Na legendárním japonském závodním okruhu Suzuka se odehrál nevšední souboj. Na jedné straně bývalý pilot formule 1 Daniil Kvjat, na straně druhé závodní vůz bez řidiče. Místo zkušeného závodníka sedělo v kokpitu 95 kilogramů počítačů a senzorů. Neobvyklý závod uspořádala Abu Dhabi Autonomous Racing League (A2RL).
Abu Dhabi Autonomous Racing League (A2RL) je závodní série, ve které spolu soupeří autonomní (samořídící) vozidla. Tento projekt vznikl v Abú Dhabí s cílem posunout hranice technologie autonomního řízení a testovat ji v extrémních podmínkách závodních okruhů. Auta mají jednotný hardware (vyvíjený Technology Innovation Institute – TII), ale software si týmy programují samy.
Autonomní vůz neumí „cítit“ trať
„Největší problém je, že auto nemůže cítit trať tak jako člověk,“ vysvětluje Giovanni Pau z týmu TII Racing, který vyvíjí software pro autonomní závodní auta. „Kvjat dokáže okamžitě poznat, jak mu pneumatiky drží na trati. To náš počítač prostě neumí.“
Teplota pneumatik a přilnavost k trati jsou přitom klíčové pro bezpečnost i závodní výkon. Kvjat sám přiznal, že musí pečlivě sledovat autonomní vůz, aby předvídal, kam se vydá. Na Suzuce, kde jsou zatáčky dlouhé a úzké, to není úplně jednoduché.
Přesto je pokrok „robotických závodníků“ ohromující. Ještě před rokem zaostávalo autonomní auto za Kvjatem o tři až pět minut na kolo. Letos už zůstávalo pozadu o pouhých osm sekund. To je sice výrazné zlepšení, ale v závodním světě je to stále propastný rozdíl.
Posun z minut do řádu sekund ale ukazuje, jak rychle se technologie vyvíjí. Autonomní auto nyní dokáže zajet okruh přibližně na 90 až 95 % rychlosti profesionálního pilota, což je sice pokrok, ale ve skutečném závodě by stále šlo o obrovskou ztrátu.
Závod skončil dřív, než začal
Je zajímavé sledovat, jak se liší přístup člověka a stroje k závodění. Zatímco Kvjat při testování „cítil“ auto a trať, inženýři autonomního vozu seděli u obrazovek a analyzovali data ze senzorů. Autonomní auto nemá oči ani instinkty, řídí se čistě podle naprogramovaných algoritmů.
Samotný závod však skončil dřív, než pořádně začal. Autonomní vůz se hned v zahřívacím kole dostal do smyku a naboural do zdi. Důvodem byly studené pneumatiky a náhlá ztráta tlaku v jedné z nich. „Na rozdíl od Kvjata auto neumí pneumatiky zahřát kličkováním,“ povzdechl si Pau. „Je to tvrdá lekce, že realita je mnohem složitější než simulace.“
I když robotická auta zatím nemohou konkurovat lidským pilotům, jejich vývoj má smysl. „Všechno, co se naučíme na závodní dráze, můžeme později využít v běžných autech,“ říká Pau. Technologie, která dnes zkouší porazit Kvjata na Suzuce, by v budoucnu mohla pomáhat řidičům na běžných silnicích.
Zdroj: arstechnica.com.