Ve vesmírném okolí občas exploduje supernova. Jak ukazuje nový výzkum, exploze supernov mohou těsně souviset s rozvojem života na Zemi. Jde o doklady, které úzce spojují podíl organických látek v sedimentech a intenzitu těchto ultimátních explozí v okolním vesmíru.
Tato korelace je podle nové studie patrná během posledních 3,5 miliard let, tedy po dobu významnějšího rozvoje života a detailněji je zřetelná během posledních 500 milionů let, čili zhruba od počátku prvohor.
Za touto studií je tým Henrika Svensmarka z dánské Danmarks Tekniske Universitet, který se dlouhodobě věnuje vlivu kosmických jevů na pozemské klima. Podle badatelů právě exploze supernov působí na klima naší planety, prostřednictvím kosmického záření, což má následně dopad na pozemský život.
Silné vichry a míchání oceánů
Větší intenzita explozí supernov a s ní spojené větší množství kosmického záření podle nich vede k ochlazování klimatu Země, s velkými rozdíly teplot mezi rovníkem a polárními oblastmi. Výsledkem jsou silné vichry a míchání oceánů, které je požehnáním pro dostupnost živin v ekosystémech. Vysoké koncentrace živin vedou k vysoké biologické produktivitě a ukládání většího množství organické hmoty v sedimentech.
Když je podle Svensmarka a spol. v okolí Sluneční soustavy méně rušno s explozemi supernov a na planetu dopadá méně kosmického záření, tak na Zemi panuje teplejší klima. Na planetě méně fouká a méně se míchají vody oceánů.
To vede k nižší dostupnosti živin, nižší biologické produktivitě a k menšímu množství organické hmoty v sedimentech. Jak uvádí Svensmark, ukládání organické hmoty rovněž ovlivňuje množství kyslíku. Když organická hmota hnije, tak kyslíku ubývá. Pokud je uložena v sedimentech, tak zůstává k dispozici více kyslíku. Supernovy tak podle vědců nepřímo ovlivňují i koloběh kyslíku.
Uvedené souvislosti jsou velmi zajímavé, ale ne každý s nimi souhlasí. Jsou založené na poněkud problematických předpokladech. Mechanismus ovlivňování pozemského klimatu supernovami není příliš jasný ani podložený solidními daty.
Rekonstrukce intenzity supernov a tím pádem kosmického záření, s nímž se Země setkávala během historie, vychází převážně ze starších Svensmarkových prací a nepředstavuje širší odborný konsenzus.
Titulní ilustrační foto: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI), CC BY 4.0