Český salvový raketomet RM-70
Na Ukrajinu během války zamířila celá řada lehkých a těžkých zbraní české a československé výroby. Hned zkraje konfliktu to byla hojně medializovaná a opožděná zásilka dělostřeleckých granátů ráže 152 mm, pak přišly na řadu pistole, samopaly a kulomety, aby vše završila těžká technika.
Tatra 813 se salvovým raketemotem RM-70
Do bojů se tak nejspíše zapojila stárnoucí pěchotní vozidla BVP-1/Pbv 501A, tanky T-72M1 a v posledních pár týdnů se na sociálních sítích objevují i videa se salvovými raketomety RM-70. Ve své podstatě to je mix sovětského raketometu BM-21 Grad, který však českoslovenští inženýři v 70. letech minulého století namontovali na pancéřovanou tatrovku 8×8 (T-813, nebo T-815).
Česká armáda už nicméně s raketometem nepočítá a v roce 2010 jej vyřadila z aktivní výzbroje.
Původní RM-70 dokáže jednotlivě nebo v salvě odpálit 40 raket sovětské i československé výroby ráže 122 mm a s doletem zhruba do 20 kilometrů podle provedení. Jedna salva dokáže zničit plochu o výměře až 3 hektary, přičemž nosné vozidlo může vést 40 raket pro další nabytí.
Modernizované varianty raketometu nahrazují Grad americkým kontejnerovým systémem MLRS s šesti raketami ráže 227 mm.
RM-70 na Ukrajině:
Bojové vrtulníky Mi-24
Na frontu by se mohly dostat dokonce i sovětské bitevní/transportně-bitevní vrtulníky Mil Mi-24 z českých skladů. O dodávce se zatím spekuluje – informace vychází z jednání kontaktní skupiny pro Ukrajinu.
Český Mi-24V v tygří kamufláži
Mi-24, v kódovém značení NATO Hind, dokáže přepravit až 8 osob, anebo 1 500 kilogramů nákladu, což z něj činí poměrně unikátní stroj. Vrtulník může být vybavený otočným čtyřhlavňovým kulometem 9A624 ráže 12,7 mm, nebo dvojkanónem GŠ-23 ráže 23 mm.
Protitankové řízené střely a další výzbroj pak vrtulník nese na postranních křidélcích. S přídavnou nádrží se Mi-24 udrží v letu až 4 hodiny a překoná 800 km.
Ve službě Vzdušných sil Armády ČR slouží modernizovaná exportní varianta Mi-35 (Mi-24V) dislokovaná na vrtulníkové základně v Náměšti nad Oslavou. Ve skladech ale máme i hromadu kusů starší varianty Mi-24, které by mohly sloužit na východní frontě.
Československá samohybná houfnice DANA
O Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky s ráží 152 mm měla Ukrajina zájem už před vypuknutím války, kontrakt se však prodlužoval, podle některých zpráv do něj vstoupila hradní politika, a tak se první a zprvu jen starší kusy objevily na Ukrajině nejspíše až během konfliktu.
Nejmodernější DANA M2 na veletrhu IDET 2019
Původní Danu vyráběl závod ZTS Dubnica nad Váhom od počátku 80. let minulého století a stala se základem dalších modernizovaných modifikací – zejména DANA M1 z roku 2011 s novým řízením palby, přepracovanou kabinou a vylepšeným podvozkem, a DANA M2 z roku 2018, o kterou už dva roky usiluje i zmíněná Ukrajina. Z Dany nakonec vychází i slovenská řada Zuzana.
Nejmodernější DANA M2 na veletrhu IDET 2019
Starší Dana dokáže dopravit dělostřelecký granát na vzdálenost až 19-20 km, nejnovější M2 ale pokoří 25 kilometrů. A to s kadencí 5 ran za minutu, respektive 4 ran za minutu při delší střelbě. Vozidlo uveze 40-60 granátů a podvozek zdolá i velmi složitý terén.
Dana v akci:
Podívejte se na galerii dalších zbraní z IDET 2019. Některé z nich slouží i na Ukrajině:
Americký salvový raketomet M270
Na Ukrajinu začaly v posledních týdnech proudit těžké zbraně ze Západu, anebo se dodávky alespoň chystají společně s nutným školením ukrajinských vojáků. Hojně medializovaným příkladem jsou v boji osvědčené a vzhledem k situaci na východní frontě dostatečně mobilní americké tažné houfnice M777.
Americký samohybný salvový raketomet M270
Na ukrajinsko-ruské pomezí nicméně už s největší pravděpodobností zamířily i mnohem těžší stroje včetně samohybných houfnic a salvových raketometů.
V posledních hodinách jsou internety plné zejména zpráv a bojovém nasazení amerického samohybného salvového raketometu M270, který v letech 1980 až 2003 vyráběly fabriky Lockheed Martin a německý Krauss-Maffei Wegmann. Ten stojí i za vozidly Dingo, které používá česká armáda, obrněným bévépéčkem Puma nebo tankem Leopard 2.
M270 údajně v Doněcké oblasti:
M270 se zapojil do první i druhé války v Zálivu, sloužil v Afghánistánu a mohl by být zdatnou odpovědí třeba na ruský salvový raketomet BM-27 Uragan (nechybí v našem výběru). Obrněnec je v základní konfiguraci vybavený 12 raketami země-země s doletem 30-40 kilometrů, mnohem větším postrachem pro Rusko by ale byly čtyřmetrové taktické střely na pevné palivo MGM-140 ATACMS.
Pokud by se dostaly na Ukrajinu společně s M270, z emdvěstěsedmdesátky se rázem stane postrach východní Ukrajiny s maximálním dostřelem až 300 kilometrů a hlavicemi se submunicí pro efektivní ničení pěchoty, zásob i vozidel všeho druhu.
Houfnice a raketomety ze západních skladů, které se už pohybují, nebo brzy budou na ukrajinské straně konfliktu:
Kazetová munice
Prakticky od začátku konfliktu na Ukrajině se spekuluje o použití kazetových bomb. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby se ovšem v roce 2008 většina vyspělého světa nedomluvila, že je nebude používat. Nutno ovšem podotknout, že Rusko, Čína, ale i USA a Ukrajina se k dohodě nepřipojily.
Hlavice střely MGR-1 Honest John z 60. let naplněná bomblety M134
Princip kazetové munice je prostý a do cíle ji mohou dopravit mnohé raketové a dělostřelecké systémy zmíněné na následujících listech. Bojová hlavice je v tomto případě naplněná namísto relativně homogenní výbušniny submunicí – množstvím menších bomb, které se na bitevním poli uvolní do prostoru a individuální explozí způsobí menší kobercový nálet.
Toto video ostřelování Charkova jste určitě viděli. Podle expertů se jedná o kazetové pumy vystřelené z raketometů Uragan, nebo BM-30 Směrč
Vyprázdněný nosník nakonec neškodně dopadne na povrch. Jejich fotografie se sociálními sítěmi šíří v podstatě od začátku konfliktu a píše o nich třeba i organizace Human Rights Watch.
Létající granát Switchblade 300
Ukrajinským ozbrojeným silám už pár týdnů pomáhají protitankové řízené střely FGM-148 Javelin a slaví jeden úspěch za druhým, má to ale jeden háček. Podobná zbraň je docela drahá. V americké armádě proto už jedenáctým rokem slouží jejich nebeská varianta: sebevražedný vrtulový AeroVironment Switchblade, který by měl zamířit i na Ukrajinu.
Základní Switchblade 300 je takový létající granát s dosahem 10 km
Základní model Switchblade 300 váží pouhé tři kilogramy, nabízí dosah 10 km a díky své půlmetrové délce jej může voják nést na zádech. K odpalu slouží skládací rampička. Rozměrům dronu ale odpovídá i nižší ničivá síla, která v tomto případě odpovídá standardnímu 40mm granátu. Při zásahu zlikviduje skupinu osob, nebo malý vůz, na obrněnce a tanky to ale ani zdaleka nestačí.
Mimochodem, americké předpisy nic jako „sebevražedný dron“ neznají, z hlediska certifikace se tedy vlastně jedná o běžné taktické řízené střely.
Protitankový letoun Switchblade 600
Ukrajině by se momentálně hodil pokročilejší model Switchblade 600. Rotor na zádi jej po výstřelu z rampy udrží ve vzduchu okolo 40 minut a čtyřicetikilometrový je také operační dosah. Při průzkumu dron dosahuje rychlosti 61 uzlů, při závěrečné pádové rychlosti pak zrychlí na 100 uzlů (185 km/h).
Switchblade 600 je už vyzbrojený protitankovou hlavicí a cíl zasáhne ve vzdálenosti až 40 km
Je to také mnohem větší cvalík s hmotností 23 kilogramů a může nést stejnou protitankovou hlavici jako Javelin. Switchblade 600 proto při zásahu vyřadí jak bojový vůz pěchoty, tak obrněný transportér a tank.
Ukrajinský sebevrah ST-35 Silent Thunder
Kdyby konflikt na Ukrajině propukl o něco později (anebo trval delší dobu), do výzbroje tamní armády se nejspíše alespoň v nějaké míře dostane i Tichý hrom od inženýrů z Kyjeva. Svojí ničivou sílou (3,5kg hlavice) se bude přibližovat Switchbladu 300, ovšem autoři vsadili na zcela odlišnou a docela unikátní konstrukci.
Silent Thunder přesně před dopadem
Okřídlenou řízenou střelu s vrtulkou na zádi totiž vynese do operační výšky okolo 1 km hexakoptéra! Dron po dokončení nabídne dosah 30 km a v letu se udrží 60 minut. Před válkou existoval ve formě prototypu a ukrajinské ozbrojené síly už dnes používají jeho neozbrojeného sourozence – průzkumné letadélko A1-CM Furia.
Ukrajinská armáda společně s kyjevským výrobcem Athlon Avia testovala prototypy ST-35 už v roce 2020. Je tedy možné, že měla během současného konfliktu některé kusy v zásobě.
Ukrajina by měla mít i sebevražedný Warmate
Na mezinárodním veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2019 byl na výstavce také malý ozbrojený letoun Warmate od zbrojařské WB Group. Podle tehdejších materiálů jej mělo mít ve výzbroji třeba Polsko, ale také Ukrajina!
Pozorovací a sebevražedný dron Warmate zde s oranžovou bojovou hlavicí
Zhruba metr dlouhý Warmate s dosahem 15 km (přímá viditelnost) se udrží ve vzduchu pomocí vrtule na zádi až 70 minut a při útoku zrychlí na 150 km/h. Čelo dronu může tvořit buď pozorovací hlavice s kamerou, protipěchotní hlavice s destrukčním účinkem do 10 metrů, nebo protitanková hlavice s průnikem do 120mm reaktivního pancíře.
Sovětský dron Tupolev Tu-141
Do bojů poněkud netradičním způsobem zasáhl také dědeček současných moderních bezpilotních letounů: čtrnáctimetrový Tupolev Tu-141 z dob Studené války. Oproti drtivé většině těch současných se liší použitím proudového motoru, lehce podzvukovou provozní rychlostí a doletem 1 000 km.
Sovětský UAV Tupolev Tu-141 v jednom z ruských leteckých muzeí
Letoun z poloviny 70. let byl určený především pro dálkový průzkum bojiště a nejspíše by si na něj dnes už nikdo nevzpomněl, kdyby jeden exemplář 10. března nehavaroval až ve vzdáleném chorvatském Záhřebu, kam po chybě v navigaci omylem zamířil. Dodnes se vedou spory, jestli patřil Rusku, nebo Ukrajině, obě strany to totiž pochopitelně popírají.
Hypersonická balistická střela Ch-47M2 Kinžal
Další zbraní na ukrajinském bojišti bude nejspíše (hypersonická) balistická střela Kinžal. Její použití přiznalo samo Rusko, ačkoliv internet je plný analýz, které dosavadní důkazy spíše zpochybňují.
Balistická střela Ch-47M2 Kinžal podvěšená na ruském MiG-31K
V každém případě, Kinžal je v podstatě taková letecká alternativa střely Iskander, která vzbuzuje pozornost zejména oním slovíčkem hypersonická – nadzvuková. Ovšem pozor, nadzvukových rychlostí dosahuje kdejaká balistická výzbroj ruské armády.
V tomto případě jde o to, že tzv. hypersonická zbraň dokáže při nadzvukovém letu provádět manévry, a tak lépe vzdoruje protiletecké obraně. Zároveň díky extrémní rychlosti disponuje mnohem vyšší dopadovou energií. Střízlivější zdroje uvádí maximální rychlost Mach 5, ruské ministerstvo obrany říká, že střela urazí 1000 km za 10 minut, což je cca Mach 12. Ostatně, zrodila se právě proto, aby prolomila protiraketové deštníky USA a NATO a ničila jejich radarové stanice a letadlové lodě.
Střela o délce 5,5 metrů a s hlavicí o hmotnosti 500 kg může nést celé spektrum bojových hlavic počínaje konvenční výbušninou a konče tou nukleární. Dokáže zničit cíl ve vzdálenosti až více než 2 000 km.
Ural, Kamaz a GAZ
Klíčovou roli zejména na ruské straně hraje zásobování a lehká přeprava, sociální sítě proto už týdny plní fotografie a videa ohořelých zbytků všemožných víceúčelových nákladních automobilů, obrněných terénních vozů typu MRAP (Mine-Resistatnt Ambush Protected), a lehkých obrněných vozidel pěchoty.
Ruský Ural-4320 je častým cílem útoků na frontě
V příkopech se podle statistik nejčastěji povalují stovky terénních zásobovacích náklaďáků Ural-4320 (6×6) a Kamaz (6×6) v různém provedení. Právě podobné vozy měly tvořit páteř logistiky a oněch dlouhých kolon.
Z MRAPů pak stojí za zmínku třeba rodina Typhoon a z lehkých obrněných vozidel pěchoty GAZ-2330 Tigr.
Bojový dron Bayraktar TB2/TB2s
O sovětských tancích a vozidlech pěchoty už slyšel každý, a tak náš výčet začneme první zahraniční zbraní na bojišti. Na podzim roku 2020 se svět naučil nové slovíčko Bayraktar, stejnojmenné turecké bezpilotní letadlo totiž podle analytiků vyhrálo krátkou bitvu o Náhorní Karabach.
Turecký bezpilotní letoun Bayraktar TB2 vyzbrojený protitankovými střelami
Díky bojovým zkušenostem projevila o letoun zájem i Ukrajina, takže její ozbrojené složky disponovaly hned na začátku invaze zhruba dvacítkou strojů. Bezpilotní letectvo dále navyšuje stavy a bayraktary úspěšně napadají ruské kolony.
Vrtulový letoun s délkou 6,5 metrů a rozpětím křídel 12 metrů se při cestovní rychlosti 130 km/h udrží na obloze až 27 hodin a může být vyzbrojený celou škálou malých protitankových střel turecké výroby s infračerveným i laserovým naváděním.
Celý systém se skládá vedle samotného UAV ještě z mobilní ovládací stanice ve formě kontejneru a několika terénních taktických stanovišť pro přenos dat a obrazu. Díky tomu může základní verze operovat až do vzdálenosti 150 kilometrů. Modifikace TB2s je navíc vybavená satelitní komunikací a dvojnásobným operačním dosahem.
Protitanková řízená střela FGM-148 Javelin
Další slovíčko, které už dnes umí hláskovat kdejaké batole, je samozřejmě Javelin – postrach ruských tanků made in USA, který jim tak rád odtrhává nedostatečně chráněné věže.
Protitanková řízená střela FGM-158 Javelin
Jednoduchý set od Raytheon Systems a Lockheed Martin, který hodíte na záda hned vedle svačiny, váží po složení před palbou 22,3 kilogramů. Jeho tandemová hlavice pomocí násobných explozí projde až 600mm pancířem včetně reaktivní ochrany, takže posádka uvnitř tanku ve vzdálenosti až několika kilometrů zažije na několik mikrosekund hotové peklo. Často se totiž vznítí jejich vlastní munice a věž doslova odletí.
Protitanková řízená střela 9K113 Konkurs
Obě strany konfliktu mají nicméně k dispozici i sovětské protitankové střely Konkurs a Fagot. Na tomto videu se můžete podívat, jak to dopadne, když do cesty 9K113/9M113 postavíte nic netušící ruské vozidlo.
Konkurs na společném cvičení Ruska a Běloruska
Oproti západní konkurenci již technologicky překonané Konkursy vyrábělo v licenci i Československo a protitanková střela sloužila prakticky ve všech armádách Varšavské smlouvy. Když se zadaří, Konkurs zničí nepřátelské vozidlo až na vzdálenost čtyř kilometrů.
Podívejte se na útok doněckých separatistů na ukrajinskou kolonu v předvečer války. Podle analytiků se pravděpodobně jedná o řízené střely Konkurs, nebo Fagot
Průzkumný dron Leleka-100
Ukrajina používá i své vlastní drony, jedná se ale pouze o jednodušší letouny pro dálkový průzkum bojiště. Podobné má ostatně i naše armáda. Řeč je především o modelu Leleka-100 od ukrajinského inženýrského studia Ukrspecsystems.
Průzkumný ukrajinský dron Leleka-100
Leleka má rozpětí křídel 1,98 metrů, délku 1,1 metrů a ve vzduchu se udrží až 2,5 hodin a ve vzdálenosti do 45 kilometrů od ovládacího počítače v podobě vojenského kufříku. O průzkum se postará několik modelů gimbalů, které mohou nést běžné i infračervené kamery.
Jen o něco větší protiváhou Leleky je průzkumný ruský bezpilotní letoun Orlan-10, který se účastnil bojů o Donbas, sloužil v Sýrii a teď i na Ukrajině. Obraně se podařilo zničit přinejmenším jeden kus.
Protitanková řízená střela NLAW
A když nemáš Javelin, hoď tam o něco menší NLAW. Zkratka pro Next Generation Light Anti-tank Weapon, případně Main Battle Tank and Light Anti-tank Weapon (MBT LAW) je další povedený zahraniční dárek Ukrajině a společné dílo švédského Saabu a britské Thales Air Defence.
NLAW na cvičišti
Podobně jako v případě Javelinu je to zbraň typu vystřel a zapomeň, o zbytek se totiž postará elektronika pro automatické navádění k cíli. V tomto případě je to ostatně třeba, 12,5 kg NLAW, který si poradí s 500mm pancířem, má totiž účinný dostřel jen do 600 metrů. Útočník se proto musí dostat poměrně blízko k cíli a pak rychlé utéct.
Protitanková střela Panzerfaust 3
Do třetice nesmíme zapomenout ještě na staré dobré pancéřové pěsti – jednodušší, ale i tak ničivé protitankové střely. Ukrajina získala zásobu německých zbraní Panzerfaust 3, které slouží v tamním Bundeswehru od konce 80. let.
Pancéřová pěst je lehká a jednoduchá protitanková zbraň na krátkou vzdálenost
Oproti sofistikovaným řízeným střelám jde o relativně primitivní zařízení, které ale zase umožňuje boj na blízko včetně použití uvnitř budov a co je zdaleka nejdůležitější, zaškolení je poměrně jednoduché. Praktický dosah střely se pohybuje okolo 300-400 metrů a vyžaduje od vojáka dobrý zrak. Německo už ale vyvíjí novou verzi s počítačem řízeným hledáčkem, který nabídne lepší ovládání.
Podívejte se na Panzerfaust 3 v rukou nových nadšených majitelů
Podle ruských médií se na ukrajinskou stranu bojiště dostaly i americké kopie sovětských pancéřovek RPG-7 jménem PSLR-1.
Ruční zbraně
Domobrana je často vyzbrojená celou škálou lehkých zbraní a 39mm útočných pušek sovětské výroby, kterým vévodí AK-74 a lehký kulomet RPK-74. Teritoriální obrana má dle snímků na sociálních sítí k dispozici také odlehčené kulomety PKM a NSV.
Podobné ruční zbraně v různých modifikacích používá i ruská strana. Ukrajinské síly při bojích o hostomelské letiště narazily třeba na pušky AK-12, AK-74M, odstřelovací pušky SVDM a Fort-301 nebo kulomety PKP Pecheneg.
Ukrajinu samozřejmě zásobují ručními zbraněmi i západní země. V případě Česka to byly hned na začátku bojů třeba samopaly vz. 58, vz. 61 Škorpion, univerzální kulomety vz. 59 a opět odstřelovací pušky SVD Dragunov a české falcony včetně nábojů.
Bojové vozidlo pěchoty BMP-2
V čele statistik ruských ztrát je hned po mužstvu obrněná technika všeho druhu. Jsou to zejména všemožná bojová a obrněná vozidla pěchoty, jejichž fotografie plní sociální sítě zdaleka nejčastěji.
BMP-2 na přehlídce v Jekatěrinburgu
Základem je staré dobré bévépéčko BMP-2 (posádka: 3+7) vybavené automatickým kanónem 2A42 ráže 30 mm, kulometem PKT ráže 7,62 mm a již zmíněnými protitankovými střelami 9K113 Konkurs. U nás toto vozidlo důvěrně známe, Československo totiž získalo licenci na jeho výrobu pod označením BVP-2.
Luhanské BMP-2 po útoku ukrajinských sil. Nic z nich nezbylo
Na ukrajinském bojišti dosloužila celá řada modifikací BMP. Vedle nejčastější Dvojky také BMP-1, BMP-3, BMP-2K, dále obrněná vozidla BMD-2, BTR-82A aj.
Obrněný transportér MT-LB
Pokud vyrazíte na Ukrajinu, u krajnic tam vedle pěchotních bojových vozidel narazíte i na plejádu všemožných víceúčelových obojživelných obrněnců – pokud si je tedy už vesničané na traktorech neodtáhli do svých stodol.
Univerzální transportér MT-LB s dělostřeleckým radiolokátorem SNAR-10M1
Jedním z nich je obrněný transportér MT-LB (posádka: 2 + 11). Rusko přišlo (snad) nezávislým průzkumem fotografií přinejmenším o padesátku těchto strojů. MT-LB je opravdu víceúčelový stroj. Může sloužit k transportu posádky, jako velitelské vozidlo, může být vybavený radiolokátorem, protiletadlovým kompletem 9K35 STRELA-10, houfnicí... A stejně tak to může být opravárenské vozidlo nebo třeba obrněná ambulance.
Mimochodem, jedno MT-LB v provedení rádiové rušičky a zbraně pro elektronický boj R-330BMV Borisoglebsk-2B, to schytalo i zápalnou lahví:
I v tomto případě platí, že okolo silnic najdete hromadu dalších opuštěných nebo zničených transportérů. Třeba BTR-80, BTR-D, BTR-MDM aj.
Hlavní bojový tank T-80U
A máme tady další aktuální celebritu Twitteru a Telegramu: Zničený ruský tank. Třeba T-80U (posádka: 3), který je typickým představitelem kategorie hlavní bojový tank (Main Battle Tank), a tak přirozeně kraluje i statistikám ztrát.
Hlavní bojový tank T-80U
Vozidlo o hmotnosti 46 tun pohání plynová turbína a klíčovou zbraní je 125 mm kanón 2A46-2 doplněný nám už dobře známým kulometem PKT a 12,7mm protiletadlovým kulometem NSVT. Dále nechybí protitankové rakety 9M112 Kobra a 9M119 Refleks. Byť je tank vybavený reaktivním pancířem, ukrajinské síly si na mnoha z nich s chutí smlsly (většinu ale posádka jednoduše opustila; nejspíše poté, co došlo palivo).
Nejlepší T-80U je takový, který si ukrajinští sedláci odvezou do stodoly
Rusko přišlo také o hromadu tanků řady T-72 v různých variantách a modernizacích, o tanky T-90A, T-80BVM nebo T-64BV.
Samohybná houfnice 2S19 Msta-S
Přimontujte na podvozek tanku T-80 houfnici a získáte Mstu – tedy plným názvem 2S19 Msta-S. Společně a 2S9 Nona, 2S1 Gvozdinka a 2S3 Akatsiya ostřelují ukrajinské pozice, naštěstí se jich ale podařilo několik zničit a zabavit.
Samohybná houfnice 2S19 Msta
Msta se nechvalně proslavila už v Čečensku a na Donbasu ji zase používala Ukrajina – je to onen příklad identické techniky na obou stranách bojiště. Houfnice 2A64 ráže 152 mm dokáže dopravit granát na vzdálenost 24,7 až 36 km (dle munice). Granáty mohou být tříštivo-trhavé, kouřové, chemické a také takticko-nukleární.
Mimochodem, jelikož má 152mm houfnice také Ukrajina, mohlo ji Česko darovat oněch 4 006 dělostřeleckých granátů 152mm ráže z tuzemských skladů. Granáty dodala třeba i Varšava. Vedle samohybných houfnic se používají samozřejmě i tažné – třeba 2A65 Msta-B, 2B16 Nona-K apod.
Salvový raketomet BM-21 Grad
Do bojů (nejen) u Charkova zapojili Rusové také salvové raketomety BM-21 Grad, které během pouhých 20 sekund dokážou odpálit 40 raket s dostřelem až 20,4 km. Ukrajině se jich naštěstí podařilo hromadu zničit a zabavit.
Salvový raketomet BM-21 Grad
Jelikož je Grad jedním z nechvalně proslulých celebrit bojů na Ukrajině, připravili jsme pro něj samostatný článek.
Samohybný raketomet BM-27 Uragan
Grad ale zdaleka není jediným velkým raketometem na Ukrajině. Sociálními sítěmi se šířily třeba fotografie s 220mm systémem TOS-1A (umí vypouštět termobarickou munici), 122mm 2B17 Tornado-G, 300mm BM-30 Směrč a nesmíme zapomenout na 220mm BM-27 Uragan.
Raketomet BM-27 Uragan je jedním z nástupců stárnoucího Gradu
Uragan dokáže vystřelit až 16 raket za 20 sekund, které zasáhnou cíl ve vzdálenosti do 36 kilometrů. Příprava k dalšímu dopalu zabere 15-20 minut.
Toto video ostřelování Charkova jste určitě viděli. Podle expertů se jedná o kazetové pumy vystřelené právě z Uraganu, nebo BM-30 Směrč
K dispozici je celá plejáda hlavic počínaje vysoce explozivními fragmentačními a konče kazetovými hlavicemi se submunicí, nebo protitankovými i protipěchotními minami. Jeden Uragan tedy může provést takový malý kobercový raketový nálet, anebo pokrýt velkou oblast minami.
Právě zbytky podobných raket, které vypustily svoji submunici, se na Ukrajině doslova zapíchávají do země a občas i do aut. Většinou to jsou jen neškodné zbytky.
Protiletadlové střely FIM-92 Stinger
Rusko v počátcích konfliktu ovládlo nebe nad bojištěm, USA proto dodaly Ukrajině své osvědčené přenosné raketové komplety země-vzduch FIM-92 Stinger. Několik set kusů věnovalo také Německo, které je jedním z licenčních výrobců (Airbus Defence and Space).
Stingery během amerického cvičení v Kalifornii
Stingery se proslavily už v 80. letech v Afghánistánu jako efektivní zbraň s jednoduchou obsluhou proti vrtulníkům a dalším nízkoletícím cílům. Nadzvuková střela s infračerveným naváděním a hlavicí s 1kg mixem výbušin HMX, TNT a hliníkového prášku totiž vyřadí letoun ve vzdálenosti až 4,8 km a výšce 3,8 km.
Samohybný protiletadlový systém Buk-M1-2
Weboví analytici našli v záplavě sdíleného materiálu z fronty také fotografie některých pokročilých samohybných protileteckých systémů včetně řady Buk. Jeden z nich se ostatně nechvalně proslavil už v roce 2014, když na východě Ukrajiny sestřelil civilní let Malaysia Airlines 17.
Modernizovaný protiletecký systém Buk-M1-2
Rusko na Ukrajinu přivezlo i pokročilejší verze Buk-M1-2 nebo třeba Buk-M2. Některé se s největší pravděpodobností staly vítanou svačinkou pro turecký bojový letoun Bayraktar TB2 z úvodu naší galerie. V každém případě, široké spektrum střel pro Buk zničí cíl dle provedení ve výšce až 25 kilometrů a vzdálenosti 50 kilometrů.
Z dalších systémů se na Ukrajině pohybují třeba Tor-M2, 9K35 Strela-10, 9K33 Osa nebo nosiče 5P85D pro raketové systémy S-300PS.
Bojový vrtulník Kamov Ka-52 Alligator
Když se řekne Rusko a helikoptéry, naprosto každému se vybaví transportní a bojové stroje Mi-8 a Mi-24 z Moskevského vrtulníkového závodu M. L. Mila – dnes ze státního holdingu s prostým názvem Ruské vrtulníky. Některé ostatně dodnes slouží i v naší armádě a několik ruských padlo v boji za Putina i na Ukrajině.
Dvoumístný bojový vrtulník Kamov Ka-52
Na sociálních sítích ale nasbíraly nejvíce lajků fotografie nové generace dvoumístné bojové helikoptéry Kamov Ka-52 Alligator. Ruská armáda ji oficiálně zařadila do služby teprve v roce 2010.
Vrtulník Ka-52 je vyzbrojený 30mm kanónem Šipunov 2A42 a volitelnou podvěšenou výzbrojí s nosností 2 000 kg. Jak ovšem přibližuje tweet níže, v případě tohoto kusu Rusko použilo jen hloupé rakety S-8 a odepsalo 15 milionů dolarů. Chytré střely už zjevně docházejí.
Stíhací bombardér Suchoj Su-34
Rusko během bojů přišlo i o stíhací a bombardovací letouny. Některé z nich dostaly na zemský povrch ukrajinské migy, jiné pozemní protiletadlové systémy. Komunita eviduje sestřelené ničitele tanků Suchoj Su-25, víceúčelové bojové letouny Suchoj Su-30SM a konečně i stíhací bombardéry Suchoj Su-34.
Stíhací bombardér Suchoj Su-34
Dvoumístný letoun a chlouba ruského letectva dosahuje rychlosti až 1 900 km/h a pro boj je vybavený jak automatickým 30mm kanónem GŠ-30-1, tak prostorem pro 8 000 kg podvěšené výzbroje. Mohou to být hloupé i laserem naváděnými rakety, pumy nebo celé spektrum střel vzduch-vzduch a vzduch-země včetně střel s plochou dráhou letu.
Do hry by mohly vstoupit i letouny MiG-29, které slouží ve východních armádách NATO. Ukrajině by výrazně pomohly v boji o vzdušnou nadvládu, tamní piloti je totiž důvěrně znají.
Střela s plochou dráhou letu Kalibr
Na Ukrajinu útočily i některé střely s plochou dráhou letu Kalibr. Podle Bellingcatu je Rusové použili třeba pro úder na správní budovu v centru Charkova.
Maketa střely Kalibr v provedení 3M-14E pro ničení pozemních cílů
V tomto případě to podle rozboru snímků z bezpečnostních kamer byl pravděpodobně obávaný Kalibr ve verzi 3M-14. Kalibrů existuje celá řada pro ničení námořních (3M-54), ponorkových (91RE) a pozemních (3M-14) cílů a je to taková souhrnná odpověď na americké tomahawky.
Podle rozboru snímků Bellingcatu Kalibr zaútočil i na centrum Charkova
Střely Kalibr dosahují maximální rychlosti až 0,8-2,9 mach (dle provedení), některé tedy dokážou v různých fázích letu násobně překonat rychlost zvuku. O pohon se stará proudový, nebo raketový motor a zařízení může nést bojovou hlavici s až 500 kg výbušniny (včetně jaderné), která zasáhne cíl ve vzdálenosti od stovek kilometrů po 2 500 kilometrů. To je poměrně široké rozpětí specifikací, opět tedy záleží na konkrétním modelu a určení střely. Ve vývoji je ostatně i modifikace Kalibr-M s doletem 4 500 kilometrů.
Na Ukrajinu útočí podzvukové kalibry s určením pro pozemní cíle a s dosahem v řádu stovek kilometrů.
Balistické střely Iskander
Dalším častým návštěvníkem ukrajinského vzdušného prostoru jsou ruské řízené balistické střely Iskander – zvláště v kvazibalistickém provedení Iskander-M 9M723 s inerciálním a optickým navigačním systémem. V prvních dnech konfliktu létaly především z běloruské strany.
Iskander-M při bojových zkouškách v roce 2018
Dolet střel se liší podle modelu, v případě řady Iskander-M to ale dělá mezi 400-500 kilometry, přičemž střela může dosáhnout výšky až 50 kilometrů.
Bojová hlavice unese 480-700 kilogramů výbušniny včetně kazetové a termonukleární. A právě videa se zbytky kazetových hlavic, které před dopadem rozpráší submunici do širého okolí, plní Twitter a další sociální sítě už od prvních dnů války.
Termobarická zbraň
Termobarická, vakuová, palivo-vzduchová, aerosolová.... Zbraň. Má mnoho jmen a žádnou ustálenou terminologii. V každém případě je to největší strašák bojů na Ukrajině, přičemž se už od počátku spekuluje, jestli ji tedy ruské síly skutečně použily, či nikoliv.
Podle britského ministerstva obrany Rusko potvrdilo použití tohoto typu zbraní na Ukrajině
Svojí destruktivní sílou je to ta nejmocnější zbraň na frontě – výše už je pouze kobercový nálet drážďanským stylem a pochopitelně taktické a strategické jaderné zbraně.
Palivo-vzduchová exploze při cvičení v Černém moři
Jak už název napovídá, ničitelem je v tomto případě buď rozprášený aerosol uhlovodíkového paliva, který následně zapálí sekundární exploze, anebo vymrštění tuhých a hořících částeček výbušniny a všemožných příměsí do okolí.
Ruský design palivo-vzduchových bomb
Termobarické zbraně mají nejlepší účinek v uzavřených prostorech (bunkry, jeskyně aj.), kde není před ničivou sílou úniku. V otevřeném prostoru jejich výkon klesá rychlým vyhořením. I tak je to ale skutečný ďábel na bojišti, který si zaslouží samostatný článek.