Mezinárodní kosmická stanice (ISS) je na oběžné dráze už téměř 23 let. Přesto dostala nový modul. Ke stanici přilétla ruská laboratoř Nauka, která se měla do vesmíru vydat už před mnoha lety.
Aktualizace 29. července 2021
Nauka se i přes řadu problémů po svém startu úspěšně připojila k Mezinárodní kosmické stanici. Stalo se tak ve čtvrtek v 15:29 našeho času. Stanice se v té době nacházela nad hranicemi Mongolska a Číny.
Kosmonauti několik hodin po připojení otevřeli průlez. Poté se ale v 18:45 našeho času spustily motory Nauky, které velmi výrazně (45 °) změnily orientaci celé stanice v kosmickém prostoru. O korekci se nejdříve pokusil modul Zvezda, ale poté tuto roli převzaly motory nákladní lodě Progress, která je u stanice připojena. Podle NASA nebyly životy posádky ohrožené.
Zítra měla k ISS startovat loď Starliner od Boeingu (opakovaná demonstrační mise bez posádky). NASA už potvrdila, že start neuskuteční.





Nauka odstartovala na vrcholu rakety Proton-M dne 21. července 2021 v 16:58 našeho času. Samotný start Protonu si rozhodně pusťte. Je hodně odlišný od toho, na co jsme zvyklí. Startu nepředchází postupný zážeh a náběh motorů. Ozve se rána jako z Aurory (na videu žel není slyšet) a raketa se ihned odlepí od matičky Země.
Koroljove, mám problém
Většinu modulů ISS dopravil nahoru raketoplán. Druhou možností byl už od začátku let po vlastní ose. Nauka má vše, co potřebuje k tomu, aby se ke stanici dostala. Její vybavení je podobné bezpilotním nákladním lodím – má motory, systém pro automatické dokování apod.
Po startu se dostala na oběžnou dráhu ve výšce 199 až 376 km. Došlo k rozvinutí solárních panelů a navázání spojení s pozemními řídicími středisky. Krátce poté se ale objevily problémy.
Nejdříve to vypadlo, že se nevyklopila anténa systému Kurs-A, který slouží pro automatické připojení k ISS. Nakonec by ale mělo být vše v pořádku. Pokud by se přece jen objevil problém s automatickým dokováním, mohou pilotáž převzít kosmonauti na stanici.
Objevily se však i další problémy. Ty nejzávažnější se týkají hlavních motorů DKS, kterými měla Nauka upravit svou dráhu a během několika dní se dostat k ISS. Motory kvůli problémům s tlakem nefungují.
Rusové se proto rozhodli dráhu upravit pomoci malých manévrovacích motorů DPS. První zkušební zážeh o délce 17 sekund se uskutečnil 22. července odpoledne. Následoval první ostrý zážeh o délce 4 minut. Poté proběhly a proběhnou další zážehy. Pokud už půjde vše dobře, zakotví Nauka u stanice ve čtvrtek.
Něco nové přilétá, něco staré se musí vyhodit
Nauka se má připojit k modulu Zvezda. V cestě ji však stál spojovací modul Pirs, který byl u stanice už 20 let. Nauka se k němu kvůli nekompatibilitě spojovacích uzlů nemůže připojit.
Pirs proto „odebrala“ ruská nákladní loď Progress MS-16, která s ním následně shořela v atmosféře. Odlet Progressu byl po problémech Nauky postupně odkládán. Nakonec k němu došlo v pondělí odpoledne.
Modul Nauka
Nauka má hmotnost 20 tun. Na délku měří 13 metrů a maximální průměr dosahuje 4,2 metru. O výrobu energie se starají dva solární panely o ploše 56 metrů čtverečních.
Hlavním účelem Nauky je sloužit jako orbitální laboratoř pro ruský segment ISS. Na palubě je také komplexní systém podpory života, který doplní systém modulů Zvezda a Zarja. Tento systém zahrnuje toaletu, přídavné zařízení Elektron na výrobu kyslíku a zařízení na získávání pitné vody z moči.
Dostane vybavení
Část vybavení pro Nauku je už na stanici. Jedná se například o radiátory a také přechodovou komoru, která bude k modulu připojena. Nebude sloužit pro výstup kosmonautů, ale pro „přenos“ vědeckých experimentů ze stanice do kosmického prostoru.
Na vnější straně modulu je mechanický manipulátor ERA (European Robotic Arm) od Evropské kosmické agentury. Rameno bylo původně vyvíjeno pro evropský raketoplán Hermes, který ale nebyl nikdy postaven.
Rameno má délku 11 metrů, což jsou dvě třetiny délky hlavního manipulátoru na stanici s názvem Canadarm 2. Evropské rameno dokáže přenést náklad o hmotnosti až 8 tun.
V listopadu dopraví nákladní loď Progress k Nauce modul Pričal, která bude disponovat šesti porty – jedním aktivním, kterým bude připojen k Nauce a pěti pasivními pro připojení lodí Sojuz a Progress.
20 let starý modul
Nauka byla původně vyvíjena jako rezerva pro modul Zarja, který se stal v roce 1998 zárodkem ISS. V roce 2004 Rusko potvrdilo, že modul bude přestavěn na laboratoř a odstartuje v roce 2007.
Příbuzný modulů Miru
Konstrukce Nauky pochází z konce 60. let, kdy vznikla kosmická loď TKS pro program vojenské stanice Almaz. Nepilotované lodě se do vesmíru podívaly, ale k pilotovanému letu nikdy nedošlo. Projekt však neskončil úplně v koši. Z původního konceptu byly odvozeny moduly pro sovětské orbitální stanice Saljut a prakticky všechny moduly legendární stanice Mir (kromě základního modulu) – konkrétně Kvant, Kvant-2, Kristall, Spektr a Priroda.
Kvůli nedostatku financí i technickým problémům byl start Nauky postupně odkládán. Nauka byla přestavována, byly objeveny technické problémy. Jedním z těch největších byla kontaminace palivového potrubí i nádrží kovovými hoblinami. Ve hře bylo i zrušení modulu. Nakonec se ale Nauka dočkala.