Ve středu 28. dubna podlehl ve věku 90 let boji s rakovinou americký astronaut Michael Collins. Účastnil se patrně nejslavnější mise Apollo 11, při níž přistáli první lidé (Neil Armstrong a Buzz Aldrin) na Měsíci. On sám sledoval první lidské krůčky po cizím vesmírném tělese z velitelského modulu, pohybujícím se po oběžné dráze.
Ze tří členů posádky Apollo 11 tak zůstává již jen 91letý Buzz Aldrin. Neil Armstrong, který byl historicky prvním člověkem, jež vstoupil na povrch Měsíce, zemřel 25. srpna 2012 ve věku 82 let. Dle prohlášení jeho rodiny byly příčinou úmrtí komplikace po prodělané operaci srdce.
Michael Collins
Ze 24 lidí, kteří letěli k Měsíci (bez ohledu na to, zda vstoupili, nebo nevstoupili na jeho povrch), jich v současnosti žije již jen deset. Kromě zmíněného Aldrina to jsou Bill Anders, Frank Borman, Charlie Duke, Fred Haise, Jim Lovell, Ken Mattingly, Harrison Schmitt, David Scott a Tom Stafford.
Úřadující administrátor NASA Steve Jurczyk k Collinsově úmrtí uvedl: „V astronautovi Michaelu Collinsovi dnes národ ztratil skutečného průkopníka a celoživotního zastánce výzkumu. Jako pilot velitelského modulu Apolla 11 – někteří ho nazývali 'nejosamělejším mužem v dějinách' - zatímco jeho kolegové poprvé vstoupili na Měsíc, pomohl našemu národu dosáhnout rozhodujícího milníku.“
Collinsova životní pouť
Collins se narodil 31. října 1930 v Římě a jako syn důstojníka americké armády Jamese Collinse vyrůstal v zahraničí a v různých státech USA. Po vzoru svého otce a dalších příbuzných chodil na americkou vojenskou akademii ve West Pointu, kterou absolvoval v roce 1952.
Collinse zajímalo létání – proto nastoupil k vojenskému letectvu, kde sloužil jako stíhací a zkušební pilot. Poté, co v roce 1962 sledoval orbitální let Johna Glenna, zatoužil stát se astronautem. Následující rok byl přijat do třetího ročníku výcviku astronautů.
Posádka Apollo 11
Na svůj první let do vesmíru odstartoval v roce 1966 jako pilot mise Gemini 10. Tento úspěšný třídenní let prokázal schopnost kosmické lodi Gemini spojit se na nízké oběžné dráze Země s jinou lodí. Collins během této mise uskutečnil dva výstupy do volného prostoru. Jednalo se o jeden ze závěrečných letů programu Gemini, během něhož NASA ověřovala technické záležitosti potřebné k přistání lidí na Měsíci.
Apollo 11
O několik měsíců později, když se NASA připravovala na první misi Apollo, došlo při pozemním testu k požáru, při kterém uhořela celá posádka. Collins byl v té době v Houstonu a byl pověřen, aby zprávu o smrti astronauta Rogera Chaffeeho sdělil jeho manželce.
O definitivním složení posádky Apollo 11 rozhodla řada faktorů. Jak ale řekl Deke Slayton, který byl během programu Apollo šéfem astronautů: „Tito tři lidé byli ve správný čas na správném místě.“ Jako pilot velitelského modulu byl Collins zodpovědný za let kosmické lodě Apollo 11 kolem Měsíce, zatímco Neil Armstrong a Buzz Aldrin sestoupili na povrch v lunárním modulu.
Mise Apollo 11
Po tomto historickém letu se Armstrong v tichosti stáhl z veřejného života a pracoval jako profesor na univerzitě v Cincinnati. Aldrin byl více na očích, bojoval se závislostí na alkoholu, stal se kulturním hrdinou a živoucí ikonou měsíčního programu. Collins pokračoval ve své služební kariéře a pracoval jako ředitel Národního muzea letectví a kosmonautiky a na několika dalších pozicích.
Po přistání na Měsíci byl Collins střízlivou a intelektuální osobností. Napsal jednu z nejlepších autobiografii astronautů z éry Apolla Carrying the Fire: An Astronaut's Journeys. Pro každého, koho zajímá pravdivé svědectví o tom, jaký byl život astronauta (a jak Collins sledoval sestup dvou přátel na Měsíc), je tato kniha doslova povinnou četbou.
Collins po misi Apollo 11 odešel do astronautského důchodu, čímž přišel o možnost vstoupit na povrch Měsíce. Podle Slaytona byl Collins jeho první volbou pro funkci velitele Apolla 17, jež se mělo stát poslední misí na Měsíc. Collins prý Slaytonovi za nabídku poděkoval, ale odpověděl, že už je unavený a hodlá svou kariéru ukončit.