Družice TESS se zaměří na hledání exoplanet tranzitní metodou.  Foto: NASA

Družice TESS se zaměří na hledání exoplanet tranzitní metodou. | Foto: NASA

Beta Pictoris se nachází v souhvězdí Malíře.  Foto: ESO, IAU and Sky & Telescope,  CC BY 4.0

Beta Pictoris se nachází v souhvězdí Malíře.  | Foto: ESO, IAU and Sky & Telescope, CC BY 4.0

U Bety Pictoris se nenachází jen planeta ale stále také ještě disk z prachu a plynu. Foto: ESO/A.-M. Lagrange et al.,  CC BY 4.0

U Bety Pictoris se nenachází jen planeta ale stále také ještě disk z prachu a plynu. | Foto: ESO/A.-M. Lagrange et al., CC BY 4.0

Beta Pictoris v představách malíře  Foto:  ESO L. Calçada/N. Risinger (skysurvey.org) ,  CC BY 4.0

Beta Pictoris v představách malíře |  Foto: ESO L. Calçada/N. Risinger (skysurvey.org)CC BY 4.0

Foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0

Foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:   Deutsch: Ute Kraus, Physikdidaktik Ute Kraus, Universität Hildesheim, Tempolimit Lichtgeschwindigkeit, (Milchstraßenpanorama im Hintergrund: Axel Mellinger) English: Ute Kraus, Physics education group Kraus, Universität Hildesheim, Space Time Travel, (background image of the milky way: Axel Mellinger)  ,  CC BY-SA 2.0 de

Foto: Deutsch: Ute Kraus, Physikdidaktik Ute Kraus, Universität Hildesheim, Tempolimit Lichtgeschwindigkeit, (Milchstraßenpanorama im Hintergrund: Axel Mellinger) English: Ute Kraus, Physics education group Kraus, Universität Hildesheim, Space Time Travel, (background image of the milky way: Axel Mellinger) , CC BY-SA 2.0 de

Fotografie systému HR 8799. Pozice hvězdy je označena křížkem.  Zdroj: NASA/JPL-Caltech/Palomar Observatory

Fotografie systému HR 8799. Pozice hvězdy je označena křížkem. | Zdroj: NASA/JPL-Caltech/Palomar Observatory

Přímé pozorování exoplanety.  Foto :  ESO/Lagrange/SPHERE consortium,  CC BY 4.0

Přímé pozorování exoplanety.  | FotoESO/Lagrange/SPHERE consortium, CC BY 4.0

Exoplaneta HD95086 b je další exoplanetou, kterou pozorujeme přímo. Její hmotnost bude okolo 5 Jupiterů a obíhá ve vzdálenosti 60 AU od své hvězdy (1 AU je vzdálenost Země od Slunce).  Foto: ESO/J. Rameau,  CC BY 4.0

Exoplaneta HD95086 b je další exoplanetou, kterou pozorujeme přímo. Její hmotnost bude okolo 5 Jupiterů a obíhá ve vzdálenosti 60 AU od své hvězdy (1 AU je vzdálenost Země od Slunce).  | Foto: ESO/J. Rameau, CC BY 4.0

Beta Pictoris  Foto: ESO/A.-M. Lagrange et al.,  CC BY 4.0

Beta Pictoris  | Foto: ESO/A.-M. Lagrange et al., CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: ESO

Foto: ESO

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  ESO ,  CC BY 4.0

Foto: ESO, CC BY 4.0

Kosmický dalekohled Kepler je ve vesmíru od roku 2009. Foto: NASA Ames/ W Stenzel

Kosmický dalekohled Kepler je ve vesmíru od roku 2009. | Foto: NASA Ames/ W Stenzel

Exoplaneta GJ 504 b má hmotnost nejméně 4 Jupiterů a nachází se od své hvězdy 40x dál než Země od Slunce. Zdroj: NASA, NOAJ

Exoplaneta GJ 504 b má hmotnost nejméně 4 Jupiterů a nachází se od své hvězdy 40x dál než Země od Slunce. | Zdroj: NASA, NOAJ

Foto: Maxpixel

Foto: Maxpixel

Foto: Pexels

Foto: Pexels

Foto:  Jason Jacobs ,  CC BY 2.0

Foto: Jason Jacobs, CC BY 2.0

NASA SOFIA.

NASA SOFIA.

NASA SOFIA.

NASA SOFIA.

Větší množství planet u jedné hvězdy.  Foto: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (IPAC)

Větší množství planet u jedné hvězdy.  | Foto: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (IPAC)

TRAPPIST-1 a srovnání se Sluneční soustavou Foto: NASA/JPL-Caltech

TRAPPIST-1 a srovnání se Sluneční soustavou | Foto: NASA/JPL-Caltech

Větší množství planet u jedné hvězdy.  Foto: NASA/JPL-Caltech

Větší množství planet u jedné hvězdy.  | Foto: NASA/JPL-Caltech

Meteorit z Marsu Foto: NASA

Meteorit z Marsu | Foto: NASA

Foto: University of Warwick/Mark Garlick:

Foto: University of Warwick/Mark Garlick:

Foto: NASA/ESA/D. Berry (STScI)

Foto: NASA/ESA/D. Berry (STScI)

Osm radioteleskopů Submillimeter Array. Foto:   Afshin Darian ,  CC BY 2.0

Osm radioteleskopů Submillimeter Array. | Foto: Afshin Darian, CC BY 2.0

Některé radioteleskopy ALMA. Foto:   ESO/B. Tafreshi/TWAN (twanight.org) ,  CC BY 4.0

Některé radioteleskopy ALMA. | Foto: ESO/B. Tafreshi/TWAN (twanight.org), CC BY 4.0

Foto:   NASA Goddard Space Flight Center from Greenbelt, MD, USA , Public domain

Foto: NASA Goddard Space Flight Center from Greenbelt, MD, USA, Public domain

Umělecké ztvárnění bílého trpaslíka ve V404 Cygni. Foto: NASA/Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger

Umělecké ztvárnění bílého trpaslíka ve V404 Cygni. | Foto: NASA/Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA/ESA

Foto: NASA/ESA

Foto: NASA

Foto: NASA

Umělecká představa dvou masivních černých děr v galaxii OJ 287.

Umělecká představa dvou masivních černých děr v galaxii OJ 287.

Dráha jednoho z kentaurů s velkýk sklonem dráhy (2014 JJ57) Foto: JPL

Dráha jednoho z kentaurů s velkýk sklonem dráhy (2014 JJ57) | Foto: JPL

Povrch Chariklo v představách malíře. Foto: ESO/L. Calçada/Nick Risinger (skysurvey.org) 

Povrch Chariklo v představách malíře. | Foto: ESO/L. Calçada/Nick Risinger (skysurvey.org) 

Kentaur Chariklo obklopue prstenec Foto: ESO/L. Calçada/M. Kornmesser/Nick Risinger (skysurvey.org)

Kentaur Chariklo obklopue prstenec | Foto: ESO/L. Calçada/M. Kornmesser/Nick Risinger (skysurvey.org)

Malá tělesa Sluneční soustavy ve vnějších částech planetárního systému.  Kentauři jsou zeleně .  J  = Jupiter,  S  = Saturn,  U  = Uran,  N  = Neptu Foto:  WilyD at English Wikipedia ,  CC BY-SA 3.0

Malá tělesa Sluneční soustavy ve vnějších částech planetárního systému. Kentauři jsou zeleně. J = Jupiter, S = Saturn, U = Uran, N = Neptu | Foto: WilyD at English WikipediaCC BY-SA 3.0

Dráha jednoho z kentaurů s velkým sklonem dráhy (2008 KV42) Foto: JPL

Dráha jednoho z kentaurů s velkým sklonem dráhy (2008 KV42) | Foto: JPL

Dráha jednoho z kentaurů s velkým sklonem dráhy (2011 KT19) Foto: JPL

Dráha jednoho z kentaurů s velkým sklonem dráhy (2011 KT19) | Foto: JPL

Samostatné snímky  Foto:  R. Gratton et al. , SPHERE, ESO

Samostatné snímky  | Foto: R. Gratton et al., SPHERE, ESO

Přístroj SPHERE Foto: ESO/J. Girard (djulik.com)

Přístroj SPHERE | Foto: ESO/J. Girard (djulik.com)

Srovnání Kepler-1649 c se Zemí. O podmínkách na povrchu planety ale nic nevíme. Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

Srovnání Kepler-1649 c se Zemí. O podmínkách na povrchu planety ale nic nevíme. | Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

Povrch Kepler-1649 c v představách malíře. Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

Povrch Kepler-1649 c v představách malíře. | Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

Exoplaneta Kepler-1649 c je další potenciálně obyvatelnou planetou. Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

Exoplaneta Kepler-1649 c je další potenciálně obyvatelnou planetou. | Foto: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter

R. Gratton

R. Gratton

Krabí mlhovina je pozůstatkem po výbuchu supernovy z roku 1054. Foto: NASA, ESA, J. Hester and A. Loll (Arizona State University) 

Krabí mlhovina je pozůstatkem po výbuchu supernovy z roku 1054. | Foto: NASA, ESA, J. Hester and A. Loll (Arizona State University) 

Souhvězdí Orion Foto: Stellarium

Souhvězdí Orion | Foto: Stellarium

Orion nad jižním obzorem přibližně v 19 hodin našeho času. Foto: Stellarium

Orion nad jižním obzorem přibližně v 19 hodin našeho času. | Foto: Stellarium

Takhle nějak Betelgeuze vypadá.  Foto: ESO/L. Calçada

Takhle nějak Betelgeuze vypadá.  | Foto: ESO/L. Calçada

Materiál v okolí Betelgeuze na infračerveném snímku z dalekohledu VLT. Červené kolečko znázorňuje samotnou hvězdu a odpovídá zhruba 4,5 násobku vzdálenosti Země od Slunce. Foto: ESO/P. Kervella

Materiál v okolí Betelgeuze na infračerveném snímku z dalekohledu VLT. Červené kolečko znázorňuje samotnou hvězdu a odpovídá zhruba 4,5 násobku vzdálenosti Země od Slunce. | Foto: ESO/P. Kervella

Snímek Betelgeuze z přístroje ALMA (síť radioteleskopů) Evropské jižní observatoře.  Foto: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/E. O’Gorman/P. Kervella

Snímek Betelgeuze z přístroje ALMA (síť radioteleskopů) Evropské jižní observatoře.  | Foto: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/E. O’Gorman/P. Kervella

Foto: ESA

Foto: ESA

Foto: D. Ducros/ESA

Foto: D. Ducros/ESA

Foto: D. Ducros/ESA

Foto: D. Ducros/ESA

Foto: ESA/ATG medialab (pozadí ESO/S. Brunier).

Foto: ESA/ATG medialab (pozadí ESO/S. Brunier).

Foto: C.Carreau/ESA

Foto: C.Carreau/ESA

HIP 41378

HIP 41378

HIP 41378

HIP 41378

Foto:   Gdgourou ,  CC-BY-SA-3.0

Foto: Gdgourou, CC-BY-SA-3.0

Foto: NASA / Tim Pyle

Foto: NASA / Tim Pyle

Foto: Astro Live Experiences

Foto: Astro Live Experiences

Foto: ESO

Foto: ESO

Foto:  ESA (artist´s impression and composition); Marchetti et al. 2018 (star positions and trajectories); NASA/ESA/Hubble (background galaxies) ,  CC BY-SA 3.0-igo

Foto: ESA (artist´s impression and composition); Marchetti et al. 2018 (star positions and trajectories); NASA/ESA/Hubble (background galaxies), CC BY-SA 3.0-igo

Přístroj WFC3 (Wide Field Camera 3), který pozoroval atmosféru planety. Do vesmíru se vydal při poslední servisní misi k Hubblovu dalekohledu v roce 2009. Foto: NASA/Amanda Diller 

Přístroj WFC3 (Wide Field Camera 3), který pozoroval atmosféru planety. Do vesmíru se vydal při poslední servisní misi k Hubblovu dalekohledu v roce 2009. | Foto: NASA/Amanda Diller 

Foto: Alex Boersma,  Univerzita Montreal

Foto: Alex Boersma, Univerzita Montreal

Schéma planetárního systému Beta Pictoris Foto: P Rubini / AM Lagrange

Schéma planetárního systému Beta Pictoris | Foto: P Rubini / AM Lagrange

Exoplaneta Beta Pictoris c v představách malíře.  Foto: P Rubini / AM Lagrange

Exoplaneta Beta Pictoris c v představách malíře.  | Foto: P Rubini / AM Lagrange

Exoplanety u červeného trpaslíka (kresba) Foto:  D. Aguilar/Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Exoplanety u červeného trpaslíka (kresba) | Foto: D. Aguilar/Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Kosmický dalekohled Spitzer  Foto: NASA/JPL-Caltech

Kosmický dalekohled Spitzer  | Foto: NASA/JPL-Caltech

Foto:  Mailseth ,  CC BY-SA 3.0

Foto: Mailseth, CC BY-SA 3.0

Dvojhvězdu HD 106906 vědci odstínili. Díky tomu mohli pozorovat přímo její planetu. Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:HD_106906_b_image.jpg" >Vanessa Bailey</a>, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0 /deed.cs">CC BY-SA 3.0 </a>

Dvojhvězdu HD 106906 vědci odstínili. Díky tomu mohli pozorovat přímo její planetu. | Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:HD_106906_b_image.jpg" >Vanessa Bailey</a>, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0 /deed.cs">CC BY-SA 3.0 </a>

Foto: Chen Xiaodian

Foto: Chen Xiaodian

Perkův dalekohled v Ondřejově Foto:  Akademie věd

Perkův dalekohled v Ondřejově | Foto: Akademie věd

V roce 2017 oslavil Perkův dalekohled padesátiny.  Foto:  Akademie věd

V roce 2017 oslavil Perkův dalekohled padesátiny.  | Foto: Akademie věd

Foto:  Czech Wikipedia user Packa ,  CC BY-SA 2.5

Foto: Czech Wikipedia user Packa, CC BY-SA 2.5

Foto:  Juloml ,  CC BY-SA 3.0

Foto: Juloml, CC BY-SA 3.0

Foto: ESO/Digitized Sky Survey 2 Acknowledgement: Davide De Martin E — Red Dots

Foto: ESO/Digitized Sky Survey 2 Acknowledgement: Davide De Martin
E — Red Dots

Foto: ESO, IAU and Sky & Telescope

Foto: ESO, IAU and Sky & Telescope

Foto: ESO/M. Kornmesser

Foto: ESO/M. Kornmesser

Foto: ESO/M. Kornmesser

Foto: ESO/M. Kornmesser

Foto: LLNL

Foto: LLNL

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: <a href="https://sk.wikipedia.org/wiki/S%C3%BAbor:Artist%E2%80%99s_impression_of_debris_around_a_white_dwarf_star.jpg" >NA</a>, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by/4.0 /deed.cs">CC BY 4.0 </a>

Foto: <a href="https://sk.wikipedia.org/wiki/S%C3%BAbor:Artist%E2%80%99s_impression_of_debris_around_a_white_dwarf_star.jpg" >NA</a>, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by/4.0 /deed.cs">CC BY 4.0 </a>

Kosmický dalekohled Kepler Foto: NASA

Kosmický dalekohled Kepler | Foto: NASA

Statistický přehled mise Keplera Foto: NASA

Statistický přehled mise Keplera | Foto: NASA

ESA/Hubble, L. Calçada

ESA/Hubble, L. Calçada

Foto:  NASA, ESA, and L. Hustak (STScI)

Foto: NASA, ESA, and L. Hustak (STScI)

Foto: ESO

Foto: ESO

Foto:  Tomruen ,  CC BY-SA 4.0

Foto: Tomruen, CC BY-SA 4.0

Beta Pictoris se nachází v souhvězdí Malíře.  Foto: ESO, IAU and Sky & Telescope,  CC BY 4.0
U Bety Pictoris se nenachází jen planeta ale stále také ještě disk z prachu a plynu. Foto: ESO/A.-M. Lagrange et al.,  CC BY 4.0
Beta Pictoris v představách malíře  Foto:  ESO L. Calçada/N. Risinger (skysurvey.org) ,  CC BY 4.0
Foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0
101
Fotogalerie

Za 10¹¹⁰⁰ let exploduje vesmír. Výbuch bude trvat do roku 10³²⁰⁰⁰, načež vše pohltí dokonalá tma, spočítal teoretický fyzik

Názory na to, co se stane s naším vesmírem ve vzdálené budoucnosti, se dle nejrůznějších hypotéz a teorií docela různí, současný pohled však předpokládá, že zhruba do 10¹⁰⁰ let velké hvězdy postupně explodují jako supernovy, další pohasnou, vypaří se černé díry a zbude jen mix subatomárních částic. Rozpínající se vesmír zchladí vše na teplotu 0 K a nastane totální entropie – jedno velké a tiché relativní nic.

Magazín Science však píše o výpočtech teoretického fyzika Matta Caplana z Illinoiské státní univerzity, podle kterého se v těchto odhadech zapomnělo na hvězdy s nižší hmotností. Hvězdy jako naše Slunce se promění ve slabé bílé trpaslíky, které budou chladnout biliony let.

Teprve poté se promění v tzv. černé trpaslíky. Jejich existenci zatím jen předpokládáme na základě znalostí fyzikálních zákonů, vesmír je totiž příliš mladý na to, než abychom objevili byť jediný exemplář.

Černý trpaslík nakonec také exploduje

Černí trpaslíci už nemají dostatek energie k zapálení jaderných reakcí ve velkém měřítku, pokud však uvážíme dostatečně velké časové okno a zákonitosti kvantové mechaniky, tu a tam se některé částice protunelují skrze energetické bariéry, čili fúzní reakce bude ve velmi malém měřítku pokračovat.

Fúze atomu niklu, křemíku a dalších prvků vytvoří železo a také pozitrony – antičástice k elektronům. Při vzájemné reakci v jádrech hvězd jen o něco málo mocnějších než naše Slunce pak dojde ke gravitačnímu kolapsu, který bude připomínat výbuch supernovy u těch největších hvězd.

00cf94d5-8abb-4cf9-9d0a-49fc86a43d84
Pohaslé jádro hvězdy ve formě černého trpaslíka v umělecké představě. Zatím jsme žádného neobjevili, protože je vesmír příliš mladý na to, aby malé hvězdy natolik zchladly.

Podle Caplana to bude poslední vesmírný ohňostroj po dlouhé době klidu. Poté vesmír definitivně utichne – alespoň podle současného kosmologického modelu. Podstatné je to, že tato poslední světelná přehlídka malých hvězd nastane mnohem později než za 10¹⁰⁰ let.

Poslední ohňostroj zhasne za 10³²⁰⁰⁰ let

Černí trpaslíci začnou explodovat zhruba za 10¹¹⁰⁰ roků a ohňostroj bude pokračovat do období za neuvěřitelných 10³²⁰⁰⁰ let. Nebude to tedy jedno velké bum, které se odehraje během kratičkého kosmologického okamžiku – dejme tomu několika milionů let, ale bude to i optikou dnešního stáří vesmíru celá věčnost.

Temná energie rozpínající vesmír se ke všemu postará o to, aby byl každý z těchto výbuchů černého trpaslíka natolik daleko od jiného, že k němu dojde v naprosté okolní temnotě.

Určitě si přečtěte

Články odjinud