Parkinsonova choroba je druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění na světě a její výskyt neustále roste. Určitou roli hraje genetika, ale stále více se ukazuje, že zásadní význam mají i faktory prostředí. A právě expozice pesticidům patří mezi nejvíce podezřelé spouštěče.
Rozsáhlá studie vědců z Mayo Clinic a Barrow Neurological Institute oprávněně vzbudila pozornost odborníků i veřejnosti. Přináší totiž nové, znepokojivé poznatky o tom, jak může být riziko Parkinsonovy choroby ovlivněno životem v sousedství golfových areálů.
Vědci analyzovali data z téměř tří desítek let života lidí v Minnesotě a Wisconsinu a porovnávali pacienty s Parkinsonem a kontrolní skupinou. Výsledky ukázaly, že lidé žijící do jedné míle (cca 1,6 km) od golfového hřiště mají o 126 % vyšší pravděpodobnost rozvoje Parkinsonovy choroby než ti, kteří bydlí více než šest mil daleko.
Klíčovou roli hraje pitná voda
Riziko bylo zvýšené i v pásmu do tří mil, přičemž s rostoucí vzdáleností od hřiště se šance na onemocnění snižovala. Zajímavé je, že tento vztah nebyl lineární – v nejbližším okolí hřiště bylo riziko vysoké a relativně konstantní, a teprve za hranicí tří mil začalo výrazněji klesat. Efekt byl silnější v městských oblastech, kde hustota zástavby zřejmě napomáhá koncentraci pesticidů v ovzduší.
Klíčovou roli v této souvislosti hraje pitná voda. Studie ukázala, že lidé, kteří čerpají vodu z veřejných vodovodů zásobovaných z podzemních zdrojů v oblastech s golfovým hřištěm, mají téměř dvojnásobné riziko Parkinsonovy choroby oproti těm, kdo žijí v oblastech bez golfových hřišť.
Lidé v oblastech s tzv. „zranitelným podložím“ – tedy s mělkým podložím, hrubozrnnou půdou nebo krasovou geologií – měli až o 82 % vyšší riziko onemocnění Parkinsonovou chorobou. Velkým problémem je fakt, že 86,6 % těch, kdo bydleli blízko hřiště, čerpali vodu právě z takového systému.
Mohou za to pesticidy
Hledáte logiku, proč jsou problematická právě golfová hřiště? Odpověď je jednoduchá: kvůli intenzivní a dlouhodobé aplikaci pesticidů, které mají udržovat greeny svěže zelené a bez plevele. Ve Spojených státech se na golfových hřištích použije až patnáctkrát více pesticidů než v Evropě.
Bydlení v blízkosti golfového hřiště zvyšuje riziko Parkinsonovy choroby
Některé z těchto látek (například paraquat, maneb, chlorpyrifos nebo 2,4-D) jsou známé tím, že mohou poškozovat nervové buňky a přispívat tak k rozvoji neurodegenerativních onemocnění. Právě ztráta těchto neuronů je hlavním mechanismem rozvoje Parkinsonovy choroby.
Pesticidy se do lidského organismu mohou dostávat různými cestami – kontaminovanou pitnou vodou i vzduchem, zejména v hustě osídlených oblastech. Vědci upozorňují na tzv. „koktejlový efekt“, kdy kombinace různých pesticidů může mít silnější neurotoxické účinky než jednotlivé látky samostatně. Navíc některé pesticidy, i když jsou dnes zakázané, mohou v prostředí přetrvávat desítky let a stále ohrožovat zdraví obyvatel.
Studie má určité nedostatky
Je však fér přiznat, že studie má určité nedostatky. V první řadě nešlo o experiment, ale o observační výzkum – tedy o hledání souvislostí, nikoli přímé příčiny a následku. Expozice pesticidům byla odvozena nepřímo (na základě vzdálenosti bydliště a typu vodního zdroje), přičemž nebylo možné přesně zohlednit délku pobytu v dané lokalitě ani individuální genetickou náchylnost.
K dalším omezením patří skutečnost, že studie byla provedena na převážně bělošské populaci a nebyly měřeny konkrétní pesticidy ani jejich množství, což omezuje její zobecnitelnost. Přesto je síla důkazů podpořena konzistencí s předchozími studiemi o riziku pesticidů v zemědělství.
Co z toho plyne pro čtenáře? Pokud bydlíte v těsné blízkosti golfového hřiště, zejména v oblasti se zranitelnou podzemní vodou, je na místě zvýšená opatrnost. Odborníci doporučují podporovat golfová hřiště, která přecházejí na ekologičtější způsoby údržby. Zdůrazňují, že je čas brát environmentální rizika Parkinsonovy choroby vážně. Nejde pouze o přirozené stárnutí, ale o možnosti prevence, která může v budoucnu ušetřit mnoho lidského trápení.