materiálu.
Soška byla zhotovena z jednoho kusu hlíny bez přidávání dalších kusů. To znamená, že všechny části sošky, včetně hlavy a prsou, byly vymodelovány z jednoho kusu materiálu. „To vyžadovalo značnou zručnost a výtvarné cítění.“ konstatují odborníci na webu Moravského zemského muzea.
Uvnitř jsou praskliny a mikrofosilie
Analýza odhalila vrstvy, které naznačují, že hlína byla dobře zpracována a hnětena, což přispělo k její kompaktnosti. Uvnitř sošky bylo odhaleno mnoho prasklin a dutin, přičemž většina prasklin byla orientována podélně. Tyto praskliny vznikly pravděpodobně během procesu vypalování. Tato zjištění jsou důležitá pro budoucí zacházení se soškou, protože praskliny mohou snižovat její odolnost proti mechanickému poškození.
Uvnitř sošky byly dále nalezeny malé mikrofosilie, zejména z třetihorních a jurských hornin, což naznačuje, že hlína použitá pro výrobu pochází z místních sedimentů, které byly smíchány s těmito staršími materiály. Nalezené fosilie byly patrně přirozenou součástí materiálu a nebyly do hlíny přidány záměrně.
Poznatky z této studie výrazně přispěly k hlubšímu pochopení toho, jak byla Věstonická venuše vyrobena, jaké materiály byly použity a jak soška stárla a měnila se během tisíciletí. Zjištění také pomohou lépe chránit tuto jedinečnou památku a poskytují nové perspektivy pro další výzkum paleolitického umění a technologie.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány v zářijovém vydání odborného časopisu Journal of Archaeological Science, který se zaměřuje na publikaci výzkumů v oblasti archeologických věd. Jeho přísné recenzní řízení zajišťuje kvalitu a vědeckou validitu publikovaných článků. Vědci tak mají jistotu, že články v tomto časopise byly důkladně zhodnoceny odborníky v dané oblasti a že splňují vysoké standardy vědecké práce.
Zdroje: mzm.cz, mzm.cz, sciencedirect.com.