Zejména v noci z pátku na sobotu, ale v některých místech i během následujících nocí, byla z území Česka opět pozorovatelná polární záře. Ve většině případů nebyla viditelná pouhým okem a odhalily ji až fotografie pořízené s dlouhou expozicí, v tmavých oblastech si ji však pozorovatelé mohli užít i na vlastní oči.
Centrum pro předpověď kosmického počasí při americkém Národním úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) uvedlo, že v pátek dorazila k Zemi „extrémní“ geomagnetická bouře úrovně G5. Následovala po několika dnech sluneční aktivity, která směrem k Zemi vyslala několik explozí plazmatu a magnetických polí.
Důvodem byla geomagnetická bouře
„Geomagnetické bouře mohou ovlivnit infrastrukturu na oběžné dráze v blízkosti Země a na zemském povrchu a potenciálně narušit komunikaci, elektrickou síť, navigaci, rádiové a satelitní operace,“ uvedl NOAA. „Centrum pro předpověď kosmického počasí informovalo operátory těchto systémů, aby mohli podniknout příslušná opatření.“
Polární záře nad Českem (foto: Petr Urban)
Takto silné geomagnetické bouře mohou způsobit rozsáhlé problémy v energetických sítích, přičemž může dojít až k úplnému kolapsu nebo výpadkům. Kromě toho může být také narušeno rádiové vysílání a satelitní navigace. Poslední geomagnetická bouře úrovně G5 v říjnu 2003 způsobila výpadky elektřiny ve Švédsku a poškodila transformátory v Jihoafrické republice.
V tiskové zprávě vydané ve čtvrtek 9. května NOAA uvedl, že poslední série slunečních událostí začala ve středu, kdy velký shluk slunečních skvrn vyvolal „několik středně silných až silných erupcí“. Oblast, ve které se erupce vyskytovaly, měla šestnáctkrát větší průměr než Země.
Polární záře nad Ostravou (foto: Karel Kilián)
Ačkoli polární záře známá z fotografií ze severských zemí mívá zelenou až modrou barvu, ta nad územím Česka byla převážně červená. Červené světlo vzniká ve vyšších atmosférických výškách a objevuje se především v intenzivních polárních zářích – jako byla ta, kterou jsme právě zažili.
Jak vzniká polární záře?
Polární záře jsou způsobovány nabitými subatomárními částicemi (většinou elektrony), které narážejí do zemské atmosféry. Ty jsou ze Slunce vyzařovány prakticky neustále, nicméně v době zvýšené sluneční aktivity je jich výrazně víc.
Většina atmosféry naší planety je před přílivem nabitých částic chráněna magnetickým polem Země, které je v okolí pólů slabší. Právě to je důvodem, proč se polární záře – jak ostatně naznačuje jejich název – vyskytují zejména v polárních oblastech.
Atmosféra Země je tvořena přibližně 20 % kyslíku, 80 % dusíku a stopovým množstvím dalších látek, jako je voda, oxid uhličitý a argon. Když do molekul kyslíku ve vyšších vrstvách atmosféry narazí rychle se pohybující elektrony, rozštěpí molekuly kyslíku (O2) na jednotlivé atomy.
Podobné účinky má i ultrafialové světlo ze Slunce, přičemž vzniklé atomy kyslíku mohou reagovat s molekulami O2 za vzniku ozonu (O3) – molekuly, která nás chrání před škodlivým UV zářením.
V případě polární záře jsou však vzniklé atomy kyslíku v excitovaném stavu. To znamená, že jsou elektrony uspořádány nestabilním způsobem, který se může „uvolňovat“ tím, že vydává energii ve formě světla.