V letech 1972 až 1976 hledali britští speleologové vchod do jeskynního systému ve vápencových skalách v anglickém hrabství Somerset. U farmy Charterhouse Warren se rozhodli odstranit usazeniny ze dna dvacet metrů hluboké přírodní šachty. Vchod sice neobjevili, ale zato narazili na lidské ostatky.
A tak speleology vystřídali archeologové. Ti vyzvedli více než tři tisícovky lidských kostí či jejich úlomků spolu s keramikou typickou pro kulturu zvoncových pohárů a s dalšími předměty, jako je pazourková dýka nebo špachtle z jeleního parohu. Radiouhlíková metoda zasadila nálezy do doby kolem roku 2150 př. n. l. tedy na počátek doby bronzové.
Mezinárodní tým vedený Rickem Schultingem z University of Oxford ostatky prozkoumal a otřesné výsledky svého výzkumu zveřejnil ve vědeckém časopise Antiquity. Jako titulek si zvolil parafrázi titulu knihy amerického psychologa Stevena Pinkera z Harvard University „The better angels of our nature“. Název jejich studie začíná slovy „The darker angels of our nature“ – Temnější andělé naší přirozenosti, protože ostatky z Charterhouse Warren patří obětem děsivého masakru ohromujícího krutostí vítězů.
Krutá minulost
Pinker je přesvědčen, že nejbrutálnější část dějin má lidstvo dávno za sebou. Pokud budeme měřit pády říší, výboje maniackých vůdců, nájezdy kočovných kmenů, obchod s otroky a vyhlazování původních obyvatel reálným počtem obětí a tyto počty vztáhneme na velikost tehdejší populace, pak před námi vyvstane obraz krvavých katastrof naprosto srovnatelných s oběma světovými válkami dvacátého století.
Jako nejkrvavější vycházejí Stevenu Pinkerovi pravěká společenstva z dob, kdy ještě neexistovaly státy. Tehdy násilnou smrtí scházelo ze světa asi 15 % populace. Ve dvacátém století přišla ve válkách, genocidách a hladomorech vyvolaných člověkem o život „jen“ 3 % populace.
Dvacáté století sice přineslo v první polovině dvě světové války, ale jeho druhá polovina představuje období klidu. V Evropě došlo i k poklesu počtu vražd. Ve středověku připadalo ročně na každých 100 000 obyvatel asi 40 vražd. Na konci dvacátého století připadalo ročně v Evropě na 100 000 obyvatel v průměru k 1,3 vraždy. Jak se s Pinkerovými teoriemi srovnává nález z Charterhouse Warren?
Jako odpad nebo dobytek
Ze dna vápencové šachty vyzvedli archeologové ostatky bezmála čtyřiceti lidí – mužů, žen i dětí. Všichni zemřeli násilnou smrtí. Jasně o tom vypovídají zlomeniny lebečních kostí způsobené údery do hlavy nebo stopy po bodných ranách na kostech hrudníku. Navíc nesou kosti jasné stopy po řezech ostrou čepelí a dlouhé kosti jsou rozbité. Znamená to, že z těl byla ořezána svalovina a kosti byly rozbity, aby se lidojedi dostali k morku. Není pochyb o kanibalismu.
Zbytky lidojedské hostiny naházeli kanibalové do propasti spolu s odpadky a s kostmi domácího skotu. Vítězové zacházeli s poraženými jako se zvířaty a jejich ostatky jako s odpadem. To podle Schultinga a jeho spolupracovníků naznačuje příčinu masakru, který jinak nedává smysl.
Masakr v poklidné době
Před 4 150 lety panovalo na jihu dnešní Anglie příhodné klima a o potravu nebyla nouze. Dokládá to i přítomnost zvířecích kostí. Hladomor jako motiv kanibalismu tak můžeme vyloučit. Na jihu Anglie nejsou z doby masakru ve Charterhouse Warren známy stopy po větším pohybu lidí.
Lze tak celkem spolehlivě vyloučit i střet imigrantů se starousedlíky. Proto se Schulting a spol. domnívají, že u zrodu tragédie stála křivda či urážka, jež vyprovokovala násilnou odvetu. Podle zásady na hrubý pytel hrubá záplata na sebe nenechala odplata dlouho čekat. To spustilo sérii útoků a protiútoků - násilností ne nepodobných krevní mstě. Ty nakonec vyústily v masakr, jenž měl spor vyřešit jednou provždy.
Podnět k pravěkým násilnostem mohly zavdat často jednotlivci, kteří se cítili příslušníky jiné skupiny uraženi, podvedeni nebo okradeni. V tlupě byli všichni více či méně příbuzní a újma jednoho jejího člena se dotkla všech. Potom stačilo k rozpoutání eskalovaného násilí opravdu málo. Vleklé násilné konflikty vyvolané často relativně malichernými spory známe i ze současných lidských společenstev žijících způsobem našich předků, např. v Amazonii nebo na Nové Guineji.