Největší známou strukturu ve vesmíru představuje „kosmická pavučina“. Je to změť nezměrných galaktických vláken hmoty, která zřejmě vznikla kolem podobných struktur temné hmoty. Tato masivní vlákna měří stovky milionů světelných let, ve vesmíru ohraničují kosmické prázdnoty a jako korálky jsou na nich navěšené galaxie a kupy galaxií.
Přesto, že jde o největší struktury ve vesmíru, pozorování vláken kosmické pavučiny je velmi obtížné. Stále toho o nich mnoho nevíme.
Badatelé mezinárodního výzkumného centra ICRAR nedávno pozorovali rádiové záření vláken kosmické pavučiny, které prozrazuje cenné informace o jejich nesmírně gigantických magnetických polí. Odborníci předpokládají, že tato magnetická pole hrají významnou roli při vývoji galaxií i samotné kosmické pavučiny.
Tessa Vernstromová z University of Western Australia a její spolupracovníci využili předpoklady, podle nichž při srážkách mas hmoty v galaktických vláknech vznikají rázové vlny s urychlenými částicemi, které mohou svým působením zesílit projevy magnetických polí v těchto vláknech.
Tým Vernstromové detekoval rádiové záření vláken kosmické pavučiny a získal tím první observační doklady existence zmíněných monumentálních rázových vln, které v kosmické pavučině vznikají při srážkách mas hmoty. Galaktická vlákna díky tomu září v rádiové oblasti spektra. Doposud se ale nikomu nepodařilo toto záření přesvědčivě pozorovat, protože je velice nezřetelné a jde o ta největší kosmická měřítka.
Polarizované rádiové záření
Vesmír je plný rádiového záření a je nesmírně náročné v něm hledat stopy rádiových vln z kosmické pavučiny. Badatelé se proto zaměřili na polarizované rádiové záření, které by mělo být součástí rádiového záření vláken kosmické pavučiny. Jak říká Vernstromová, zdrojů polarizovaného rádiového záření je ve vesmíru mnohem méně než v případě klasického rádiového záření.
Vědci zpracovali data z průzkumů oblohy v rádiové oblasti, včetně Global Magneto-Ionic Medium Survey, Planck Legacy Archive a pozorování soustav radioteleskopů Owens Valley Long Wavelength Array a Murchison Widefield Array. Výsledky analýz porovnali s pokročilými kosmologickými simulacemi struktury vesmíru, vytvořených v rámci astrofyzikálního nástroje Enzo Project.
Výzkum enormních magnetických polí galaktických vláken může přispět k ověřování a vývoji kosmologických teorií o dynamice vesmíru, především pokud jde o roli kosmického magnetismu v největším měřítku.