Schopnost brát při rozhodování v úvahu pravděpodobnost je jednou z dovedností, která byla zatím prokázána pouze u člověka, primátů a papouška Nestor kea z Nového Zélandu, který je považován za jednoho z nejinteligentnějších ptáků.
Zajímavostí je, že všechny druhy, u kterých byla tato schopnost pozorována, mají vůči tělu poměrně velký mozek, což je vlastnost, která je spojena s mnoha pokročilými kognitivními schopnostmi. Soudilo se, že pravděpodobnostní uvažování vyžaduje značnou mentální sílu.
Nová vědecká studie, publikovaná minulý týden v odborném časopise Scientific Reports, však naznačuje, že tyto schopnosti mohou být rozšířenější, než jsme si dosud mysleli. Ukázalo se totiž, že schopnost rozhodovat se na základě statistických informací má i zvíře s relativně malým mozkem – konkrétně žirafa.
Je pravděpodobné, že...
Uvažování na základě pravděpodobnosti a statistiky zní sice komplikovaně, ale děláme to v podstatě pořád. Když se rozhodujeme, na jaký zápas vsadit v sázkové kanceláři nebo kterou cestou se vydat do práce, zvažujeme pravděpodobnost různých faktorů. Ne vždy nám to jde; kdybychom v tom byli perfektní, děsili bychom se řízení auta víc než cestování letadlem.
Tato schopnost se liší od základní numerické gramotnosti. Když si v obchodě s potravinami vybíráme, do které fronty u pokladen se postavíme, obvykle jen počítáme počet lidí v jednotlivých frontách a nezvažujeme žádnou pravděpodobnost. Jednou z výzev při provádění tohoto druhu behaviorální analýzy u zvířat bylo rozlišení mezi pravděpodobnostním uvažováním a základními numerickými schopnostmi.
V rámci experimentu vědci zvířatům ukázali nádoby se směsí dvou druhů zeleniny. Pak z každé z nich vzali do každé ruky jeden kus, aniž by žirafa viděla jaký. Zvíře pak mělo gestem ukázat na jednu z rukou a příslušnou potravinu mohlo zkonzumovat. Pro základní test měli výzkumníci k dispozici dvě vaničky: jednu, která obsahovala 20 mrkví a 80 kousků cukety, a druhou, která obsahovala 80 mrkví a 20 kousků cukety.
Pokud si žirafy mohou svobodně vybrat z této nabídky, pak jednoznačně preferují mrkev. Schopnost pracovat s pravděpodobností se podařilo prokázat tak, že všechny čtyři žirafy volily ruku, která brala zeleninu z nádoby, v níž byl viditelně vyšší podíl mrkve. Ze dvaceti pokusů tak dlouhonozí tvorové učinili minimálně sedmnáctkrát.
Vědecky podložená snaha o ošálení žiraf
To však nemuselo nutně znamenat, že žirafy vyhodnocovaly pravděpodobnost. Mohly prostě spočítat (respektive odhadnout) počet mrkví nebo cuket a podle toho se rozhodnout. Aby vědci tuto možnost vyloučili, změnili směsi. Ve druhé sadě pokusů naplnili jednu vaničku 20 mrkvemi a čtyřmi plátky cukety a druhou 20 mrkvemi a 100 cuketami.
Pokud by žirafy prostě počítaly mrkev, měly by obě nádoby považovat za rovnocenné, ale nebylo tomu tak. Stále však zůstávala otevřená možnost, že se vyhýbaly nádobě s větším množstvím cukety, nicméně další pokusy s různými poměry zeleniny ji vyloučily. Tři žirafy to během několika kol testů zcela zmátlo, nicméně čtvrtá neztratila nadhled a po jednom kole pokusů úspěšně zvládla všechny další varianty.
Vědci také prováděli různé kontrolní testy, aby vyloučili možnost, že zvířata přišla na to, kterou ruku si mají vybrat, na základě vůně jídla, a aby se ujistili, že zvíře nějakým způsobem nesleduje, jakou potravinu berou do které ruky.
Schopnosti malého mozku
Pozoruhodné na tomto experimentu je, že se žirafy vyznačují poměrně malou hlavou na velkém těle. Podle jednoho z měřítek relativní velikosti mozku zvaného encefalizační kvocient (zkratka EQ) má jejich mozek hodnotu 0,64, zatímco primáti a papoušci, o nichž je známo, že jsou schopni brát při rozhodování v úvahu pravděpodobnost, mají tento kvocient více než dvojnásobný.
Pokud by tedy mentální kapacita byla pouze otázkou relativní velikosti mozku vůči velikosti těla, očekávali bychom, že žirafy budou v tomto směru vykazovat poměrně slabé výsledky. Přesto si v těchto testech vedly přibližně stejně dobře jako šimpanzi.
Vědci nabízejí dvě možná vysvětlení, která se vzájemně nevylučují. Jedním z nich je, že pravděpodobnostní uvažování je mezi zvířaty (nebo přinejmenším ptáky a savci) mnohem více rozšířené a my jsme se mu prostě dosud dostatečně nevěnovali. Druhým je životní styl žiraf, který zahrnuje složitou dynamiku stáda a širokou škálu zdrojů potravy. To může prospívat rozvoji tohoto druhu uvažování, i přesto, že mentální kapacity není nazbyt.