Lidé s neobvykle tenkou sítnicí mívají vyšší riziko pozdějšího vzniku bronchitidy (zánětu průdušek) a dalších onemocnění. Skenování sítnice by se proto časem mělo stát součástí běžného zdravotního screeningu. Podrobnosti přináší magazín New Scientist.
Chcete vědět více o budoucím riziku vzniku srdečních nebo plicních problémů? Důležitým vodítkem může být tloušťka vaší sítnice. Vědci již dříve zjistili souvislost mezi tloušťkou sítnice a zdravím celého těla, ale nová studie přináší podrobnější informace o jejím potenciálu pro předpovídání budoucích rizik.
Výzkum z britské databáze
Mezinárodní vědecký tým na základě údajů od 44 828 účastníků zjistil, že tenčí sítnice souvisí se zvýšeným rizikem očních, neurologických a kardiovaskulárních onemocnění. Především se jedná o první studii, která zjistila, že tenčí sítnice zvyšuje v pozdějším věku riziko vzniku plicních onemocnění, jako je bronchitida nebo emfyzém (rozedma plic).
Podklady pocházely z britské Biobanky – obrovské databáze, která obsahuje anonymní údaje o zdravotním stavu a genetice přibližně půl milionu lidí ve Velké Británii. Použité snímky sítnice byly pořízeny pomocí neinvazivního postupu zvaného optická koherentní tomografie, o kterém si povíme něco více na konci článku.
Oftalmologové běžně používají tuto techniku k určení rizika různých očních onemocnění, včetně makulární degenerace a glaukomu. Touto metodou se získávají informace o sítnici – která je obvykle 0,5 milimetru silná – a jejích vnitřních vrstvách.
Screeningový nástroj
Jedna z autorek studie Nazlee Zebardast z Harvard Medical School doufá, že tento výzkum ve výsledku rozšíří možnosti využití optické koherenční tomografie. Přála by si, aby se z ní v budoucnu stal nástroj, který bude poskytovat nejen podrobné informace o očích, ale také údaje o zdravotním stavu celého těla.
„Na naši oční kliniku chodí pacienti neustále,“ říká Zebardast. „Nebylo by skvělé, kdybychom na základě snímku sítnice mohli říct: 'Vypadá to, že byste mohl mít vysoké riziko spánkové apnoe' nebo 'Mohl byste mít zvýšené riziko vzniku cukrovky'?“
Podle Anthonyho Khawaji z University College London je tato technologie sice vzrušující, ale k praktickému klinickému využití je ještě daleko. Vědci si stále nejsou zcela jisti, z jakého důvodu by stav sítnice měl odpovídat celkovému zdravotnímu stavu nebo jaký mechanismus by mohl být příčinou souvislostí pozorovaných v této a v dalších studiích.
Bude potřeba další výzkum
Zebardast a její kolegové navíc v článku upozorňují, že nedostatečná genetická rozmanitost ve vzorku britské Biobanky omezuje univerzální použitelnost jejich závěrů: 94 % lidí, kteří poskytli své údaje do databáze, má totiž bílé evropské předky.
Přesto je Zebardast ohledně důsledků studie optimistická. Podle ní budou muset vědci nejprve provést prospektivní studie, které budou lidi sledovat několik let, aby zjistili, zda tenčí nebo silnější sítnice skutečně odpovídá zvýšenému riziku vzniku onemocnění, jako jsou srdeční choroby nebo zápal plic. Pokud však výzkum tyto hypotézy potvrdí, mohlo by se sledování sítnice stát užitečnou a neinvazivní metodou rutinního zdravotního screeningu.
Výsledky dosavadního vědeckého bádání byly publikovány 24. ledna v odborném časopise Science Translational Medicine. Tento časopis pokrývá široké spektrum témat, včetně biomedicínského inženýrství, farmakologie, molekulární biologie, genetiky, imunologie a mnoha dalších oblastí, které se týkají překládání vědeckých poznatků do klinické praxe.
Co je optická koherentní tomografie?
Optická koherentní tomografie (OCT) je moderní zobrazovací technika, která se používá zejména v medicíně pro podrobné snímání vnitřní struktury tkání, jako je oko. Tato technologie funguje na principu použití speciálního světla, které proniká do tkáně a odráží se zpět. OCT přitom využívá jev zvaný interferometrie, kdy se porovnávají světelné vlny odražené od různých vrstev tkáně. Díky tomu je možné získat velmi přesné vrstevnaté snímky, které ukazují detailní strukturu například sítnice oka.
Během vyšetření OCT pacient sedí a opírá hlavu o opěrku, aby zůstala co nejvíce v klidu. Oční lékař nebo technik umístí před oko speciální přístroj, který vysílá světelný paprsek. Tento paprsek je bezpečný a pacient obvykle cítí jen mírné nepohodlí. Světlo se odráží zpět z různých vrstev sítnice a je zachyceno senzorem. Vyšetření trvá jen několik minut a je neinvazivní, což znamená, že neporušuje tělesné tkáně.
Výsledky OCT poskytují podrobný obraz vnitřní struktury oka, což je velmi užitečné pro diagnostiku a sledování různých očních onemocnění, jako je glaukom (zelený zákal), degenerace sítnice nebo diabetická retinopatie. Lékař může na základě těchto snímků lépe porozumět stavu oka a plánovat případnou léčbu. OCT je tedy cenným nástrojem v oftalmologii (očním lékařství), který pomáhá zachovat a chránit zrak pacientů.