Vědci Michael Butler Brown a Emma Wells zkoumají v Africe dvě volně žijící „trpasličí žirafy“, jejichž existenci obestírá hned několik záhad. Ve studii, publikované v BMC Research Notes, vyslovují domněnku, že tato zvířata patrně trpí skeletální dysplazií.

Vědci Michael Butler Brown a Emma Wells zkoumají v Africe dvě volně žijící „trpasličí žirafy“, jejichž existenci obestírá hned několik záhad. Ve studii, publikované v BMC Research Notes, vyslovují domněnku, že tato zvířata patrně trpí skeletální dysplazií.

„Skeletální dysplazie obecně odkazují na chrupavčité nebo kosterní poruchy, které mohou vést k abnormalitám ve vývoji kostí. Tyto vývojové aberace jsou někdy charakterizovány zkrácenou a nepravidelně proporcionální anatomií končetin, což má za následek to, co je lidově popsáno jako nepřiměřený nanismus,“ vysvětluje studie.

„Skeletální dysplazie obecně odkazují na chrupavčité nebo kosterní poruchy, které mohou vést k abnormalitám ve vývoji kostí. Tyto vývojové aberace jsou někdy charakterizovány zkrácenou a nepravidelně proporcionální anatomií končetin, což má za následek to, co je lidově popsáno jako nepřiměřený nanismus,“ vysvětluje studie.

Výskyt skeletální dysplazie je zdokumentován u lidí a mnoha domestikovaných zvířat, jako jsou psi, kočky a krávy. U zvířat ve volné přírodě je však její výskyt mimořádně vzácný a velmi výjimečně dokumentovaný. „Prostě mít o nich vědecké záznamy je samo o sobě pozoruhodné,“ říká Michael Butler Brown.

Výskyt skeletální dysplazie je zdokumentován u lidí a mnoha domestikovaných zvířat, jako jsou psi, kočky a krávy. U zvířat ve volné přírodě je však její výskyt mimořádně vzácný a velmi výjimečně dokumentovaný. „Prostě mít o nich vědecké záznamy je samo o sobě pozoruhodné,“ říká Michael Butler Brown.

V obou případech se jedná o žirafy severní (též núbijské, latinsky označované jako giraffa camelopardalis camelopardalis), jež byly spatřeny na dvou odlišných místech. První byla zaznamenána v národním parku Murchison Falls v Ugandě, druhá pak na soukromé farmě ve střední Namibii.

V obou případech se jedná o žirafy severní (též núbijské, latinsky označované jako giraffa camelopardalis camelopardalis), jež byly spatřeny na dvou odlišných místech. První byla zaznamenána v národním parku Murchison Falls v Ugandě, druhá pak na soukromé farmě ve střední Namibii.

Nejzásadnějším rozdílem, patrným na první pohled, jsou nápadně kratší končetiny ve srovnání s podobně starými jedinci. Zbytek těla má přitom na první pohled víceméně normální proporce, včetně dlouhého krku.

Nejzásadnějším rozdílem, patrným na první pohled, jsou nápadně kratší končetiny ve srovnání s podobně starými jedinci. Zbytek těla má přitom na první pohled víceméně normální proporce, včetně dlouhého krku.

Pečlivým analyzováním fotografií těchto dvou žiraf Brown a jeho kolegové změřili rozměry jejich končetin a krků. Následně je porovnali s rozměry ostatních žiraf v příslušných populacích. Jedna z žiraf měla metakarpy (kosti, které tvoří dolní část předních končetin) dlouhé jen asi 58 % obvyklé délky. U obou byly také zaznamenány kratší dlouhé kosti v horní části nohy.

Pečlivým analyzováním fotografií těchto dvou žiraf Brown a jeho kolegové změřili rozměry jejich končetin a krků. Následně je porovnali s rozměry ostatních žiraf v příslušných populacích. Jedna z žiraf měla metakarpy (kosti, které tvoří dolní část předních končetin) dlouhé jen asi 58 % obvyklé délky. U obou byly také zaznamenány kratší dlouhé kosti v horní části nohy.

Vědce překvapila skutečnost, že obě žirafy jsou starší jednoho roku, přičemž tito živočichové jsou během prvního roku nejzranitelnější vůči predátorům. Krátké nohy jsou v tomto směru jejich významným hendikepem. „Dlouhé nohy jsou pro žirafy obvykle poměrně důležité, protože běh a kopání jsou dvě z jejich nejúčinnějších taktik proti dravcům,“ tvrdí biolog Michael Brown.

Vědce překvapila skutečnost, že obě žirafy jsou starší jednoho roku, přičemž tito živočichové jsou během prvního roku nejzranitelnější vůči predátorům. Krátké nohy jsou v tomto směru jejich významným hendikepem. „Dlouhé nohy jsou pro žirafy obvykle poměrně důležité, protože běh a kopání jsou dvě z jejich nejúčinnějších taktik proti dravcům,“ tvrdí biolog Michael Brown.

„Skeletální dysplazie obecně odkazují na chrupavčité nebo kosterní poruchy, které mohou vést k abnormalitám ve vývoji kostí. Tyto vývojové aberace jsou někdy charakterizovány zkrácenou a nepravidelně proporcionální anatomií končetin, což má za následek to, co je lidově popsáno jako nepřiměřený nanismus,“ vysvětluje studie.
Výskyt skeletální dysplazie je zdokumentován u lidí a mnoha domestikovaných zvířat, jako jsou psi, kočky a krávy. U zvířat ve volné přírodě je však její výskyt mimořádně vzácný a velmi výjimečně dokumentovaný. „Prostě mít o nich vědecké záznamy je samo o sobě pozoruhodné,“ říká Michael Butler Brown.
V obou případech se jedná o žirafy severní (též núbijské, latinsky označované jako giraffa camelopardalis camelopardalis), jež byly spatřeny na dvou odlišných místech. První byla zaznamenána v národním parku Murchison Falls v Ugandě, druhá pak na soukromé farmě ve střední Namibii.
Nejzásadnějším rozdílem, patrným na první pohled, jsou nápadně kratší končetiny ve srovnání s podobně starými jedinci. Zbytek těla má přitom na první pohled víceméně normální proporce, včetně dlouhého krku.
7
Fotogalerie

Záhada trpasličích žiraf: jejich krátké nohy snižují šanci na přežití

Vědci Michael Butler Brown a Emma Wells zkoumají v Africe dvě volně žijící „trpasličí žirafy“, jejichž existenci obestírá hned několik záhad. Ve studii, publikované v BMC Research Notes, vyslovují domněnku, že tato zvířata patrně trpí skeletální dysplazií.

Skeletální dysplazie obecně odkazují na chrupavčité nebo kosterní poruchy, které mohou vést k abnormalitám ve vývoji kostí. Tyto vývojové aberace jsou někdy charakterizovány zkrácenou a nepravidelně proporcionální anatomií končetin, což má za následek to, co je lidově popsáno jako nepřiměřený nanismus,“ vysvětluje studie.

Výskyt skeletální dysplazie je zdokumentován u lidí a mnoha domestikovaných zvířat, jako jsou psi, kočky a krávy. U zvířat ve volné přírodě je však její výskyt mimořádně vzácný a velmi výjimečně dokumentovaný. „Prostě mít o nich vědecké záznamy je samo o sobě pozoruhodné,“ říká Michael Butler Brown.

Trpasličí žirafy

V obou případech se jedná o žirafy severní (též núbijské, latinsky označované jako giraffa camelopardalis camelopardalis), jež byly spatřeny na dvou odlišných místech. První byla zaznamenána v národním parku Murchison Falls v Ugandě, druhá pak na soukromé farmě ve střední Namibii.

Nejzásadnějším rozdílem, patrným na první pohled, jsou nápadně kratší končetiny ve srovnání s podobně starými jedinci. Zbytek těla má přitom na první pohled víceméně normální proporce, včetně dlouhého krku.

Pečlivým analyzováním fotografií těchto dvou žiraf Brown a jeho kolegové změřili rozměry jejich končetin a krků. Následně je porovnali s rozměry ostatních žiraf v příslušných populacích. Jedna z žiraf měla metakarpy (kosti, které tvoří dolní část předních končetin) dlouhé jen asi 58 % obvyklé délky. U obou byly také zaznamenány kratší dlouhé kosti v horní části nohy.

Příčina je nejasná

Vědce překvapila skutečnost, že obě žirafy jsou starší jednoho roku, přičemž tito živočichové jsou během prvního roku nejzranitelnější vůči predátorům. Krátké nohy jsou v tomto směru jejich významným hendikepem. „Dlouhé nohy jsou pro žirafy obvykle poměrně důležité, protože běh a kopání jsou dvě z jejich nejúčinnějších taktik proti dravcům,“ tvrdí biolog Michael Brown.

Brown také dodal, že žirafy pravděpodobně v budoucnu čekají další problémy. Jejich menší postava jim nedovolí soutěžit s jinými samci v jejich věkové skupině. Trpasličí žirafy dostaly jména Gimli (na počest trpasličí postavy z Tolkienova Pána prstenů) a Nigel, přičemž vědci je hodlají dále studovat.

Příčina dysplazie zůstává nejasná. Za normálních okolností bývá připisována křížení v rámci příbuzenstva a nízké genetické rozmanitosti. To se jeví jako pravděpodobné vysvětlení, neboť ugandskou populaci tvořilo ještě před několika desítkami let méně než osmdesát žiraf.

Určitě si přečtěte

Články odjinud