Zelené salámy prozradily, že nejradši máme sebe, pak zvířata a až pak životní prostředí | Foto: Taz, CC BY 2.0

Foto: TazCC BY 2.0

Zelené salámy prozradily, že nejradši máme sebe, pak zvířata a až pak životní prostředí

  • Volání po trvale udržitelném rozvoji zaznívá v Evropě velmi silně
  • Zajímavý výzkum vztahu spotřebitelů k udržitelnému rozvoji nyní publikovali němečtí vědci
  • Vyplývá z něj, že ochrana životního prostředí není ani u „zelených“ Němců na prvním místě

Řečí o trvale udržitelném rozvoji má dneska kdekdo plná ústa. Slova však nikdo v čistou elektrickou energii nepromění, a tak je důležité, co jsou lidé ochotni pro udržitelný rozvoj vykonat, nebo spíše, čeho jsou ochotni se pro udržitelný rozvoj vzdát, co pro něj hodlají obětovat.

Němečtí vědci vedení Jeanette Klink-Lehmannovou  z university v Bonnu se pokusili zjistit, jak jsou na tom s ochotou podřídit své zájmy udržitelnému rozvoji obyvatelé Německa. Výsledky publikované ve vědeckém časopise Q Open zcela jistě nesou výrazný otisk německého náhledu na svět. Na druhé straně je ale celkem pravděpodobné, že by obdobný výzkum v jiných zemích zřejmě jen těžko přinesl diametrálně odlišné závěry. 

Klink-Lehmannová a spol. se zaměřili přednostně na chov hospodářských zvířat a z přehršle cílů udržitelnosti pro toto zemědělské odvětví si vybrali jen tři: dobré životní podmínky zvířat (tzv. welfare), ochranu životního prostředí a ochranu lidského zdraví. Zvolili je proto, že jejich současné naplnění nemusí být jednoduché.

"Cíle udržitelnosti, jako jsou dobré životní podmínky zvířat, ochrana životního prostředí a lidské zdraví, se mohou rychle dostat do vzájemného konfliktu," konstatuje Jeanette Klink-Lehmannová.

Chov hospodářských zvířat není v jednoduché situaci. Drůbeži může být lépe ve volném výběhu než v průmyslovém chovu, ale otevřený chov s sebou nese vyšší riziko přenosu chorob z populací volně žijících ptáků. Drůbež se tak může v současnosti nakazit třeba ptačí chřipkou H5N1, což v konečném důsledku znamená nárůst rizika přeskoku tohoto onemocnění na lidi.

Kdybychom zpřísnili normy pro chovy zvířat, abychom podobná nebezpečí snížili, mohlo by se to promítnout do cen potravin, ale také by to mohlo přivést některé chovy ke krachu, protože nárůst nákladů se nedá vždycky jednoduše promítnout do spotřebitelských cen. Úpadek chovů by se promítl do životní úrovně lidí na venkově.

„Pro vytvoření vhodných politických podmínek je nezbytné tyto rozpory v diskusi o udržitelnosti prozkoumat a vyjasnit," říká členka výzkumného týmu Monika Hartmannová.

Titulní foto je pouze ilustrační.

Pokračování 2 / 3

Přednost mají „zelené“ salámy

Klink-Lehmannová a spol. provedli průzkum, v kterém kladli respondentům otázky zacílené na jejich vztah k welfare zvířat, ochraně životního prostředí či ochraně vlastního zdraví.

Ptali se jich například, zda by zaplatili víc za salám s označením „bez antibiotik“, které signalizuje spotřebiteli přínos pro jeho zdraví (ponechme stranou fakt, že konzumace salámů zdraví zrovna neprospívá), nebo za salám s označením „otevřený chlév“, které signalizuje přínosy pro dobré životní podmínky zvířat.

Zkoumali také, jaký dopad mají na tyto preference pozitivní informace o přínosech ekologických chovů a negativní informace o rizicích, jež jsou s ekologickým chovem spojená. V analýzách byly zohledněny různé faktory, jako je např. úroveň povědomí o životním prostředí, zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat nebo pohlaví a věk účastníků.

Jedné skupině účastníků studie vědci zprostředkovali informace o výhodách udržitelných způsobů chovu prasat „bez antibiotik“ a v systému „otevřený chlév“. Druhé skupině přidali navíc ještě informace o možných negativních dopadech těchto chovů. Třetí skupině, která sloužila jako kontrolní, poskytli pouze informace o univerzitě v Bonnu.

Ve finále absolvovali dobrovolníci fiktivní nákup v supermarketu, při kterém dostali vybrat z dvojice salámů. Nabízela se jim vždycky „obyčejná“ tj. neekologická uzenina a proti ní „zelený“ salám (tedy ekologický). V jedné dvojici nesla „zelená“ uzenina označení „bez antibiotik“, v druhé „otevřený chlév“ a v další „šetří životní prostředí“. Účastníci pokusu měli dát najevo, kolik jsou ochotni za vybraný salám zaplatit.

Většina lidí si vybrala salám s označením odkazujícím na udržitelný způsob chovu a byla ochotna za něj zaplatit více než za obyčejnou uzeninu. Tato ochota klesala s tím, jak příplatek rostl. Za salám s označením „bez antibiotik“ byli účastníci pokusu ochotni zaplatit víc než za salám s označením „otevřený chlév“.

A dobré životní podmínky zvířat se ukázaly pro spotřebitele důležitější než ochrana životního prostředí. Dokazuje to, že i ekologicky uvědomělým Němcům je košile o něco bližší než kabát.

"Výsledky studie ukazují, že osobní zdraví je pro lidi důležitější než dobré životní podmínky zvířat a to je důležitější než ochrana životního prostředí," říká Jeanette Klink-Lehmannová.

Pokračování 3 / 3

Znalost rizik odrazuje

Zajímavé výsledky přinesl i výzkum vlivu informovanosti spotřebitelů. Ten závisí na tom, které aspekty udržitelnosti jsou ve hře a jak jsou informace prezentovány.

„S překvapením jsme zjistili, že pokud byly spotřebitelům poskytnuty pouze pozitivní informace, ochota zaplatit více za salám s označením „otevřený chlév“ se ve srovnání s neekologickým salámem „bez označení“ zvýšila. To však neplatilo pro salám s označením „bez antibiotik“," říká Jeanette Klink-Lehmannová.

To je dáno tím, že spotřebitelé sice vnímají živočišný produkt s označením „bez antibiotik“ jako prospěšný jejich zdraví, ale pro pochopení této výhody žádné další informace nepotřebují.

Naopak spotřebitelé si nejsou až tak vědomi přínosů produkce vepřového v „otevřených chlévech". Pozitivní informace o životních podmínkách zvířat jim rozšířily obzor, a jejich ochota platit více za salámy s označením „otevřený chlév" narostla.

Nikdo nepochybuje o tom, že je fér, aby se spotřebitel dozvěděl i o případných dopadech produkce svázané pravidly trvalé udržitelnosti. Za vyváženou informovanost se však platí. Pokud byla pozitivní informace spojena s informací o možných negativních účincích trvale udržitelného způsobu chovu prasat, ochota spotřebitelů zaplatit více za „zelený“ výrobek byla tatam.

V praxi to znamená, že třeba chovatelé drůbeže ve volných chovech mohou mít při propagaci svých produktů tendenci zdůrazňovat pohodu zvířat a zamlčovat zvýšená rizika přenosu nákazy. Pokud upozorní spotřebitele na „druhou stranu mince“ udržitelného chovu, tak na tom pak finančně tratí.

Určitě si přečtěte

Články odjinud