Haym Benaroya pracuje jako profesor na univerzitě Rutgers a téměř celý život se specializuje na jednu zajímavou oblast - osídlení Měsíce, respektive vše spojené s žitím na něm. Jeho specializace zahrnuje i designování struktur, ve kterých budou lidé schopni žít a to i v takto extrémních podmínkách, které na Měsíci jsou. Prozradil několik klíčových věcí, které jsou s žitím na Měsíci spojené.
Na Měsíc se poslední dobou chystá „skoro každý“, respektive NASA zveřejnila plány na opětovnou návštěvu, na povrchu je Čína, ale chystá se také Japonsko, Indie a dokonce i komerční subjekty jako je Blue Origin od Jeffa Bezose. Právě ten chce na Měsíci nejen přistát, ale hlavně postupně postavit stálou základnu, kde by se těžily materiály pro palivo do raket, které budou mířit na delší vzdálenosti nebo naopak nasbírají jiné materiály na Měsíci a budou se vracet zpátky na Zem.
Život na Měsíci ale nebude jednoduchý a dle profesora Benaroya to přináší několik komplikací, které je nutné řešit. Dobrou zprávou ale je, že už dnes máme téměř všechny technologie, abychom takový projekt mohli uskutečnit.
Extrémní podmínky
Hlavní aspekt žití na Měsíci zahrnuje to, že na něm panují pro život nepřijatelné extrémní podmínky. Teploty se mění od -173 stupňů Celsia až na +116 stupňů Celsia. Buď je tedy extrémní zima, nebo horko a zároveň nesmíme zapomenout, že bez atmosféry je na Měsíci vakuum.
Struktury ve kterých se budou pohybovat a žít lidé, budou proto zpočátku velmi malé a klaustrofobní, podobně jako třeba na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Ideální konstrukce bude mít válcový tvar s možností postupného připojování uzlů, kdy polovina obvodu bude pod úrovní povrchu a druhá bude na povrchem. I když bude mít konstrukce vlastní radiační štít, nelze tímto řešit problém mikrometeorů.
Hornina Měsíce jako základní ochrana
Mikrometeory na Měsíci mohou narážet na povrch rychlostí kolem 16 km/s, protože neexistuje žádná atmosféra, která by je zpomalovala. Tyto mikrometeory mají velikost třeba jen jednoho zrnka písku, ale mohou být smrtelné jako pro člověka ve skafandru, tak i v případné základně.
Počítá se tak s tím, že zmíněné struktury z válce se zasypou přibližně 3 metry regolitu, což je hornina, která se nachází právě na Měsíci. Díky tomu poslouží jako skvělá ochrana proti všem těmto nebezpečím a zároveň se nemusí převážet nic podobného ze Země, což by bylo drahé, zdlouhavé a neefektivní.
Nebezpečí pro tělo jako na ISS
I když je na Měsíci 6× nižší gravitace než na Zemi, člověk se bude stále muset poprat s problémy, které jsou i při pobytu na ISS. Nízká gravitace ovlivní krevní oběh a tím pádem i oči, kosti a hlavně svaly.
Lidé tak budou muset i na Měsíci velmi pravidelně cvičit s přístroji, které bude z různých úhlů simulovat těžší váhu tak, aby se musely svaly přizpůsobovat a neochably. Ani to ale není dlouhodobé řešení, problémy se tím pouze oddálí a zpomalí se jejich nástup.
Pokud budou lidé žít na Měsíci, budou muset podobně jako na ISS jednu návštěvu omezit například na 6 až 12 měsíců a poté se vrátí na Zemi, kde potrvá několik měsíců, než se tělo zase vrátí zpátky do bezpečného normálu.
Realizace do 15 let
Pokud bude stále snaha vytvořit základnu na Měsíci, mělo by to jít uskutečnit do 10 až 15 let s tím, že budou už v základně schopní fungovat lidí ve zmíněných ročních intervalech.
A i když se musí vyřešit ještě spousta dalších problémů, jako například s filtrací velmi jemného písku, který se může dostat do základny ale i do mechanických částí strojů, vyvinuté technologie nás posunou zase o kus dál k tomu, abychom byli „vesmírnou civilizací“ alespoň v rámci naší soustavy.