Vesmírný dalekohled Jamese Webba identifikoval nejstarší černou díru. Dle odborníků vznikla před 13 miliardami let, přičemž tato doba odpovídá úsvitu vesmíru, období zhruba 400 milionů let po velkém třesku. Podrobnosti přináší web Interesting Engineering. Pozorování vedená Cambridgeskou univerzitou naznačují, že tato kolosální černá díra doslova „požírá svou hostitelskou galaxii k smrti“.
Vědci předpokládají, že masivní černé díry vznikají ze zbytků obřích hvězd poté, co projdou procesem známým jako gravitační kolaps. Podle tradičních modelů má výsledná černá díra hmotnost přibližně stokrát větší než Slunce. Odborníky v tomto případě nejvíce překvapila neobvykle vysoká hmotnost černé díry, která je mnohamilionkrát větší než hmotnost našeho Slunce.
Černá díra zpochybňuje naše představy
Fakt, že tak velká černá díra existuje už v tak raném stádiu vesmíru, zpochybňuje naše představy o tom, jak tyto objekty vznikají a rostou. Než černá díra dosáhne tak masivních rozměrů, mělo by to trvat miliardy let. Logicky tak vyvstávají otázky, jak mohla tato černá díra vzniknout za tak (relativně) krátkou dobu.
„Je příliš brzy na to, abychom mohli pozorovat tak masivní černou díru, takže musíme zvážit jiné způsoby, jakými mohou vznikat,“ řekl vedoucí autor studie profesor Roberto Maiolino. „Velmi rané galaxie byly extrémně bohaté na plyn, takže pro černé díry byly něco jako švédský stůl.“
Starobylá černá díra rychle konzumuje hmotu ze své hostitelské galaxie označované jako GN-z11. Jde o kompaktní galaxii, která je zhruba stokrát menší než naše Mléčná dráha. Takto velké černé díry mohou mít schopnost pohlcovat hmotu pětkrát rychleji, než se dosud předpokládalo. Pozorování ukazují, že galaxie vyzařuje intenzivní radiaci z energické černé díry ve svém středu.
Když černé díry aktivně konzumují své okolí, vypuzují velmi rychlým tempem plyn. Tento proces, připomínající vítr, má dle tiskové zprávy potenciál zastavit proces tvorby hvězd, což postupně povede k úplnému zániku celé galaxie. Současně s tím je to hrozba i pro samotnou černou díru, protože kvůli tomu přijde o zdroj své obživy.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba
Maiolino při této příležitosti pochválil schopnosti vesmírného dalekohledu Jamese Webba. „Je to nová éra: obrovský skok v citlivosti, zejména v infračervené oblasti, je to jako kdybychom přes noc přešli z Galileova dalekohledu k modernímu teleskopu.“
„Než byl Webb uveden do provozu, myslel jsem si, že vesmír možná nebude tak zajímavý, když překročíme hranice toho, co jsme mohli vidět Hubbleovým vesmírným dalekohledem.“ říká Roberto Maiolino. „Ale není tomu tak: vesmír byl docela štědrý v tom, co nám ukazuje, a tohle je teprve začátek.“
Maiolino předpokládá, že v příštích měsících a letech mohou být nalezeny ještě starší černé díry. Doufá, že se pomocí budoucích pozorování vesmírného dalekohledu povede najít menší „zárodky“ černých děr, což by mohlo pomoci rozluštit otázku, jak mohou tyto objekty vznikat. Výsledky dosavadního vědeckého bádání byly publikovány 17. ledna v odborném časopise Nature.