Dobrý den,
právě radiační testy součástek jsou velmi důležité. Velké satelity se staví ze součástek speciálně určených pro vesmír, ty jsou ale pro týmy CubeSatů finančně, minimálním množstvím odběru i omezením vývozu prakticky nedostupné. I ve výrobě součástek pro vesmír je ale snaha minimalizovat náklady a tak se dají najít "běžné" součástky, které jsou výrobně identické k těm speciálním a pouze se nezapouzdří do drahých ochranných materiálů. V CubeSatech pak ale vydrží mnohem více. Radiační testy součástek v laboratořích se dělají, ale ty jsou pouze orientační. Nelze vytvořit zcela identické spektrum částic, které na satelit dopadají a laboratorní testy jsou navíc z časových důvodů zrychlené. Tj. ozařuje se vyšší intenzitou po kratší čas, účinky bohužel ale zdaleka nejsou srovnatelné, jako když se ozařuje nižší intenzitou po delší čas. Redundance obvodů je sice pěkná, ale v CubeSatech se musí počítat každý gram hmotnosti a desítky mW spotřeby navíc. Navíc kontrolní a ochranné obvody, které hlídají běh dvou redundantních systémů a případně je přepínají, musí být sami o sobě velmi radiačně spolehlivé, jinak dále snižují spolehlivost celého satelitu. Proto každý experiment, který testuje běžné základní součástky ve skutečném prostředí, je zajímavý z hlediska dalších malých satelitů. Pokud jsou CubeSaty navrhovány bez ohledu na radiační spolehlivost součástek, pak jsou výsledky tristní. Životnost nulová nebo jen pár týdnů. Jsou ale i CubeSaty, které fungují spolehlivě i několik let, když jsou z vhodných součástek a mají dobrou architekturu systémů.
