Ukrajinci v noci sestřelili šest hypersonických zázraků. Střela Kinžal nebude tak mocná, jak tvrdí Rusové

Hypersonická balistická střela Ch-47M2 Kinžal

Ruská propaganda dělá z hypersonické střely Kinžal málem technologický zázrak, ale až tak slavné to nebude, protože Ukrajina jich v noci na dnešek sestřelila rovnou šest. Potvrdil to ukrajinský ministr obrany Oleksii Reznikov:

Kinžal je v podstatě taková letecká alternativa střely Iskander, která vzbuzuje pozornost zejména oním slovíčkem hypersonická – nadzvuková. Ovšem pozor, nadzvukových rychlostí dosahuje kdejaká balistická výzbroj ruské armády.

Balistická střela Ch-47M2 Kinžal podvěšená na ruském MiG-31K

V tomto případě jde o to, že tzv. hypersonická zbraň dokáže při nadzvukovém letu provádět manévry, a tak lépe vzdoruje protiletecké obraně. Zároveň díky extrémní rychlosti disponuje mnohem vyšší dopadovou energií. Střízlivější zdroje uvádí maximální rychlost Mach 5, ruské ministerstvo obrany říká, že střela urazí 1000 km za 10 minut, což je cca Mach 5. Ostatně, zrodila se právě proto, aby prolomila protiraketové deštníky USA a NATO a ničila jejich radarové stanice a letadlové lodě.

Střela o délce 5,5 metrů a s hlavicí o hmotnosti 500 kg může nést celé spektrum bojových hlavic počínaje konvenční výbušninou a konče tou nukleární. Dokáže zničit cíl ve vzdálenosti až více než 2 000 km.

Storm Shadow na Ukrajině. Ruská skladiště a ilegální mosty by se měly obávat

Zdaleka nejcitovanější zbraní na Ukrajině za posledních několik týdnů je bezesporu britskofrancouzská a pět metrů dlouhá střela s plochou dráhou letu Strom Shadow.

Střela Strom Shadow vystavená v Royal Air Force Museum

Její exportní verze disponuje doletem okolo 300 km při rychlosti zhruba 1000 km/h a její bezmála půltunová nálož s vícestupňovou detonací BROACH by si měla poradit prakticky s jakoukoliv překážkou na původním území Ukrajiny.

Zraky mnohých se po čerstvé dodávce jistě zaměřily na východní pobřeží Krymu, v nejistotě ale nyní bude celý hraniční pás v dostřelu a ruská vojenská logistika. Storm Shadow by totiž mohl být zároveň oříšek i pro protivzdušnou obranu.

Plochá dráha letu, pak výstup a dopad

Díky technologii stealth má za letu mnohem menší radarový odraz, nejrizikovější partií letu je tedy až finální přiblížení, kdy střela vystoupá z ploché dráhy do výšky, odhodí čelní kužel a při dopadu na cíl sleduje termokamerou s vysokým rozlišením terén pod sebou. Pokud nedojde ke shodě s naprogramovaným cílem, může jej přeletět a detonovat v bezpečném místě.

Propagační video francouzského výrobce MBDA:

První stupeň se postará o penetraci železobetonem nebo horninou, aby hlavní nálož způsobila pořádnou paseku až v nitru bunkru, budovy nebo při troše štěstí v jádru jisté ilegální stavby v Kerčském průlivu, které chybí patřičná razítka a stavební povolení.

Útočily Storm Shadow na Luhansk?

Jen pár dnů po oznámení dodávek se začalo v internetových kuloárech spekulovat, zdali za útoky na ruská logistická centra v Luhansku nestojí právě Strom Shadow doplněný letkou návnad ADM-160 MALD pro zahlcení obrany.

Pokud tomu tak opravdu bylo, jen by se potvrdilo, že všemu musely předcházet dlouhé měsíce příprav, výcviku a technologické adaptace. Strom Shadow totiž nejsou tkaničky z AliExpressu.

Čerstvé spekulace o dalším útoku Storm Shadow:

Střela typu vzduch-země je původně určená pro letouny Gripen, Mirage 2000, Rafale, Tornado a Eurofighter Typhoon. Těmi ale Ukrajina pochopitelně nedisponuje, výrobce tedy musel vše upravit pro starty ze sovětských strojů, což není práce na jedno hektické odpoledne.

Lze tedy předpokládat, že už teď možná ukrajinské ozbrojené složky cvičí se zbraněmi, které zatím Západ sveřepě odmítá, nicméně jakmile je oficiálně potvrdí, Ukrajinci je budou moci snad relativně brzy použít v boji.

Není to úplně zbraň, ale také pomáhá ve válce na Ukrajině a jeho technologie rozhodně stojí za pozornost. Corvo PPDS je letoun/drone z papírové lepenky, vyrábí jej australská společnost SYPAQ. Zásadní výhodou je cena – částku firma ani její odběratelé neuvádí, ale je o dva až čtyři řády níže než u sofistikovaných dronů určených pro vojenské účely.

Australská papírová letadla pomáhají na Ukrajině (další obrázky najdete v galerii po kliknutí na tento náhled).

Dalším trumfem je skladnost – stroje se dodávají v plochém balení naskládané na paletě. V místě nasazení se pak kompletují podle návodu ala IKEA. Aktuálně jich SYPAQ na Ukrajinu posílá sto měsíčně.

Snadný je i start – drone stačí vyhodit rukou, nebo vystřelit gumou z jednoduché rampy. Ovládá se pak pomocí tabletu s Androidem.

Primárním úkolem je logistika – dopravit léky nebo potraviny na bojiště. V závislosti na variantě unese 3 nebo 5 kg, dolet je v závislosti na podmínkách a nákladu od 40 do 120 km. Ale dron lze také osadit kamerou a použít k průzkumu, s jinou úpravou zvládne shazovat menší výbušniny – ostatně podobnou invenci předvedli Ukrajinci už v začátcích války s civilními kvadrokoptérami:

O dronu se mluví jako o jednorázovém, ale umí i přistát, tedy je možné jej použít znovu, nicméně životnost je poplatná materiálu. Karton je ošetřený voskem, který má zlepšit odolnost proti vlhkosti, ale na létání v dešti to pochopitelně není. Když papír doslouží, lze motor a avioniku jednoduše přeskládat do další kartonové stavebnice.

SYPAQ PPDS v akci:

Zdroje: @MarcelN66, mil.in.ua, SYPAQ.com.au, @SYPAQ_Official, CorvoUnmanned.com.au

Tak si nějaké HIMARSy nafoukneme. České raketomety pomáhají Ukrajině, a vůbec nevadí, že se dají zničit nožem

Krátce poté, co na Ukrajinu dorazily první americké salvové raketomety M142 HIMARS, se začali ruští propagandisté chlubit, kolik jich už jejich ozbrojené síly zničily (1,4násobek počtu HIMARS, které byly na Ukrajinu dodané). A byť dodnes chybějí věrohodné informace o destrukci byť jediného kusu, možná si Moskva až tak nevymýšlela.

Nafukovací M142 HIMARS od InflaTechu (Reportéři ČT, 20.2. 2023, 27:56)

Do bojů na Ukrajině se totiž zapojily i nafukovací návnady z děčínské fabriky InflaTech. Firma vyrobí každý měsíc až 35 klamných cílů velikosti M142 nebo třeba tanku, a byť jsou přesná čísla pochopitelně tajemstvím, hromada z nich míří právě na východoevropskou frontu.

Podobnou nafukovačku sice nepřítel z bezprostřední blízkosti rychle pozná, při dálkovém průzkumu třeba pomocí dronů jsou už ale k nerozpoznání od originálu. Přitom stojí jen zlomek ceny.

Reportáž z Reportéři ČT (20.2. 2023 od 27:35) se šíří sociálními sítěmi:

Cena nafukovacího klamného cíle se pohybuje okolo 20 000 amerických dolarů (450 000 korun), není to ale žádný hloupý skákací hrad pro děti. Umělý HIMARS totiž může mít stále věrohodný radarový a termální odraz jako skutečný stroj. Pomáhá struktura vodivého materiálu a tepelná tělíska.

Klamný cíl může odradit nepřítele, anebo jej naopak přiláká a Rusko se jej pokusí zničit dělostřelectvem, případně mnohonásobně dražší naváděnou střelou. Je to tedy tak trochu i souboj účetních na obou stranách bojiště.

Další smrtící dron z Íránu Mohadžír-6

Do bojů na Ukrajině už možná zasahuje další postrach nebes z Íránu. Po sebevražedných šáhidech se zvukem mopedu se Rusům podařilo už na sklonku roku dojednat tajnou dodávku přinejmenším několika kusů bezpilotních letounů پهپاد مهاجر-6 (Mohadžír/Mohajer-6).

Mohadžír-6 v Etiopii. V pozadí dodávka pozemní komunikační a ovládací stanice

Jedná se o víceúčelový průzkumný a bojový stroj typu ISTAR (Intelligence, Surveillance, Target Acquisition, Reconnaissance), který už operuje ve vyšších hladinách a může nést až šest menších naváděných střel nebo bomb. Čtyři v závěsech pod křídly a dvě pod trupem.

Stejně jako šáhidy patří i tento istar k relativně pomalým letounům s cestovní rychlostí do 130 km/h. O pohon se stará benzínový 115hp motor Rotax 914 z Rakouska pro malé ultralighty a UAV (pohání i americký MQ-1 Predator), anebo motor vlastní výroby z íránské fabriky HESA.

Letoun operuje ve výšce zhruba do 5,5 km. Komunikační rádiový dosah s pozemní posádkou by se mohl pohybovat okolo 200-500 km, na autopilota by ale podle dostupných informací mohl zvládnout až 2 400 km dlouhý let.

Americká odpověď na bévépéčka M2 Bradley

Do války na Ukrajině nejspíše už brzy zasáhnou slíbená americká bojová vozidla pěchoty M2 Bradley. USA v posledních týdnech přislíbily balík čítající 109 kusů, přičemž podle videí šířených na Twitteru jsou už přinejmenším desítky z nich v Polsku.

M2A2 Bradley s reaktivním pancířem v Somálsku (1994)

Historie zaoceánského bévépéčka sahá hluboko do 60. let minulého století, kdy Američané hledali všestrannou odpověď na sovětskou obojživelnou Bojevaju Mašinu Pechoty 1 (BMP-1), kterou vyrábělo v licenci i tehdejší Československo jako BVP-1.

Vývoj M2 Bradley se nakonec protáhl na desítky let a z původní vize relativně lehkého transportéru pro pěchotu se stal rychlý pásový obrněnec v konfiguraci 3+6/7 (velitel, střelec, řidič + 6/7 vojáků) vyzbrojený automatickým 25mm kanónem M242 a protitankovými střelami BGM-71 TOW.

Bojová vozidla pěchoty z M2A2 Bradley kdesi v Polsku:

Rodina Bradley ve velkém zasáhla třeba do bojů za války v Zálivu, kde úspěšně ničila sovětskou techniku irácké armády. Rusko se dodávky zjevně bojí, její propagandisté se totiž už před týdnem chlubili zničením několika kusů, ačkoliv tehdy podle pozorovatelů nebyl na frontě ani jeden z nich.

Protiletadlový systém MIM-104 Patriot

Ukrajinský prezident nečekaně zavítal do USA a dostal předčasný vánoční dárek: Příslib, že klíčový vojenský partner dodá zemi ikonický a vysoce mobilní protiletadlový komplet Patriot. Mimochodem, jeho název nemá nic společného s obranou vlasti, je totiž zkratkou pro jeho radar: Phased Array Tracking Radar to Intercept on Target.

Střela protiletadlového systému Patriot

O vyhledávání cílů se v tomto případě stará anténa s fázovaným polem s velmi přesným směrováním radarového pulzu, a tak dokáže na obloze zavčas odhalit celé spektrum cílů od rychlých balistických střel po některé letouny s prvky stealth.

V konfliktu na Ukrajině by proto měl mít Patriot schopnost ničit prakticky všechny typy zbraní, které míří od východních hranic, byť záleží, jakou variantu nakonec USA pošlou. Je jich totiž celá řada, takže se výrazně liší i parametry střel s dosahem 30-160 km, výškovou dostupností okolo 24 km a rychlostí 2,8-4,1 mach. Starší Patrioty byly ve velkém nasazeny třeba ve válce v Zálivu. Tehdy dosahovaly úspěšnosti 40-70 % při ničení iráckých balistických raket Scud a jejich modifikace Al-Hussein.

Flugabwehrkanonenpanzer Gepard

Nebojte se, německý samohybný protiletadlový systém (SPAAG) osazený dvojicí 35mm kanónů řady Oerlikon má i kratší a snáze vyslovitelný název Flakpanzer Gepard. Dokáže vystřelit 320/550 ran za minutu (podle různých zdrojů) a zasáhne cíl ve vzdálenosti do 5 500 metrů. K dispozici jsou i protipancéřové náboje.

Flakpanzer Gepard s dvojicí kanónů, vyhledávacím radarem na zádi a sledovacím radarem pro střelbu na přídi

To jej předurčuje k ničení zejména nízko a blízko letících cílů, k jejichž vyhledávání a automatickému sledování pomáhá dvojice radarů s dosahem 15 km.

Ačkoliv německá armáda už Flakpanzer Gepard vyřadila ze služby, na Ukrajině se zjevně osvědčil a sociálními sítěmi se šíří první videa úspěšného ničení střel s plochou dráhou letu. Ozve se dlouhé trrrrrrrr a nebe ozáří ohnivá koule zasaženého cíle.

Sovětský dron Tupolev Tu-141

Do bojů už zkraje války poněkud netradičním způsobem zasáhl také dědeček současných moderních bezpilotních letounů: čtrnáctimetrový Tupolev Tu-141 z dob Studené války. Oproti drtivé většině těch současných se liší použitím proudového motoru, lehce podzvukovou provozní rychlostí a doletem 1 000 km.

Sovětský UAV Tupolev Tu-141 v jednom z ruských leteckých muzeí

Letoun z poloviny 70. let byl určený především pro dálkový průzkum bojiště a nejspíše by si na něj dnes už nikdo nevzpomněl, kdyby jeden exemplář 10. března nehavaroval až ve vzdáleném chorvatském Záhřebu, kam po chybě v navigaci omylem zamířil. Dodnes se vedou spory, jestli patřil Rusku, nebo Ukrajině, obě strany to totiž pochopitelně popírají.

Podle zatím neověřených zpráv to mohly být právě UAV Tu-141, které zkraje prosince útočily na některé ruská letiště v týlu. Pokud je to pravda, Ukrajina má několik kusů i po bezmála ročním konfliktu, anebo je získala od dalších partnerů ve světě.

Íránské sebevražedné drony Šáhid-136

Komunita na sociálních sítích je už posměšně překřtila na létající mopedy, bezpilotní letoun s tolik typickým delta křídlem a dvoulistou tlačnou vrtulí na zádi totiž skutečně zní jako slabá motorka nebo třeba rogalo.

Rojový start několika šáhidů z rampy pomocí asistenčního raketového motorku

Protože je Rusko po Íránu teprve druhou zemí, která získala Šáhid-136 do výzbroje, přesná specifikace je doposud poměrně neznámá. Předpokládá se ale, že 3,5 metrů dlouhý stroj unese v bojové hlavici 5-30 kilogramů výbušniny, používá satelitní/inerciální navigaci a díky efektivnímu delta křídlu by mohl při rychlosti 185 km/h překonat vzdálenost až 2 200 kilometrů.

Pokud letí nízko, Ukrajinci dokážou bezpilotní letoun díky jeho typickému zvuku a nízké rychlosti identifikovat na kilometry daleko a úspěšně sestřelit ručními zbraněmi.

Íránský Šáhid-136 nad Ukrajinou a jeho typický zvuk:

Nebezpečím je ale rojový let, kdy nepřítel ze startovacích ramp vystřelí hromadu šáhidů naráz s tím, že i při nízké rychlosti zahltí protivzdušnou obranu. Ke startu z rampy pomáhá letounu asistenční raketový motorek, který ihned odhodí.

---

Zdroj fotografií v článku: Pokud není uvedeno jinak, jedná se o oficiální snímky výrobce, nebo záběry zveřejněné ukrajinskými úřady.

Německý protiletadlový systém IRIS-T SLM

Na Ukrajinu dorazil první kus dlouho očekávaného německého protiletadlového kompletu IRIS-T SLM z fabriky Diehl Defense. Země by měla v nejbližší době získat další tři kusy (celkem jich bylo na jaře přislíbeno jedenáct), které ji pomohou s likvidací ruských balistických střel, střel s plochou dráhou letu a íránských sebevražedných dronů Šáhid-136.

Mobilní odpalovací část protiletadlového kompletu IRIS-T SLM na podvozku MAN SX45

IRIS-T je tři metry dlouhá a dálkově naváděná střela s raketovým motorem na tuhé palivo vybaveným vektorováním tahu, pomocí kterého může manévrovat a zasáhnout letící cíl tříštivovýbušnou hlavicí. V úvodní fázi letu používá k navádění GPS a inerciální navigační systém, no a v tom závěrečném termokameru.

Variantu vzduch-vzduch může nést v podvěsu prakticky jakýkoliv letoun NATO kompatibilní se střelami Sidewinder, vzhledem ke stavu ukrajinského letectva ale do země pochopitelně zamířily zmíněné pozemní komplety SLM se středně-dlouhým dosahem. Měly by dokázat zasáhnout cíl ve výšce do 20 km, nebo v horizontální vzdálenosti do 40 km.

Ukrajinský ministr obrany se na Twitteru chlubí dodávkou prvního kompletu:

IRIS-T SLM je poměrně mobilní, vše se totiž vešlo na korbu nákladního automobilu MAN SX45 (8×8), který veze výklopnou rampu pro osm střel s vertikálním startem. Díky bohaté počítačové výbavě a datovému spojení s dalšími prvky protileteckého systému (360° radar, velení apod.) mohou posádku tvořit jen dvě osoby, přičemž vůz je připraven k palbě nejdéle do osmi minut.

Protiletadlový systém NASAMS

Proti šáhidům, střelám s plochou dráhou letu i proti těm balistickým pomůže na Ukrajině vedle německého IRIS-T SLM také norsko-americký protiletadlový systém středního doletu NASAMS (Norwegian Advanced Surface-to-Air Missile System, případně National Advanced Surface-to-Air Missile System). Ukrajinská obrana už nějaký čas prochází výcvikem a první dvě baterie by měly dorazit co nejdříve.

Dvojice odpalovacích ramp baterie NASAMS při bojových zkouškách

Jedna baterie NASAMS 2. generace se skládá až ze čtyř palebných jednotek. Každou z nich tvoří tři odpalovací rampy s šesti střelami země-vzduch AIM-120 AMRAAM, vyhledávací 3D radar AN/MPQ-64F1, vůz s elektroptikou pro vizuální sledování cíle a samotný integrační vůz Fire Distribution Centre, ze kterého se vede palba.

Každá odpalovací rampa má operační rádius okolo 30 km, jelikož je ale celá baterie propojená rychlou sítí a tvoří jeden celek s radary o dosahu až 120 km, může ochránit v podstatě celé město před drtivou většinou nepřátelských letounů a střel: 4 jednotky × 3 odpalovací rampy × 6 střel = 72 střel připravených prakticky k okamžité obraně.

Ostatně, podle dostupných informací NASAMS chrání i na ty nejdůležitější potenciální terče v USA včetně Bílého domu.

Protidronová puška EDM4S

Do bojů na Ukrajině zasáhly také elektromagnetické pušky proti dronům. Už na jaře jsme do našeho výběru zařadili kyjevský model KVS G-6, v posledních dnech se ale na sociálních sítích objevily i záběry litevské pušky EDM4S.

Protidronová puška EDM4S

Protidronová puška ve své podstatě není nic jiného než směrová rušička na baterii s úchytem jako u dlouhé ruční zbraně. EDM4S používá konstrukci německé útočné pušky Heckler & Koch G36.

Pokud se poblíž objeví malý komerční dron, který zpravidla komunikuje na kmitočtu 2,4 GHz a 5,8 GHz a používají ho obě strany konfliktu, střelec stiskem spouště zahltí úzký kužel ve směru střelby elektromagnetickým šumem o výkonu 10-20 W podle zvolené frekvence (celkový vysílací výkon je pak větší, puška je totiž vybavená hned několika směrovými anténami). Dron přijde o spojení a může vyčkávat, klesnout, nebo se snažit vrátit zpět.

Zastavení komerční kvadrokoptéry DJI Mavic pomocí pušky EDM4S:

Puška dokáže podobným způsobem zahlušit také kmitočty satelitních navigací, takže dron ztratí signál GPS, nebo oblíbené subgigahertzové frekvence 433 MHz a 868/900 MHz. EDM4S váží 5,5 kilogramů a za ideálních podmínek dokáže rádiově zarušit letoun ve vzdálenosti až 5 000 metrů po dobu 35 minut.

Americký salvový raketomet M142 HIMARS

Slovíčko HIMARS (HIgh Mobility Artillery Rocket System) se v posledních dnech stalo jedním z nejcitovanějších výrazů na internetu. Tolik obávaná zbraň má totiž zajistit úspěšné útoky ukrajinské armády v týlu. Odlehčený raketomet na kolovém podvozku M1140 z dílen Lockheed Martin k tomu má hned několik předpokladů.

M142 HIMARS v akci

Zaprvé je vážně rychlý. Na zpevněné komunikaci se může pohybovat rychlostí až 85 km/h, takže není tak snadným terčem pro ruské protivníky. A svojí přesností a dostřelem hravě překonává původní sovětskou a ruskou techniku, se kterou Ukrajina doposud disponovala.

M142 muže nést šest raket řady M30/M31 (dostřel až 84 km, GPS), dvě střely nové a teprve zaváděné technologie PrSM (až 499 km, GPS), nebo obávaný systém ATACMS, který zničí cíl až ve vzdálenosti 300 km.

Je to právě HIMARS, který s největší pravděpodobností úspěšně ničí sklady ruských zbraní na obsazeném území:

A velmi přesně. Podívejte se na srovnání družicových snímků před a po čerstvém útoku na zařízení v Nové Kachovce.

České modernizované vrtulníky Mi-24

Na Twitteru se objevily fotografie českých transportně-bitevních vrtulníků Mil Mi-24 (exportní verze Mi-24V/Mi-35) v natolik nepřehlédnutelných ukrajinských barvách, až každému došlo, že stejným nebezpečím jako nepřítel na východní a jižní frontě je i palba do vlastních řad.

Původní český vrtulník Mil Mi-24 a nyní v barvách Ukrajiny

O dodávce strojů z Česka se spekulovalo už celé měsíce, nicméně všichni očekávali, že se bude jednat spíše o starší a uskladněné stroje. Zdá se ale, že tuzemská armáda poslala na Ukrajinu namísto zaprášených vrtulníků modernizované kusy, které prošly generálním servisem v LOM Praha, píše Česká televize.

Mi-24, v kódovém značení NATO Hind, dokáže přepravit až 8 osob, anebo 1 500 kilogramů nákladu, což z něj činí poměrně unikátní stroj. Vrtulník může být vybavený otočným čtyřhlavňovým kulometem 9A624 ráže 12,7 mm, nebo dvojkanónem GŠ-23 ráže 23 mm.

Protitankové řízené střely a další výzbroj pak vrtulník nese na postranních křidélcích. S přídavnou nádrží se Mi-24 udrží v letu až 4 hodiny a překoná 800 km.

Antidronová puška Kvertus

Konflikt na Ukrajině ukazuje, jakou roli na moderním bojišti hrají drony. Nemusí to být přitom jen tolik citované turecké bayraktary nebo americké sebevražedné switchblady. Přímo na frontě se vyskytují i běžné komerční kvadrokoptéry od DJI, které monitorují terén a pomáhají v navádění dělostřelectva.

Směrová rušička dronů, GPS a GLONASS v provedení pušky KVSG-6

Drony používají ohromnou měrou obě strany, ukrajinská armáda proto dostala přinejmenším několik kusů rádiových pušek KVSG-6 od kyjevské fabriky Kvertus. Puška obsahuje směrovou anténu a vysílač se souhrnným výkonem 80 W, který vytvoří úzký rádiový lalok šumu až do vzdálenosti 3 000 metrů.

KVSG-6 dokáže rušit jak obvyklá komunikační pásma komerčních dronů 2,4-2,5 GHz a 5,5-5,9 GHz, tak frekvence družicových systémů GPS L1/L2, GLONASS a subgigahertzové komunikační pásma 433 MHz a 868 MHz. Po výstřelu proto UAV přijde o spojení a… A někomu se možná poblíž otevře garáž na dálkové ovládání.

Rušičky, komerční kvadrokoptéry od Autelu a také satelitní telefony Iridium dostali třeba vojáci z 25. výsadkové brigády:

Improvizovaný salvový raketomet

Improvizovaná vojenská zařízení – zvláště IED – byly v posledních dvou dekádách doménou spíše konfliktů na Středních východě, válka na Ukrajině je nicméně dostala i do Evropy. Twitter je plný fotografií nejrůznějších předělávek, kdy tamní armáda a domobrana nejrůznějším způsobem přestavují rozbitou či zabranou techniku nepřítele.

Příkladem budiž improvizovaný raketový systém na pickupu jako ve videu výše. Kutilové v maskáčích jednoduše na osobní automobil namontovali několik trubek ze salvového raketometu BM-21 Grad. Hotové dílo bude mít nejspíše stejnou (ne)přesnost, ale rozhodně lepší mobilitu.

Samohybná houfnice 2S22 Bohdana

Do bojů se přinejmenším z propagačních důvodů zapojil také prototyp nové ukrajinské houfnice Bohdana na podvozku KrAZ-6322 (6×6). Vyvinuly ji strojní závody v Kramatorsku a kdyby Rusko zaútočilo až za pár let, nejspíše by dnes ukrajinské dělostřelectvo disponovalo hromadou kusů.

Bohdana při palbě na Hadí ostrov, který je na hranici udávaného dostřelu

Bohdana používá granáty se standardní ráží NATO 155 mm a dostřelem 40 km, případně projektily s raketovým pohonem, které zasáhnou cíl ve vzdálenosti až 60 km. Průměrná kadence je dle dostupných informací 6 výstřelů za minutu.

Samohybná houfnice CAESAR

CAmion Équipé d'un Système d'ARtillerie, tedy vůz vybavený dělostřeleckým systémem, jak se píše na Wikipedii, je další účastník bojů na východě. Tentokrát francouzské provenience. Touto dobou by se mělo na frontě pohybovat okolo dvaceti kusů.

CAESAR na ukrajinském bojišti

Houfnice na korbě nákladního automobilu s ráží 155 mm je vybavená počítačem pro balistické výpočty a navigaci. Slibuje přesné zničení cíle ve vzdálenosti okolo 40 km při použití standardních granátů a 55 kilometrů v případě projektilů s raketovou asistencí.

Mimochodem, CAESAR doplní i české sklady, armáda si totiž objednala 52 kusů na podvozku Tatra 815-7 (8×8).

Samohybná tanková houfnice PzH 2000

Válka na Ukrajině je válkou dronů a dělostřelectva, v našem výčtu proto nesmí chybět ani tanková houfnice Panzerhaubitze 2000 od německého Rheinmetallu a podniku KMW. Na sklonku června mělo na Ukrajinu po delším lavírování dorazit 7 kusů z Německa a 5 kusů z Nizozemí. Dalších 5 houfnic před pár dny zamířilo z Itálie.

Nizozemský Panzerhaubitze 2000 na afghánském bojišti

Obrněná houfnice na tankovém podvozku dokáže v dávce vystřelit až 3 granáty za 9 sekund, nebo 10 ran za minutu. Projektil různého typu zasáhne cíl ve vzdálenosti až 36 kilometrů, respektive úctyhodných 67 kilometrů v případě použití raketových granátů. Bezprostřední okolí houfnice chrání 7,62×51mm víceúčelový kulomet MG3.

Uvnitř tankové houfnice na východní frontě:

Samohybná tanková houfnice AHS KRAB

Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na naše severní sousedy, v ukrajinských křovinách totiž čekají na povel k palbě také polské samohybné 155mm houfnice na tankovém podvozku AHS Krab.

V první várce zamířilo na Ukrajinu 18 krabů

48tunové monstrum vystřelí až 6 ran za minutu, které dopraví výbušninu na vzdálenost 30-40 kilometrů. Střelbu ovládá počítač a Polsko zprvu darovalo Ukrajině 18 kusů. V dalších komerčních dodávkách by to mělo být až 60 houfnic.

Propagační ukrajinské video s polskými kraby:

Protilodní střela AGM/RGM-84 Harpoon

Aby Ukrajina dostala znovu pod kontrolu své černomořské pobřeží, spojenci ji přislíbili dodat různé varianty podzvukových protilodních střel Harpoon s proudovým motorem od amerického Boeingu. Jednu várku střel a odpalovacího systému dodalo Dánsko, později se přidalo Nizozemí a dodávky v červnu zvažovali také Američané a Britové.

Odpálení harpuny (se startovacím raketovým motorem) z amerického křižníku USS Shiloh během cvičení v roce 2014. Střelu lze odpálit i z nákladního automobilu, letadla a ponorky

Harpuna s plochou dráhou letu dosahuje rychlosti okolo 850 km/h a pohybuje se nízko nad povrchem, aby ji nezachytil nepřítel. O přesné navedení se postará radar a o destrukci cíle 221 kilogramů výbušniny. Dle provedení disponuje dosahem zhruba 90-300 km.

V souvislosti i s touto střelou je často zmiňovaný jeden z jejích potenciálních cílů: Kerčský most spojující Krym s ruskou pevninou. Rusové jej ostatně už opevňují a kotví u něj falešné cíle.

Podle Ukrajiny to měly být právě dvě harpuny, které 17. června zničily ruský remorkér Spasitel Vasilij Bekh s nákladem na Zmijí ostrov:

Protilodní střela R-360 Neptune

U protilodních střel na straně Ukrajiny nelze zapomenout ani na model R-360 Neptune místní provenience. Vychází ze sovětského designu Kh-35, disponuje teoretických dosahem až okolo 280 km a bojovou hlavicí s hmotností 150 kg. Do služby se nicméně dostal až v roce 2021, Ukrajina jich tedy nemá mnoho.

R-360 Neptune jako novinka zbrojařského studia Luch na vojenském veletrhu v roce 2021

Byla to právě dvojice neptunů, která měla podle ukrajinských zdrojů potopit raketový křižník Moskva.

Párek neptunů pak nedávno úspěšně zaútočil i na těžební platformu Tavrida:

Český salvový raketomet RM-70

Na Ukrajinu během války zamířila celá řada lehkých a těžkých zbraní české a československé výroby. Hned zkraje konfliktu to byla hojně medializovaná a opožděná zásilka dělostřeleckých granátů ráže 152 mm, pak přišly na řadu pistole, samopaly a kulomety, aby vše završila těžká technika.

Tatra 813 se salvovým raketemotem RM-70

Do bojů se tak nejspíše zapojila stárnoucí pěchotní vozidla BVP-1/Pbv 501A, tanky T-72M1 a v posledních pár týdnů se na sociálních sítích objevují i videa se salvovými raketomety RM-70. Ve své podstatě to je mix sovětského raketometu BM-21 Grad, který však českoslovenští inženýři v 70. letech minulého století namontovali na pancéřovanou tatrovku 8×8 (T-813, nebo T-815).

Česká armáda už nicméně s raketometem nepočítá a v roce 2010 jej vyřadila z aktivní výzbroje.

Původní RM-70 dokáže jednotlivě nebo v salvě odpálit 40 raket sovětské i československé výroby ráže 122 mm a s doletem zhruba do 20 kilometrů podle provedení. Jedna salva dokáže zničit plochu o výměře až 3 hektary, přičemž nosné vozidlo může vést 40 raket pro další nabytí.

Modernizované varianty raketometu nahrazují Grad americkým kontejnerovým systémem MLRS s šesti raketami ráže 227 mm.

RM-70 na Ukrajině:

Československá samohybná houfnice DANA

O Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky s ráží 152 mm měla Ukrajina zájem už před vypuknutím války, kontrakt se však prodlužoval, podle některých zpráv do něj vstoupila hradní politika, a tak se první a zprvu jen starší kusy objevily na Ukrajině nejspíše až během konfliktu.

Nejmodernější DANA M2 na veletrhu IDET 2019

Původní Danu vyráběl závod ZTS Dubnica nad Váhom od počátku 80. let minulého století a stala se základem dalších modernizovaných modifikací – zejména DANA M1 z roku 2011 s novým řízením palby, přepracovanou kabinou a vylepšeným podvozkem, a DANA M2 z roku 2018, o kterou už dva roky usiluje i zmíněná Ukrajina. Z Dany nakonec vychází i slovenská řada Zuzana.

Nejmodernější DANA M2 na veletrhu IDET 2019

Starší Dana dokáže dopravit dělostřelecký granát na vzdálenost až 19-20 km, nejnovější M2 ale pokoří 25 kilometrů. A to s kadencí 5 ran za minutu, respektive 4 ran za minutu při delší střelbě. Vozidlo uveze 40-60 granátů a podvozek zdolá i velmi složitý terén.

Dana v akci:

Podívejte se na galerii dalších zbraní z IDET 2019. Některé z nich slouží i na Ukrajině:

Americký salvový raketomet M270

Na Ukrajinu začaly v posledních týdnech proudit těžké zbraně ze Západu, anebo se dodávky alespoň chystají společně s nutným školením ukrajinských vojáků. Hojně medializovaným příkladem jsou v boji osvědčené a vzhledem k situaci na východní frontě dostatečně mobilní americké tažné houfnice M777.

Americký samohybný salvový raketomet M270

Na ukrajinsko-ruské pomezí nicméně už s největší pravděpodobností zamířily i mnohem těžší stroje včetně samohybných houfnic a salvových raketometů.

V posledních hodinách jsou internety plné zejména zpráv a bojovém nasazení amerického samohybného salvového raketometu M270, který v letech 1980 až 2003 vyráběly fabriky Lockheed Martin a německý Krauss-Maffei Wegmann. Ten stojí i za vozidly Dingo, které používá česká armáda, obrněným bévépéčkem Puma nebo tankem Leopard 2.

M270 údajně v Doněcké oblasti:

M270 se zapojil do první i druhé války v Zálivu, sloužil v Afghánistánu a mohl by být zdatnou odpovědí třeba na ruský salvový raketomet BM-27 Uragan (nechybí v našem výběru). Obrněnec je v základní konfiguraci vybavený 12 raketami země-země s doletem 30-40 kilometrů, mnohem větším postrachem pro Rusko by ale byly čtyřmetrové taktické střely na pevné palivo MGM-140 ATACMS.

Pokud by se dostaly na Ukrajinu společně s M270, z emdvěstěsedmdesátky se rázem stane postrach východní Ukrajiny s maximálním dostřelem až 300 kilometrů a hlavicemi se submunicí pro efektivní ničení pěchoty, zásob i vozidel všeho druhu.

Houfnice a raketomety ze západních skladů, které se už pohybují, nebo brzy budou na ukrajinské straně konfliktu:

Kazetová munice

Prakticky od začátku konfliktu na Ukrajině se spekuluje o použití kazetových bomb. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby se ovšem v roce 2008 většina vyspělého světa nedomluvila, že je nebude používat. Nutno ovšem podotknout, že Rusko, Čína, ale i USA a Ukrajina se k dohodě nepřipojily.

Hlavice střely MGR-1 Honest John z 60. let naplněná bomblety M134

Princip kazetové munice je prostý a do cíle ji mohou dopravit mnohé raketové a dělostřelecké systémy zmíněné na následujících listech. Bojová hlavice je v tomto případě naplněná namísto relativně homogenní výbušniny submunicí – množstvím menších bomb, které se na bitevním poli uvolní do prostoru a individuální explozí způsobí menší kobercový nálet.

Vyprázdněný nosník nakonec neškodně dopadne na povrch. Jejich fotografie se sociálními sítěmi šíří v podstatě od začátku konfliktu a píše o nich třeba i organizace Human Rights Watch.

Létající granát Switchblade 300

Ukrajinským ozbrojeným silám už pár týdnů pomáhají protitankové řízené střely FGM-148 Javelin a slaví jeden úspěch za druhým, má to ale jeden háček. Podobná zbraň je docela drahá. V americké armádě proto už jedenáctým rokem slouží jejich nebeská varianta: sebevražedný vrtulový AeroVironment Switchblade, který by měl zamířit i na Ukrajinu.

Základní Switchblade 300 je takový létající granát s dosahem 10 km

Základní model Switchblade 300 váží pouhé tři kilogramy, nabízí dosah 10 km a díky své půlmetrové délce jej může voják nést na zádech. K odpalu slouží skládací rampička. Rozměrům dronu ale odpovídá i nižší ničivá síla, která v tomto případě odpovídá standardnímu 40mm granátu. Při zásahu zlikviduje skupinu osob, nebo malý vůz, na obrněnce a tanky to ale ani zdaleka nestačí.

Mimochodem, americké předpisy nic jako „sebevražedný dron“ neznají, z hlediska certifikace se tedy vlastně jedná o běžné taktické řízené střely.

Protitankový letoun Switchblade 600

Ukrajině by se momentálně hodil pokročilejší model Switchblade 600. Rotor na zádi jej po výstřelu z rampy udrží ve vzduchu okolo 40 minut a čtyřicetikilometrový je také operační dosah. Při průzkumu dron dosahuje rychlosti 61 uzlů, při závěrečné pádové rychlosti pak zrychlí na 100 uzlů (185 km/h).

Switchblade 600 je už vyzbrojený protitankovou hlavicí a cíl zasáhne ve vzdálenosti až 40 km

Je to také mnohem větší cvalík s hmotností 23 kilogramů a může nést stejnou protitankovou hlavici jako Javelin. Switchblade 600 proto při zásahu vyřadí jak bojový vůz pěchoty, tak obrněný transportér a tank.

Ukrajinský sebevrah ST-35 Silent Thunder

Kdyby konflikt na Ukrajině propukl o něco později (anebo trval delší dobu), do výzbroje tamní armády se nejspíše alespoň v nějaké míře dostane i Tichý hrom od inženýrů z Kyjeva. Svojí ničivou sílou (3,5kg hlavice) se bude přibližovat Switchbladu 300, ovšem autoři vsadili na zcela odlišnou a docela unikátní konstrukci.

Silent Thunder přesně před dopadem

Okřídlenou řízenou střelu s vrtulkou na zádi totiž vynese do operační výšky okolo 1 km hexakoptéra! Dron po dokončení nabídne dosah 30 km a v letu se udrží 60 minut. Před válkou existoval ve formě prototypu a ukrajinské ozbrojené síly už dnes používají jeho neozbrojeného sourozence – průzkumné letadélko A1-CM Furia.

Ukrajinská armáda společně s kyjevským výrobcem Athlon Avia testovala prototypy ST-35 už v roce 2020. Je tedy možné, že měla během současného konfliktu některé kusy v zásobě.

Ukrajina by měla mít i sebevražedný Warmate

Na mezinárodním veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2019 byl na výstavce také malý ozbrojený letoun Warmate od zbrojařské WB Group. Podle tehdejších materiálů jej mělo mít ve výzbroji třeba Polsko, ale také Ukrajina!

Pozorovací a sebevražedný dron Warmate zde s oranžovou bojovou hlavicí

Zhruba metr dlouhý Warmate s dosahem 15 km (přímá viditelnost) se udrží ve vzduchu pomocí vrtule na zádi až 70 minut a při útoku zrychlí na 150 km/h. Čelo dronu může tvořit buď pozorovací hlavice s kamerou, protipěchotní hlavice s destrukčním účinkem do 10 metrů, nebo protitanková hlavice s průnikem do 120mm reaktivního pancíře.

Ural, Kamaz a GAZ

Klíčovou roli zejména na ruské straně hraje zásobování a lehká přeprava, sociální sítě proto už týdny plní fotografie a videa ohořelých zbytků všemožných víceúčelových nákladních automobilů, obrněných terénních vozů typu MRAP (Mine-Resistatnt Ambush Protected), a lehkých obrněných vozidel pěchoty.

Ruský Ural-4320 je častým cílem útoků na frontě

V příkopech se podle statistik nejčastěji povalují stovky terénních zásobovacích náklaďáků Ural-4320 (6×6) a Kamaz (6×6) v různém provedení. Právě podobné vozy měly tvořit páteř logistiky a oněch dlouhých kolon.

Z MRAPů pak stojí za zmínku třeba rodina Typhoon a z lehkých obrněných vozidel pěchoty GAZ-2330 Tigr.

Bojový dron Bayraktar TB2/TB2s

O sovětských tancích a vozidlech pěchoty už slyšel každý, a tak náš výčet začneme první zahraniční zbraní na bojišti. Na podzim roku 2020 se svět naučil nové slovíčko Bayraktar, stejnojmenné turecké bezpilotní letadlo totiž podle analytiků vyhrálo krátkou bitvu o Náhorní Karabach.

Turecký bezpilotní letoun Bayraktar TB2 vyzbrojený protitankovými střelami

Díky bojovým zkušenostem projevila o letoun zájem i Ukrajina, takže její ozbrojené složky disponovaly hned na začátku invaze zhruba dvacítkou strojů. Bezpilotní letectvo dále navyšuje stavy a bayraktary úspěšně napadají ruské kolony.

Vrtulový letoun s délkou 6,5 metrů a rozpětím křídel 12 metrů se při cestovní rychlosti 130 km/h udrží na obloze až 27 hodin a může být vyzbrojený celou škálou malých protitankových střel turecké výroby s infračerveným i laserovým naváděním.

Celý systém se skládá vedle samotného UAV ještě z mobilní ovládací stanice ve formě kontejneru a několika terénních taktických stanovišť pro přenos dat a obrazu. Díky tomu může základní verze operovat až do vzdálenosti 150 kilometrů. Modifikace TB2s je navíc vybavená satelitní komunikací a dvojnásobným operačním dosahem.

Protitanková řízená střela FGM-148 Javelin

Další slovíčko, které už dnes umí hláskovat kdejaké batole, je samozřejmě Javelin – postrach ruských tanků made in USA, který jim tak rád odtrhává nedostatečně chráněné věže.

Protitanková řízená střela FGM-158 Javelin

Jednoduchý set od Raytheon Systems a Lockheed Martin, který hodíte na záda hned vedle svačiny, váží po složení před palbou 22,3 kilogramů. Jeho tandemová hlavice pomocí násobných explozí projde až 600mm pancířem včetně reaktivní ochrany, takže posádka uvnitř tanku ve vzdálenosti až několika kilometrů zažije na několik mikrosekund hotové peklo. Často se totiž vznítí jejich vlastní munice a věž doslova odletí.

Protitanková řízená střela 9K113 Konkurs

Obě strany konfliktu mají nicméně k dispozici i sovětské protitankové střely Konkurs a Fagot. Na tomto videu se můžete podívat, jak to dopadne, když do cesty 9K113/9M113 postavíte nic netušící ruské vozidlo.

Konkurs na společném cvičení Ruska a Běloruska

Oproti západní konkurenci již technologicky překonané Konkursy vyrábělo v licenci i Československo a protitanková střela sloužila prakticky ve všech armádách Varšavské smlouvy. Když se zadaří, Konkurs zničí nepřátelské vozidlo až na vzdálenost čtyř kilometrů.

Průzkumný dron Leleka-100

Ukrajina používá i své vlastní drony, jedná se ale pouze o jednodušší letouny pro dálkový průzkum bojiště. Podobné má ostatně i naše armáda. Řeč je především o modelu Leleka-100 od ukrajinského inženýrského studia Ukrspecsystems.

Průzkumný ukrajinský dron Leleka-100

Leleka má rozpětí křídel 1,98 metrů, délku 1,1 metrů a ve vzduchu se udrží až 2,5 hodin a ve vzdálenosti do 45 kilometrů od ovládacího počítače v podobě vojenského kufříku. O průzkum se postará několik modelů gimbalů, které mohou nést běžné i infračervené kamery.

Jen o něco větší protiváhou Leleky je průzkumný ruský bezpilotní letoun Orlan-10, který se účastnil bojů o Donbas, sloužil v Sýrii a teď i na Ukrajině. Obraně se podařilo zničit přinejmenším jeden kus.

Protitanková řízená střela NLAW

A když nemáš Javelin, hoď tam o něco menší NLAW. Zkratka pro Next Generation Light Anti-tank Weapon, případně Main Battle Tank and Light Anti-tank Weapon (MBT LAW) je další povedený zahraniční dárek Ukrajině a společné dílo švédského Saabu a britské Thales Air Defence.

NLAW na cvičišti

Podobně jako v případě Javelinu je to zbraň typu vystřel a zapomeň, o zbytek se totiž postará elektronika pro automatické navádění k cíli. V tomto případě je to ostatně třeba, 12,5 kg NLAW, který si poradí s 500mm pancířem, má totiž účinný dostřel jen do 600 metrů. Útočník se proto musí dostat poměrně blízko k cíli a pak rychlé utéct.

Protitanková střela Panzerfaust 3

Do třetice nesmíme zapomenout ještě na staré dobré pancéřové pěsti – jednodušší, ale i tak ničivé protitankové střely. Ukrajina získala zásobu německých zbraní Panzerfaust 3, které slouží v tamním Bundeswehru od konce 80. let.

Pancéřová pěst je lehká a jednoduchá protitanková zbraň na krátkou vzdálenost

Oproti sofistikovaným řízeným střelám jde o relativně primitivní zařízení, které ale zase umožňuje boj na blízko včetně použití uvnitř budov a co je zdaleka nejdůležitější, zaškolení je poměrně jednoduché. Praktický dosah střely se pohybuje okolo 300-400 metrů a vyžaduje od vojáka dobrý zrak. Německo už ale vyvíjí novou verzi s počítačem řízeným hledáčkem, který nabídne lepší ovládání.

Podle ruských médií se na ukrajinskou stranu bojiště dostaly i americké kopie sovětských pancéřovek RPG-7 jménem PSLR-1.

Ruční zbraně

Domobrana je často vyzbrojená celou škálou lehkých zbraní a 39mm útočných pušek sovětské výroby, kterým vévodí AK-74 a lehký kulomet RPK-74. Teritoriální obrana má dle snímků na sociálních sítí k dispozici také odlehčené kulomety PKM a NSV.

Podobné ruční zbraně v různých modifikacích používá i ruská strana. Ukrajinské síly při bojích o hostomelské letiště narazily třeba na pušky AK-12, AK-74M, odstřelovací pušky SVDM a Fort-301 nebo kulomety PKP Pecheneg.

Ukrajinu samozřejmě zásobují ručními zbraněmi i západní země. V případě Česka to byly hned na začátku bojů třeba samopaly vz. 58, vz. 61 Škorpion, univerzální kulomety vz. 59 a opět odstřelovací pušky SVD Dragunov a české falcony včetně nábojů.

Bojové vozidlo pěchoty BMP-2

V čele statistik ruských ztrát je hned po mužstvu obrněná technika všeho druhu. Jsou to zejména všemožná bojová a obrněná vozidla pěchoty, jejichž fotografie plní sociální sítě zdaleka nejčastěji.

BMP-2 na přehlídce v Jekatěrinburgu

Základem je staré dobré bévépéčko BMP-2 (posádka: 3+7) vybavené automatickým kanónem 2A42 ráže 30 mm, kulometem PKT ráže 7,62 mm a již zmíněnými protitankovými střelami 9K113 Konkurs. U nás toto vozidlo důvěrně známe, Československo totiž získalo licenci na jeho výrobu pod označením BVP-2.

Na ukrajinském bojišti dosloužila celá řada modifikací BMP. Vedle nejčastější Dvojky také BMP-1, BMP-3, BMP-2K, dále obrněná vozidla BMD-2, BTR-82A aj.

Obrněný transportér MT-LB

Pokud vyrazíte na Ukrajinu, u krajnic tam vedle pěchotních bojových vozidel narazíte i na plejádu všemožných víceúčelových obojživelných obrněnců – pokud si je tedy už vesničané na traktorech neodtáhli do svých stodol.

Univerzální transportér MT-LB s dělostřeleckým radiolokátorem SNAR-10M1

Jedním z nich je obrněný transportér MT-LB (posádka: 2 + 11). Rusko přišlo (snad) nezávislým průzkumem fotografií přinejmenším o padesátku těchto strojů. MT-LB je opravdu víceúčelový stroj. Může sloužit k transportu posádky, jako velitelské vozidlo, může být vybavený radiolokátorem, protiletadlovým kompletem 9K35 STRELA-10, houfnicí... A stejně tak to může být opravárenské vozidlo nebo třeba obrněná ambulance.

Mimochodem, jedno MT-LB v provedení rádiové rušičky a zbraně pro elektronický boj R-330BMV Borisoglebsk-2B, to schytalo i zápalnou lahví:

I v tomto případě platí, že okolo silnic najdete hromadu dalších opuštěných nebo zničených transportérů. Třeba BTR-80, BTR-D, BTR-MDM aj.

Hlavní bojový tank T-80U

A máme tady další aktuální celebritu Twitteru a Telegramu: Zničený ruský tank. Třeba T-80U (posádka: 3), který je typickým představitelem kategorie hlavní bojový tank (Main Battle Tank), a tak přirozeně kraluje i statistikám ztrát.

Hlavní bojový tank T-80U

Vozidlo o hmotnosti 46 tun pohání plynová turbína a klíčovou zbraní je 125 mm kanón 2A46-2 doplněný nám už dobře známým kulometem PKT a 12,7mm protiletadlovým kulometem NSVT. Dále nechybí protitankové rakety 9M112 Kobra a 9M119 Refleks. Byť je tank vybavený reaktivním pancířem, ukrajinské síly si na mnoha z nich s chutí smlsly (většinu ale posádka jednoduše opustila; nejspíše poté, co došlo palivo).

Rusko přišlo také o hromadu tanků řady T-72 v různých variantách a modernizacích, o tanky T-90A, T-80BVM nebo T-64BV.

Samohybná houfnice 2S19 Msta-S

Přimontujte na podvozek tanku T-80 houfnici a získáte Mstu – tedy plným názvem 2S19 Msta-S. Společně a 2S9 Nona, 2S1 Gvozdinka a 2S3 Akatsiya ostřelují ukrajinské pozice, naštěstí se jich ale podařilo několik zničit a zabavit.

Samohybná houfnice 2S19 Msta

Msta se nechvalně proslavila už v Čečensku a na Donbasu ji zase používala Ukrajina – je to onen příklad identické techniky na obou stranách bojiště. Houfnice 2A64 ráže 152 mm dokáže dopravit granát na vzdálenost 24,7 až 36 km (dle munice). Granáty mohou být tříštivo-trhavé, kouřové, chemické a také takticko-nukleární.

Mimochodem, jelikož má 152mm houfnice také Ukrajina, mohlo ji Česko darovat oněch 4 006 dělostřeleckých granátů 152mm ráže z tuzemských skladů. Granáty dodala třeba i Varšava. Vedle samohybných houfnic se používají samozřejmě i tažné – třeba 2A65 Msta-B, 2B16 Nona-K apod.

Salvový raketomet BM-21 Grad

Do bojů (nejen) u Charkova zapojili Rusové také salvové raketomety BM-21 Grad, které během pouhých 20 sekund dokážou odpálit 40 raket s dostřelem až 20,4 km. Ukrajině se jich naštěstí podařilo hromadu zničit a zabavit.

Salvový raketomet BM-21 Grad

Jelikož je Grad jedním z nechvalně proslulých celebrit bojů na Ukrajině, připravili jsme pro něj samostatný článek.

Samohybný raketomet BM-27 Uragan

Grad ale zdaleka není jediným velkým raketometem na Ukrajině. Sociálními sítěmi se šířily třeba fotografie s 220mm systémem TOS-1A (umí vypouštět termobarickou munici), 122mm 2B17 Tornado-G, 300mm BM-30 Směrč a nesmíme zapomenout na 220mm BM-27 Uragan.

Raketomet BM-27 Uragan je jedním z nástupců stárnoucího Gradu

Uragan dokáže vystřelit až 16 raket za 20 sekund, které zasáhnou cíl ve vzdálenosti do 36 kilometrů. Příprava k dalšímu dopalu zabere 15-20 minut.

K dispozici je celá plejáda hlavic počínaje vysoce explozivními fragmentačními a konče kazetovými hlavicemi se submunicí, nebo protitankovými i protipěchotními minami. Jeden Uragan tedy může provést takový malý kobercový raketový nálet, anebo pokrýt velkou oblast minami.

Právě zbytky podobných raket, které vypustily svoji submunici, se na Ukrajině doslova zapíchávají do země a občas i do aut. Většinou to jsou jen neškodné zbytky.

Protiletadlové střely FIM-92 Stinger

Rusko v počátcích konfliktu ovládlo nebe nad bojištěm, USA proto dodaly Ukrajině své osvědčené přenosné raketové komplety země-vzduch FIM-92 Stinger. Několik set kusů věnovalo také Německo, které je jedním z licenčních výrobců (Airbus Defence and Space).

Stingery během amerického cvičení v Kalifornii

Stingery se proslavily už v 80. letech v Afghánistánu jako efektivní zbraň s jednoduchou obsluhou proti vrtulníkům a dalším nízkoletícím cílům. Nadzvuková střela s infračerveným naváděním a hlavicí s 1kg mixem výbušin HMX, TNT a hliníkového prášku totiž vyřadí letoun ve vzdálenosti až 4,8 km a výšce 3,8 km.

Samohybný protiletadlový systém Buk-M1-2

Weboví analytici našli v záplavě sdíleného materiálu z fronty také fotografie některých pokročilých samohybných protileteckých systémů včetně řady Buk. Jeden z nich se ostatně nechvalně proslavil už v roce 2014, když na východě Ukrajiny sestřelil civilní let Malaysia Airlines 17.

Modernizovaný protiletecký systém Buk-M1-2

Rusko na Ukrajinu přivezlo i pokročilejší verze Buk-M1-2 nebo třeba Buk-M2. Některé se s největší pravděpodobností staly vítanou svačinkou pro turecký bojový letoun Bayraktar TB2 z úvodu naší galerie. V každém případě, široké spektrum střel pro Buk zničí cíl dle provedení ve výšce až 25 kilometrů a vzdálenosti 50 kilometrů.

Z dalších systémů se na Ukrajině pohybují třeba Tor-M2, 9K35 Strela-10, 9K33 Osa nebo nosiče 5P85D pro raketové systémy S-300PS.

Bojový vrtulník Kamov Ka-52 Alligator

Když se řekne Rusko a helikoptéry, naprosto každému se vybaví transportní a bojové stroje Mi-8 a Mi-24 z Moskevského vrtulníkového závodu M. L. Mila – dnes ze státního holdingu s prostým názvem Ruské vrtulníky. Některé ostatně dodnes slouží i v naší armádě a několik ruských padlo v boji za Putina i na Ukrajině.

Dvoumístný bojový vrtulník Kamov Ka-52

Na sociálních sítích ale nasbíraly nejvíce lajků fotografie nové generace dvoumístné bojové helikoptéry Kamov Ka-52 Alligator. Ruská armáda ji oficiálně zařadila do služby teprve v roce 2010.

Vrtulník Ka-52 je vyzbrojený 30mm kanónem Šipunov 2A42​ a volitelnou podvěšenou výzbrojí s nosností 2 000 kg. Jak ovšem přibližuje tweet níže, v případě tohoto kusu Rusko použilo jen hloupé rakety S-8 a odepsalo 15 milionů dolarů. Chytré střely už zjevně docházejí.

Stíhací bombardér Suchoj Su-34

Rusko během bojů přišlo i o stíhací a bombardovací letouny. Některé z nich dostaly na zemský povrch ukrajinské migy, jiné pozemní protiletadlové systémy. Komunita eviduje sestřelené ničitele tanků Suchoj Su-25, víceúčelové bojové letouny Suchoj Su-30SM a konečně i stíhací bombardéry Suchoj Su-34.

Stíhací bombardér Suchoj Su-34

Dvoumístný letoun a chlouba ruského letectva dosahuje rychlosti až 1 900 km/h a pro boj je vybavený jak automatickým 30mm kanónem GŠ-30-1, tak prostorem pro 8 000 kg podvěšené výzbroje. Mohou to být hloupé i laserem naváděnými rakety, pumy nebo celé spektrum střel vzduch-vzduch a vzduch-země včetně střel s plochou dráhou letu.

Do hry by mohly vstoupit i letouny MiG-29, které slouží ve východních armádách NATO. Ukrajině by výrazně pomohly v boji o vzdušnou nadvládu, tamní piloti je totiž důvěrně znají.

Střela s plochou dráhou letu Kalibr

Na Ukrajinu útočily i některé střely s plochou dráhou letu Kalibr. Podle Bellingcatu je Rusové použili třeba pro úder na správní budovu v centru Charkova.

Maketa střely Kalibr v provedení 3M-14E pro ničení pozemních cílů

V tomto případě to podle rozboru snímků z bezpečnostních kamer byl pravděpodobně obávaný Kalibr ve verzi 3M-14. Kalibrů existuje celá řada pro ničení námořních (3M-54), ponorkových (91RE) a pozemních (3M-14) cílů a je to taková souhrnná odpověď na americké tomahawky.

Střely Kalibr dosahují maximální rychlosti až 0,8-2,9 mach (dle provedení), některé tedy dokážou v různých fázích letu násobně překonat rychlost zvuku. O pohon se stará proudový, nebo raketový motor a zařízení může nést bojovou hlavici s až 500 kg výbušniny (včetně jaderné), která zasáhne cíl ve vzdálenosti od stovek kilometrů po 2 500 kilometrů. To je poměrně široké rozpětí specifikací, opět tedy záleží na konkrétním modelu a určení střely. Ve vývoji je ostatně i modifikace Kalibr-M s doletem 4 500 kilometrů.

Na Ukrajinu útočí podzvukové kalibry s určením pro pozemní cíle a s dosahem v řádu stovek kilometrů.

Balistické střely Iskander

Dalším častým návštěvníkem ukrajinského vzdušného prostoru jsou ruské řízené balistické střely Iskander – zvláště v kvazibalistickém provedení Iskander-M 9M723 s inerciálním a optickým navigačním systémem. V prvních dnech konfliktu létaly především z běloruské strany.

Iskander-M při bojových zkouškách v roce 2018

Dolet střel se liší podle modelu, v případě řady Iskander-M to ale dělá mezi 400-500 kilometry, přičemž střela může dosáhnout výšky až 50 kilometrů.

Bojová hlavice unese 480-700 kilogramů výbušniny včetně kazetové a termonukleární. A právě videa se zbytky kazetových hlavic, které před dopadem rozpráší submunici do širého okolí, plní Twitter a další sociální sítě už od prvních dnů války.

Termobarická zbraň

Termobarická, vakuová, palivo-vzduchová, aerosolová.... Zbraň. Má mnoho jmen a žádnou ustálenou terminologii. V každém případě je to největší strašák bojů na Ukrajině, přičemž se už od počátku spekuluje, jestli ji tedy ruské síly skutečně použily, či nikoliv.

Svojí destruktivní sílou je to ta nejmocnější zbraň na frontě – výše už je pouze kobercový nálet drážďanským stylem a pochopitelně taktické a strategické jaderné zbraně.

Palivo-vzduchová exploze při cvičení v Černém moři

Jak už název napovídá, ničitelem je v tomto případě buď rozprášený aerosol uhlovodíkového paliva, který následně zapálí sekundární exploze, anebo vymrštění tuhých a hořících částeček výbušniny a všemožných příměsí do okolí.

Ruský design palivo-vzduchových bomb

Termobarické zbraně mají nejlepší účinek v uzavřených prostorech (bunkry, jeskyně aj.), kde není před ničivou sílou úniku. V otevřeném prostoru jejich výkon klesá rychlým vyhořením. I tak je to ale skutečný ďábel na bojišti, který si zaslouží samostatný článek.