Když dělají dva totéž, nemusí to být totéž. Lépe řečeno, nemusí to přinášet stejné ovoce. Že to platí pro trénink fyzické zdatnosti, prokázal tým vedený Henrym Chungem z Cambridge Centre for Sport & Exercise Sciences na Anglia Ruskin University v anglické Cambridge. Výsledky jejich výzkumu přináší vědecký časopis PLoS ONE.
Vědci analyzovali výsledky tréninku více než tří tisíc dobrovolníků ve věku od osmnácti do pětapadesáti roků a dávali je do souvislosti s údaji o dědičné informaci jednotlivých účastníků pokusů. Soustředili se na tři hlavní ukazatele fyzické kondice – svalovou sílu, práci srdce a schopnost svalů pracovat na kyslíkový dluh.
Všichni účastníci experimentu si z tréninku odnášeli zvýšenou fyzickou kondici. Zdaleka ne všichni si ale vylepšili fyzičku stejnou měrou, i když absolvovali totožný tréninkový program. Rozdíly byly nezanedbatelné. Někomu trénink zabral skutečně razantně, jinému přinášel podstatně skromnější výsledky.
Pohled do dědičné informace odhalil, že genetické dispozice jsou zodpovědné za 72 % rozdílu ve výsledcích tréninku. Zbývající rozdíly ve výsledném efektu cvičení padají na vrub výživy, regenerace a také zdraví včetně zranění. Geny nepřispívají ke všem složkám fyzické kondice stejnou měrou. Rozdíly ve výkonu oběhové systému byly geny ovlivněny ze 44 %. Schopnost svalů pracovat na kyslíkový dluh jen z 10 %.
Důležité je, jaké varianty genů čili alely se v dědičné informace dotyčného člověka sejdou. Už delší dobu je například znám významný vliv genu ACE na vytrvalost, například na výkony horolezců v nadmořských výškách nad 7000 metrů nad mořem.
Dvě alely
Lidé dědí tento gen ve dvou alelách - „dlouhé“ a „krátké“. Vlastníci „dlouhé“ alely mají zjevně lepší výkonnost a jejich organismus reaguje na trénink výrazným zlepšením kondice.
Naopak, vlastníci „krátké“ alely mají výkonnost slabší a také tréninkem se dopracují mírnějšího nárůstu fyzické zdatnosti. Mezi horolezci schopnými zdolávat osmitisícovky bez umělé=ho kyslíku jasně převažují vlastníci „dlouhé“ alely.
Henry Chung a jeho spolupracovníci odhalili celkem třináct genů, jejichž alely významně promlouvají do výsledků tréninku. Nikdo z výzkumného týmu netrpí iluzí, že to je kompletní sada genů, jež výsledky tréninku určuje. Testy na tuto sadu genů a jejich alely ale můžou významně přispět k vypracování individuálních tréninkových plánů pro jednotlivé lidi.
Těžit by z toho zdaleka neměli jen vrcholoví sportovci. Podobně lze na míru sestavit třeba rehabilitační program lidem, kteří se zotavují po nemoci nebo po zranění.
