V souvislosti s klimatickými změnami, důrazem na snižování emisí CO₂ a rozvojem elektromobility se pozornost veřejnosti stále více soustředí na způsoby výroby elektrické energie.
Na následujících listech se může podívat, z čeho Evropská unie a její jednotlivé státy vyrábějí elektřinu, a to s vývojem za posledních dvacet let.
Zdrojem těchto informací jsou data Mezinárodní energetické agentury (IEA) a statistického úřadu Eurostat. Ty aktuálně poskytují ověřená data do roku 2018, následně jsme proto navázali na zdroje analytické organizace Ember/Agora (PDF). Zdrojem našich grafů byl dataset vytvořený touto organizací.
U zemí, ve kterých převažuje import elektrické energie nad exportem, jsme v grafu zobrazili i tuto importovanou kapacitu. Bez této části by podíly zdrojů v některých zemí byly obtížně pochopitelné. Exportovanou energii naopak neuvádíme. Cílem grafů je poukázat na rozmanitost řešení pokrytí vlastní spotřeby elektřiny v jednotlivých zemích.
Tento článek na Živě poprvé vyšel v roce 2020. V květnu 2021 jsme ho aktualizovali o nová data za loňský rok a trochu jinak jsme připravili grafy.
Evropská Unie: Jádro, plyn a rostoucí vítr
Napřed se podíváme na Evropskou unii jako celek, tedy v součtu všech 27 zemí (už bez Velké Británie). Skladba zdrojů je poměrně pestrá, ale jeden trend posledních let je jednoznačný − vzestup podílu větrné a čím dál více i solární energie na úkor spalování černého uhlí. V EU roste podíl obnovitelných zdrojů energie, je už na 38 %.
Poznámky ke grafům
Načítání interaktivních grafů může chvíli trvat. Pro jistotu jsme je proto přidali i jako obrázky do galerie v úvodu článku. Kdybyste chtěli grafy prozkoumat ve větším formátu, najdete je v Tableau Public.
Sloupce ukazují podíl zdrojů elektrické energie v jednotlivých letech od 2000 do 2020.
Zdroje jsou v každém grafu seřazeny od nejsilnějších v roce 2020 (dole) až k těm nejméně zastoupeným.
Černá čára ukazuje vývoj podílu obnovitelných zdrojů elektrické energie.
Když nad graf umístíte kurzor myši, v bublině se objeví další informace: rok, název zdroje a jeho podíl. Kvůli místu jsme do každého grafu už nepřidávali barevnou legendu, sáhnutí myší je rychlé. Legenda je ale případně tady:
Odklon od spalování černého uhlí v EU je nejen ekologický, ale i ekonomický. V případě hnědouhelných elektráren není ekonomický smysl až tak silný, proto si svůj podíl stále celkem vyrovnaně drží; i když v posledním roce se už zmenšil.
A proč tolik roste vítr, který je už třetím nejsilnějším zdrojem? Odpověď najdete v dílčích grafech jednotlivých zemí v dalších kapitolách, a to u zemí jako je Německo nebo Dánsko. V přímořských oblastech Severního moře staví obrovské větrné farmy, které už se začínají v součtu silně podílet na celkové bilanci. Roste také podíl solární energie, ale ne tak významně.
Na dalším listu najdete strukturu zdrojů elektrické energie v Česku. Následovat budou další země.
Pokračování 2 / 14
Česká republika: „Dycky Most“ a silné jádro
V Česku se většina elektřiny vyrobí spalováním hnědého uhlí, konkrétně 38 % produkce. Silný, jen o procentní bod nižší podíl mají jaderné elektrárny. Dukovany a Temelín jsou sice elektrárny se největším instalovaným výkonem (4×510 MW a 2×1055 MW), ale hnědouhelných elektráren je více a v součtu výkon jaderných elektráren překonají (Prunéřov, Dětmarovice, Tušimice, Počerady...).
S obnovitelnými zdroji to u nás moc slavné není, tvoří jen 12 %. Vodní toky nejsou natolik silné, aby se na nich instalované elektrárny do energetické bilance zapsaly o moc více než dvěma procenty. Solární zdroje se i přes rychlou výstavbu podpořenou sporným dotačním programem zatím jen blíží ke třem procentům. Větrné elektrárny mají ze všech zdrojů nejmenší podíl.
V součtu podíl energie z obnovitelných zdrojů velmi pomalu roste a aktuálně dosahuje na 12 %. Silný podíl v tom má i biomasa, opět díky dotační podpoře.
Z grafu je patrná snaha o postupný útlum hnědouhelných elektráren, což odpovídá Státní energetické koncepci. Ta se také odráží ve zvyšujícím se výkonu jaderných elektráren, který byl zajištěn například optimalizací turbín v Dukovanech, která probíhala postupně od roku 2005 až do roku 2012. Výkon každého ze čtyř bloků se tím zvýšil z původních 440 MW na 500 MW a efektivitu se podařilo nadále zvyšovat až na současných 510 MW.
Podobné optimalizace probíhají i v Temelíně. Jeho bloky byly původně konstruovány s výkonem 1000 MW, ovšem nyní už dodávají 1055 MW a do roku 2022 by měly dodávat každý 1080 MW. Pokud bychom se ale v Česku chtěli zbavit závislosti na spalování hnědého uhlí, optimalizace současných jaderek stačit nebude, bez dostavby dalších bloků se neobejdeme.
Pokračování 3 / 14
Německo: Energiewende na postupu
Německý energetický „převrat“ zvaný Energiewende budí rozruch napříč celou Evropou. Němci se rozhodli postupně odstavit jaderné elektrárny a utlumit i výrobu z fosilních paliv. Maximální úsilí věnují rozvoji výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. A z grafu je patrné, že jen nemluví, ale konají.
Němci již dosáhli na 45% podíl elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V posledních třech letech přidávají pět procentních bodů ročně; porovnejte to s vývojem v Česku na posledním listu.
Hlavní podíl na tomto růstu má rozvoj větrných elektráren a nezanedbatelné jsou už i ty solární. Přestup na obnovitelné zdroje se přitom Německu daří rychleji, než bylo původně v plánu – ten počítal s 35 % do roku 2020. Cíl 50 % je nastavený až na rok 2030, Němci k němu přitom už nemají daleko.
Jaderné elektrárny v Německu vyrábějí už jen 11 % elektrické energie a dle tamní energetické koncepce by měly být už během roku 2022 vyřazeny úplně. Počítá se rovněž s postupným odstavením uhelných a plynových elektráren.
Energiewende je ale komplexní změna přístupu k energii. Kromě toho, že by se mělo dosáhnout na 80% podíl elektrické energie z obnovitelných zdrojů, se počítá také s potřebnou akumulací na vyrovnávání špiček a větším zapojením lokálních zdrojů. Cílem je rovněž celkové snížení spotřeby elektřiny, postupné zvyšování efektivity zdrojů a větší zapojení primárních zdrojů energie.
Pokračování 4 / 14
Dánsko: 63 % energie z obnovitelných zdrojů
Velmi zajímavý průběh má vedle Německa také sousední Dánsko. Využívá své geografické polohy, která umožňuje využít větrů vanoucích od Severního moře. Masivní výstavba přímořských větrných farem způsobila, že se větrná energie podílí na energetické bilanci země už ze 45 %. Spolu se silným podílem elektráren na spalování biomasy a pozvolna rostoucím solárním odvětvím dosáhli Dánové na 63% podíl elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
Dánsko chce nadále utlumovat podíl uhelných elektráren, na kterých bylo dříve závislé. To se sice daří, ale jen vítr na vyrovnání ztrát nestačí, a tak se země opírá také o import elektrické energie z okolních zemí. Ten je s 19% druhým nejsilnějším zdrojem.
Pokračování 5 / 14
Rakousko: Když máte v zádech Alpy
U našich jižních sousedů je situace rovněž zajímavá. Rakousko se na ekologické způsoby výroby elektrické energie zaměřuje dlouhodobě a s bohatou zásobou vodních toků s vysokým převýšením má situaci o dost jednodušší. Dlouhodobě tak dosahuje na abnormálně vysoký podíl energie z obnovitelných zdrojů, aktuálně 78 %.
Jak je z grafu patrné, podíl vodních zdrojů mírně klesá, což Rakušané kompenzují výstavbou větrných elektráren a importem energie z Česka a Německa. Ten byl ale v minulých dvou letech o dost menší než dřív. V Rakousku dříve ke kompenzaci využívali spalování uhlí, ale to už eliminovali na pouhé jedno procento. Stále silný podíl mají elektrárny spalující plyn (15 %).
Také Rakousko má svou „Energiewende“. Změna energetické koncepce však nespočívá ani tak v eliminaci fosilních paliv, protože už pomalu není co eliminovat, ale ve změně struktury energetických zdrojů. Rakousko hodlá do roku 2030 investovat 2,5 miliardy eur na rozvoj své přenosové sítě, aby byla nachystaná na vzrůstající rozvoj lokálních zdrojů a nutnost vyrovnávání energetických špiček.
Koncepce předpokládá, že výrazně vzroste podíl lokálních solárních elektráren, které do roku 2030 dodají až 12 GW energie namísto současného 1 GW. Také podíl větrných elektráren by se měl ztrojnásobit. Kromě přizpůsobení přenosové soustavy se zde proto také investuje do systémů pro ukládání energie, což jsou nejčastěji přečerpávací vodní elektrárny v Alpách.
Pokračování 6 / 14
Polsko: Uhelný baron chystá stavbu jádra
U severních sousedů je situace naprosto opačná než v Rakousku. Poláci jsou silně závislí na energii z uhlí a ještě dlouho budou. Aktuální česko-polsko-evropský spor kolem dolu Turów je potřeba vidět i v tomto světle.
Podíl energie z obnovitelných zdrojů je v Polsku jen 16 %. To je pořád víc než v dvanáctiprocentním Česku. Ale protože zde zcela chybí jaderné elektrárny, je tu výroba elektrické energie spojená se silnou produkcí skleníkových plynů. Když se podíváme na kategorii bezemisních zdrojů, do kterých počítáme i jádro, je Česká republika se 49 % na evropském průměru, zatímco Polsko bez jaderných elektráren zůstává na 16 %.
Polská energetická koncepce si dává za cíl snížit do roku 2040 podíl energie z uhelných elektráren na 50 % (dnes je na 65 %). Uhelných elektráren se ale jen tak zbavit nemůže, a tak pracuje na jejich modernizaci a čistší výrobě. Hlavně ale vidí spásu ve výstavbě nové jaderné elektrárny. Měla by být s pomocí USA vybudována do roku 2033 a projekt má poměrně silnou podporu polské veřejnosti.
Kromě toho se chce Polsko zaměřit na výstavbu větrných farem v přímořských oblastech po vzoru Dánska a Německa.
Pokračování 7 / 14
Slovensko: S minimem CO₂
U našich východních sousedů mají dvě jaderné elektrárny – Jaslovské Bohunice a Mochovce. Díky tomu je podíl energie z jádra 53 % a hojná přítomnost vodních toků k tomu přidává 16 % energie z vodních elektráren. Spalování fosilních paliv je zde v menšině.
Situace ale samozřejmě není až tak růžová, jak by se mohlo zdát. Jaderné elektrárny jsou pozůstatkem sovětského vlivu a jejich nutná modernizace není jednoduchá jak z pohledu technického, tak politického. Podobně jako v Česku se rovněž řeší dostavba dalších bloků.
Slovensko je v Evropě jinak celkem unikátní v tom, že se zde jen zanedbatelným podílem prosazují větrné elektrárny.
Pokračování 8 / 14
Francie: Jaderná velmoc
Francie už dříve vsadila na jádro, a tak je její graf ještě víc žlutý než na Slovensku. Francie provozuje celkem 56 jaderných reaktorů. Energii rovněž získává z vodních elektráren převážně v alpských oblastech a roste také podíl větrných elektráren. Elektřina z fosilních paliv ve Francii tvoří jen velmi malou část.
Z pohledu produkce skleníkových plynů působí Francie ekologicky přívětivě, celých 91 % výroby elektřiny je bezemisní. Velký počet jaderných elektráren ale budí negativní reakce. Řada z nich už je totiž poměrně starých a nutné modernizace se táhnou a prodražují. Také ve Francii je proto poměrně silný tlak na zvýšení podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, tedy z vody, slunce a větru.
Pokračování 9 / 14
Velká Británie a Irsko: Na ostrovech frčí plyn
Velká Británie už do EU nepatří, její kapitolu jsme ale ještě v článku nechali. Také Britové se snaží snížit závislost na fosilních palivech. Před dvěma lety se už v létě chlubili nadpoloviční většinou energie z obnovitelných zdrojů (52 %) a dva týdny zde symbolicky fungovali „bez uhlí“, celkový roční průměr podílu energie z obnovitelných zdrojů však činí 40 %.
Do roku 2025 se chce ostrovní země zbavit uhlí úplně, se zemním plynem to bude běh na delší trať. Ale cílem Britů je být do roku 2050 „uhlíkově neutrální“ a ve hře je proto výstavba nových jaderných elektráren.
Dle uniklého vládního dokumentu by jich bylo potřeba ideálně dvanáct, zatím se ale staví jen jedna. Na rozdíl od Polska zde ale není pro jádro velká podpora veřejnosti, a tak to spíš vypadá na podporu lokálních solárních a větrných zdrojů.
Na plynu, který se částečně těží přímo na ostrovech, ale část se přivádí plynovodem, je závislé také Irsko. Tomu navíc zcela chybí jaderná energie. O to více ale využívá svou geografickou polohu k produkci energie z větru, který má už 35% podíl. Spalování uhlí je zde rovněž na ústupu a už tvoří jen minimum z produkce elektřiny.
Pokračování 10 / 14
Benelux: Plyn a jádro
Také v Belgii a Nizozemsku roste podíl elektrické energie z větru, ale není zatím tak silný, jak byste možná čekali. Země se spoléhají především na plynové a jaderné elektrárny, uhlí už je i tady ustupující minoritou.
Zajímavým a v Evropě netypickým příkladem je Lucembursko. Je to malá země, které se nevyplatí stavět velké elektrárny. Investuje spíše do menších lokálních větrných zdrojů a většinu energie jinak nakupuje od sousedů.
Pokračování 11 / 14
Zbytek střední Evropy: Nic překvapivého
Z hlediska střední Evropy už jsme podrobněji probrali Česko a okolní země. Nakoukněme ještě ale třeba do Maďarska a Slovinska. V obou zemích je znát silný podíl jaderných elektráren. Ale zatímco Maďaři zbytek musí vykrývat plynem a importem, Slovinci hojně využívají vodních toků v Alpách. V obou zemích je však stále nezanedbatelný podíl hnědouhelných elektráren a ani jedna zatím nenaskočila na výrobu elektřiny z větru a slunečního záření.
Pokračování 12 / 14
Severní Evropa: Co udělá výpadek jádra
Na serveru je to celkem pestrý mix. Na grafech Finska a Švédska je vidět využívání jaderné energie a obnovitelných zdrojů. Například vodní elektrárny mají ve Švédsku podíl 45 %. Také roste význam větru. Ale mnohem zajímavější je to kousek na východ.
Litva v roce 2010 bez náhrady uzavřela svou jedinou jadernou elektrárnu Ignalina. Byla už dosluhující a její vyřazení bylo jednou z podmínek pro vstup země do Evropské unie. Odstavení jaderky znamená v grafu ohromný skok a okamžitou závislost na importované energii, převážně z Ruska. Litevci k tomu snižují i produkci elektřiny z plynu a chtějí jít čistou cestou, vehementně proto staví zejména větrné elektrárny.
Další zajímavostí regionu je Estonsko, které má ohromný podíl výroby elektřiny z ropy, respektive ropných břidlic. Sice má výhodu energetické soběstačnosti, protože ropnou břidlici těží na svém území, ale je kvůli tomu černým puntíkem na ekologické mapě Evropy. Těžba a spalování ropné břidlice je větší ekologická zátěž, než co představuje hnědé uhlí.
Estonci jsou tedy tlačeni se své závislosti na ropné břidlici zbavit, nebo ji udělat alespoň trochu šetrnější. Snaží se proto kombinovat spalování s biomasou či uhlím, aby snížili emise CO₂. Pomáhá také import elektřiny.
Velkou naději zde budí malé modulární jaderné reaktory, o kterých se vážně uvažuje i v jiných zemích. Estonci by se v tomto směru mohli stát průkopníky, první by měl být zprovozněn do roku 2028.
Pokračování 13 / 14
Jižní Evropa: Od moře fouká
Jak elektřinu vyrábějí na jihu Evropy? Ačkoli se tam ze střední Evropy jezdíváme v létě slunit k moři, solární energie se zde nevyužívá tolik, jak bychom možná čekali. Větší podíl si získává vítr. Jinak je to mix vždy podle toho, co má daná země k dispozici.
Pokračování 14 / 14
Východní Evropa: Když není voda, tak uhlí
Bulharsko s Rumunskem vykazují stále silnou závislost na hnědém uhlí. V obou zemích je ale rozvinutá i jaderná energetika, která celkovou bilanci z hlediska produkce skleníkových plynů vylepšuje. V Rumunsku je ale více hor a vodních toků, což je znát na využívání vodních elektráren.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně