Každý školák ví, že planeta Země má pouze jeden měsíc a jmenuje se Měsíc. Jenže ona to nemusí být úplně pravda. Vedle jednoho měsíce se stabilní oběžnou drahou totiž okolo Země čas od času obíhají i kusy skal, kterým vědci říkají TCF (temporarily captured flybys) a TCO (temporarily captured objects).
Jejich detekce je však velmi složitá, jedná se totiž o velmi malá tělesa s rozměry několika málo metrů, která obíhají okolo Slunce, a když se přiblíží k Zemi, její gravitace je zachytí. Hrouda poté buď shoří v atmosféře jako jasný bolid, anebo, za příhodných podmínek, začne okolo Země obíhat.
Pokud vykoná alespoň jeden celý oblet, než ji gravitace vystřelí zase dál, vědci o ni mluví jako o tzv. miniměsíci, nebo spíše mikroměsíci. Astronomové je odhalí jen velmi zřídka. K těm nejznámějším případům patří asteroid 2006 RH120, který v roce 2006 objevila kamera arizonského systému Catalina Sky Survey. Jeho provoz financuje americká NASA, přičemž je součástí širšího objektu NEOO, jehož cílem je identifikace objektů, které se dostanou do relativní blízkosti Země a její oběžné dráhy okolo Slunce.
Trajektorie dočasného miniměsíce 2006 RH120 (NASA)
Hrouda tehdy několikrát oblétla Zemi, při svém největším přiblížení (perigeu) v červnu 2007 však díky gravitaci získala dost energie na to, aby Zemi definitivně opustila a pokračovala dál v samostatném letu okolo Slunce. Naše planeta by nicméně mohla tento dočasný mikroměsíc opět zachytit na sklonku 20. let – někdy koncem letních prázdnin roku 2028.
V každém případě, mezinárodní vědecký tým z USA, Švédska, Finska a Španělska publikoval studii, ve které se snaží fenomén těchto mini- a mikroměsíců více popsat a předpovědět, kolik by jich Země vlastně mohla mít.
Podle vědců lepší technika a modelování v příštích letech odhalí nové přirozené satelity Země.