Zelená budoucnost čeká bývalý výrobní jaderný komplex v americkém státě Washington, známý jako Hanford Site. V areálu, jenž byl v minulém století součástí slavného projektu Manhattan na vývoj první jaderné bomby, vyroste solární farma produkující až 1 GW energie. A to přesto, že místo bylo desítky let zamořené radioaktivním odpadem.
Synonymem pro projekt Manhattan se stalo město Los Alamos v Novém Mexiku, právě tam byla na konci druhé světové války v roce 1945 navržena a sestavena první jaderná bomba Trinity. A zde působil duchovní otec atomovek Robert Oppenheimer.
Projekt Manhattan byl ale řádově větší a zahrnoval hned celou řadu výzkumných středisek rozesetých po celé Americe, při čemž kromě Los Alamos (Site Y) byly klíčové další dva areály. Prvním byl Oak Ridge (Site X) v údolí řeky Tennessee, kde byl z uranové rudy získáván obohacený uran a pak zmíněný Hanford Site v údolí řeky Columbia, kde byl obohacený uran přeměňován na plutonium.
Tisíce atomovek se stopami Hanfordu
Samotný Hanford Site byl pod krycím názvem Site W založen v roce 1943. Za účelem produkce plutonia tu vznikl zcela první plně funkční jaderný reaktor na světě. Jeho sestavení trvalo třináct měsíců, dostal označení Reaktor B a dnes má v USA status národní památky.
Tento reaktor vyrobil plutonium pro první jadernou bombu Trinity, která kdy byla úspěšně otestována. Zároveň vyrobil plutonium pro bombu Fat Man, shozenou v 9. srpna 1945 na japonské město Nagasaki (oproti tomu bomba shozená na Hirošimu byla uranová).
Produkce plutonia v Hanfordu v polovině minulého století
Z pohledu Američanů byla jaderná snaha velmi úspěšná, proto po konci války nejen že Hanford Site nevyřadili z provozu, ale naopak začali celý areál rozšiřovat. Staré nepřátele nahradili noví - Sověti - kteří také jadernou bombu získali, vznikla tak poptávka po velkém množství plutonia pro nové bomby.
Eventuálně v areálu vyrostlo devět jaderných reaktorů a pět komplexů na zpracování plutonia. Drtivá většina plutonia pro tisíce jaderným bomb, které Američané během studené války vyrobili, pocházela právě odtud.
Úklid? Na to dlouho nebyl čas
K postupnému uzavírání areálu a reaktorů začalo docházet mezi lety 1964 a 1971, vláda USA tehdy vyhodnotila, že plutonia má již dostatek. Konflikt ale dále trval, příliš mnoho pozornosti se tak nedalo poctivému odklízení radioaktivního materiálu z Hanfordu.
Systematický úklid započal až v roce 1989, tehdy už se dávno okolní komunity potýkaly se zvýšenou mírou výskytu rakoviny. To, co pak postupně experti na místě objevovali, překvapilo všechny. „Kromě milionů tun pevného odpadu vznikly v době výroby plutonia stovky miliard litrů kapalného odpadu.
Tyto kapalné odpady se likvidovaly vyléváním na zem nebo do výkopů či záchytných rybníků. Docházelo také k neúmyslným únikům kapalin,” popisuje současná oficiální stránka Hanfordu, jaký „bordel” byl po výrobě plutonia ponechán.
Uklízecí práce v Hanfordu v současnosti
Úniky a jejich objem podle ní často nebyly dokumentovány, kontaminováno bylo prakticky všechno. Výsledkem je, že uklízecí práce v areálu jsou popisovány jako největší v historii USA. A ještě stále nejsou zcela u konce, byť hlavní část již proběhla.
Areál si každopádně podle americké vlády zaslouží nový život, končící administrativa Joea Bidena tu proto navrhla v rámci iniciativy Cleanup to Clean Energy Project postavit solární farmu, která bude produktovat až 1 GW energie. Detaily smlouvy ještě musí vyjednat americké ministerstvo energetiky se společností Hecate Energy, která má farmu stavět.
Zdroj: Ministerstvo energetiky USA, Interesting Engineering, Engadget, The Conversation, oficiální stránky Hanford Site