Je to jedna z nejzajímavějších záhad sluneční soustavy za posledních pět let: existuje velká planeta, která se skrývá v chladných temných končinách naší soustavy a jejíž oběžná dráha je tak dlouhá, že kolem Slunce oběhne jednou 20 000 let?
Ať už existuje, nebo ne, devátá planeta naší sluneční soustavy se stále skrývá v příslovečném stínu. Nyní má vědecká komunita nový směr zkoumání tohoto dosud nepolapitelného vesmírného objektu. Článek, publikovaný na webu Science Alert, totiž naznačuje, že ho mohli astronomové nevědomky pozorovat již v roce 1983.
Astronom Michael Rowan-Robinson z Imperial College ve Velké Británii analyzoval data z pozorování prováděného družicí IRAS (Infrared Astronomical Satellite) pořízená v roce 1983. Na jejich základě tvrdí, že mohou obsahovat důkazy o deváté planetě.
Devátá planeta
Planeta s číslem devět je v současnosti pouze hypotézou, která byla v roce 2016 posílena pozorováním gravitační síly v Kuiperově pásu na okraji naší sluneční soustavy. Astronomové Mike Brown a Konstantin Batygin z Caltechu zjistili, že malé objekty ve vnějším Kuiperově pásu obíhají „podivně“, jako by byly ovlivňovány gravitačním polem něčeho velkého. Podle jedné z teorií se může jednat o malou černou díru.
Původní článek z roku 2016, který naznačoval důkazy o existenci deváté planety, předpokládal, že hypotetická planeta by mohla mít až desetinásobek hmotnosti Země. Objevení se vyhnula především proto, že je až desetkrát vzdálenější než Neptun, a proto odráží velmi málo světla ze Slunce. Rozsáhlé zkoumání však dosud neodhalilo přímé důkazy o existenci vesmírného objektu, což přispělo k teorii, že se může jednat o černou díru.
V novém článku Rowana-Robinsona, který ještě nebyl recenzován, astronom uvádí, že by snímky pořízené IRAS v roce 1983 mohly přímo ukazovat hledanou planetu. Sám ale takřka jedním dechem uznává, že to zdaleka není jisté. Ve svém článku říká, že „vzhledem k nízké kvalitě detekce IRAS, a ve velmi obtížné části oblohy pro detekci v oboru dalekého infračerveného záření, není pravděpodobnost, že kandidát je skutečný, nijak ohromující“.
Sonda IRAS fungovala od ledna 1983 po dobu 10 měsíců a provedla průzkum 96 % oblohy v infračervené oblasti. V této vlnové délce by mohly být detekovatelné malé, chladné objekty, jako je hypoteticky i devátá planeta. Právě proto se Rowan-Robinson rozhodl data znovu analyzovat. Z přibližně 250 000 bodů, které družice detekovala, jsou pouze tři zajímavé jako kandidáti na devátou planetu. V červnu, červenci a září 1983 družice zachytila něco, co vypadá jako objekt pohybující se po obloze.
Kterým směrem hledat?
Vzhledem k velkému zájmu o hypotézu deváté planety stojí za to ověřit, zda objekt s předpokládanými parametry v definované oblasti oblohy neodpovídá dosavadním zjištěním. Data z IRAS by mohla být použita k modelování místa, kde by se planeta mohla nyní nacházet, aby bylo možné provést cílenější pátrání a potvrdit, nebo vyloučit její existenci.
Pohyb zdroje po obloze nám také dá představu o dráze potenciální planety, což napoví, kam se na obloze dívat dnes a kam se můžeme podívat v budoucnosti – například pomocí dvou dalekohledů Pan-STARRS.
Najít další planetu bude ve skutečnosti mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Pokud opravdu existuje, mohla by mít hmotnost pětkrát až desetkrát větší než Země, ale může obíhat ve vzdálenosti 400 až 800 astronomických jednotek. Astronomická jednotka je definována jako průměrná vzdálenost Země od Slunce (tj. cca 149,6 milionů kilometrů) – například Pluto je pro představu vzdáleno od Slunce asi 40 astronomických jednotek.
Podle Rowana-Robinsona tři analyzovaná pozorování naznačují, že by se mohlo jednat o jeden a tentýž pohybující se objekt. Astronom navrhuje analyzovat infračervená a optická data ve třech zjištěných bodech. Možná je to obrovský výstřel do příslovečné i doslovné tmy, ale nová linie výzkumu může poskytnout přímý důkaz o existenci další planety.
„Je třeba provést dynamické studie, abychom ověřili, zda je takový objekt v souladu s efemeridami jiných objektů sluneční soustavy a zda tento objekt může vysvětlit změnu drah trpasličích planet Kuiperova pásu,“ napsal Rowan-Robinson.