Před více než třemi lety přišli astronomové Mike Brown a Konstantin Batygin se zajímavou hypotézou. Podle nich obíhá daleko za dráhou Pluta ještě jedna planeta, která dostala přezdívku planeta Devět.
Nevidíme ji, ale svou gravitací ovlivňuje dráhy transneptunických těles. Jedná se o sklony drah některých objektů, nebo existence velmi vysokých perihelií (bod dráhy nejblíže ke Slunci), který se u některých těles pohybuje nad 70 AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce).
Podle výpočtů má mít planeta Devět hmotnost 5 až 10 Zemí a obíhat po velmi protáhlé dráze s velkou poloosou v řádu stovek AU. Astronomové po planetě pátrají, ale nebude to vůbec snadné. Má být 10 000krát slabší než Pluto.
A co když je to černá díra?
Jakub Scholtz a James Unwin přišli se zajímavou hypotézou. Planetu Devět jsme zatím nenašli. Pokud má něco dostatečnou gravitaci k ovlivnění drah mnoha těles, ale není to vidět, tak to může přece být... ano, černá díra!
Černá díra podle autorů hypotézy
Autory tato odvážná hypotéza napadla mimo jiné díky nadbytku mikročočkových událostí v pětiletém datovém souboru projektu OGLE.
Mikročočky
Polský projekt se nachází v Chile a věnuje se detekci gravitačních mikročoček. Gravitace hmotnému objektu (hvězda, hvězda s planetou, planeta) může ohnout a zesílit světlo vzdálené hvězdy.
Existují dva základní typy černých děr. Supermasivní černé díry sedí v srdcích galaxií. Další a méně hmotné černé díry vznikly jako konečné stádium ve vývoji velmi hmotné hvězdy. Oba tyto scénáře můžeme pro Sluneční soustavu vyloučit.
V tomto případě by muselo jít jedině o primordiální černou díru. Jsou to černé díry, které vznikaly v raném vesmíru, kdy panovaly extrémní podmínky. Hmota byla rozložena nehomogenním způsobem. V některých místech mohla být hmota stlačena takovým způsobem, že to vedlo ke vzniku černé díry. Primordiální černé díry by měly být relativně malé a mít malou hmotnost. Existují hypotézy, které je dávají do souvislosti s temnou hmotou a očekávají, že galaxie jsou obklopeny obrovským množstvím primordiálních černých děr.
Podle autorů studie je pravděpodobnost, že Slunce zachytilo primordiální černou díru zhruba stejná, jako že zachytilo planetu. Problém je, že zatímco planety prokazatelně existují, u primordiálních černých děr to nevíme jistě. Zatím jsme žádnou nenašli.
Scholtz a Unwin spočítali, že by černá díra na okraji Sluneční soustavy měla mít průměr 5 centimetrů a hmotnost okolo 10 Zemí.
Jak černou díru najít?
Podle Scholtze a Unwina by případnou černou díru obklopovalo mikrohalo z temné hmoty. V něm může docházet k anihilaci hmoty (slučování hmoty a antihmoty), při kterém by se uvolňovaly záblesky gama záření.
Důkazy by mohly ležet v datech z gama vesmírné observatoře Fermi, která pracuje od roku 2008. Pokud černá díra existuje, projevovala by se jako pomalu se pohybující zdroj sporadických gama záblesků.
