V roce 1998 vyšel v prestižním lékařském časopise The Lancet článek, který otřásl důvěrou veřejnosti v očkování. Britský lékař Andrew Wakefield v něm naznačil možnou souvislost mezi kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) a vznikem autismu u dětí. Studie odstartovala vlnu obav a spekulací, které přetrvávají dodnes. Pojďme si to celé rozebrat do základů.
Začněme hned prvním zásadním nedostatkem: Wakefieldova studie pracovala s příliš malým vzorkem dvanácti dětí ve věku od tří do deseti let. Aby toho nebylo málo, výběr dokonce nebyl náhodný, všichni rodiče totiž byli aktivními odpůrci očkování a Wakefield tehdy dětem odebral krev na narozeninové oslavě. Článek zároveň obsahoval řadu zásadních metodologických chyb a nepřesností.
Spekulace a polopravdy hned od začátku
Samotná studie ve skutečnosti přímo netvrdila, že MMR vakcína způsobuje autismus. Wakefield v ní pouze naznačil možnou souvislost a vyzval k dalšímu výzkumu. Na pozdější tiskové konferenci však už vystupoval mnohem sebejistěji a doporučoval rodičům, aby své děti nechali očkovat jednotlivými vakcínami místo té kombinované.
Andrew Wakefield z dobového snímku
Jeho vystoupení doprovázelo video s rozrušenými rodiči dětí s autismem a Wakefield spekuloval, že jejich stav mohlo způsobit právě očkování. Média okamžitě naskočila a šířila Wakefieldovu hypotézu s větším zaujetím než fakta. Později se ukázalo, že měl Wakefield patent na vlastní vakcínu proti spalničkám, takže mu šlo i o vlastní finanční profit.
Vědecká komunita naštěstí brzy zareagovala tím, co umí nejlépe – svým chladně metodologickým a nanejvýš objektivním přístupem. Krátce po zveřejnění článku se proto spustila lavina výzkumů, které se snažily jeho tvrzení ověřit.
Věda odpovídá: žádná souvislost neexistuje
A výsledek? Hromada seriózních studií prokázala, že mezi MMR vakcínou a autismem neexistuje žádná příčinná souvislost (například meta analýza publikovaná v časopise ScienceDirect v roce 2014). Nejenže se nenašel důkaz o spojení, ale některé práce potvrdily, že se u dětí začal autismus projevovat dávno před očkováním (například Journal of the American Academy of Child & Adolescent či Folia Phoniatrica et Logopaedica).
Studií je nicméně celá řada. Dánská obsáhlá práce z roku 2002 (New England Journal of Medicine) sledovala přes 537 000 dětí a nenašla žádný rozdíl ve výskytu autismu mezi očkovanými a neočkovanými. Další a už relativně nedávná studie z roku 2019 (Annals of Internal Medicine) pak dokonce vyvrátila souvislost i u skupin dětí, které měly vyšší genetické riziko výskytu autismu. Podobné výsledky přinesly i práce z dalších zemí – jejich výčet by byl delší než celý článek. Přesto se mýtus o škodlivosti vakcín nadále šířil.
Zvrat přišel v roce 2004
V roce 2004 přišel zlom celého příběhu. Britský novinář Brian Deer ve článku publikovaném v The Sunday Times odhalil, že Wakefield byl před publikací studie placen právníky, kteří chystali žalobu proti výrobcům očkovacích látek. Za své vědecké bádání inkasoval přes 400 tisíc liber. To představovalo obrovský střet zájmů, který Wakefield zatajil. Kromě toho údajně plánoval založení firmy, která měla prodávat testy na tzv. autistickou enterokolitidu – syndrom, který si sám vymyslel.
Článek byl v roce 2010 z časopisu The Lancet definitivně stažen a označen za podvodný
Nakonec vyšlo najevo, že některá data v původní studii vůbec neodpovídají realitě. Devět z dvanácti dětí, které Wakefield uváděl jako „doposud zdravé“ a po očkování trpící regresem vývoje, bylo podle jejich lékařských záznamů nemocných už dřív. Střevní záněty, které v jeho studii propukly u jedenácti dětí, lékaři ve skutečnosti zaznamenali jen u tří (The BMJ).
Deset z dvanácti spoluautorů se nakonec od studie distancovalo a The Lancet v roce 2010 článek konečně stáhnul a označil za podvod.
Jak se z diskreditovaného lékaře stala ikona
Wakefield přišel za své neetické jednání o lékařskou licenci, přesto ale dodnes trvá na své hypotéze a má kupodivu řadu příznivců. Jeho myšlenky se staly základem pro hnutí odpůrců očkování. Často argumentují osobními příběhy rodičů, kteří pozorovali změny v chování svých dětí krátce po vakcinaci. Tyto zkušenosti bývají sice často velmi emotivní, ale nemohou nahradit vědecké důkazy.
Vaxxed ostře rozděluje komunitu filmových fanoušků stejně jako očkování samotné
Wakefield nikdy nepřiznal chybu, stal se ikonou antivakcinačního hnutí, natočil dokument Vaxxed, objížděl svět s přednáškami a tvrdil, že je obětí systému. Jeho příběh ukazuje, jak snadno se dá vydělat na lidském strachu a že falešné vědecké autority mohou mít překvapivě dlouhý život.
Souhra náhod a tragické důsledky
Problém spočívá v tom, že se autismus často začíná projevovat právě v období, kdy děti podstupují sérii očkování. Byť je to dáno přirozeným biologickým vývojem, souhra náhod může vést k mylnému spojování látky v injekci s jednou z poruch autistického spektra. Ve skutečnosti se totiž autismus vyvíjí už v prenatálním období a má silnou genetickou složku. Novější výzkumy naznačují zajímavé spojení mezi střevní mikroflórou a mozkem, které také může hrát svoji roli. S vakcínami to však nesouvisí.
Mýtus měl bohužel tak jako tak tragické důsledky. V mnoha zemích došlo k poklesu proočkovanosti (např. v Británii z 59 % na 41 %), což vedlo k návratu nemocí, které jsme považovali za téměř vymýcené. Ve Velké Británii se například znovu objevily epidemie spalniček. Jde o nebezpečné onemocnění, kdy z tisíce nakažených dětí průměrně jedno zemře a další mohou mít trvalé následky. MMR vakcína je proti tomu mimořádně bezpečná.
Autismus je složitá porucha, jejíž příčiny stále plně nechápeme. Víme však, že jde o spektrum onemocnění, které může oscilovat od mírných forem po těžké postižení. Někteří lidé s autismem mají mimořádné schopnosti v určitých oblastech. Diagnóza se v posledních desetiletích zpřesnila, což je jeden z důvodů nárůstu počtu diagnostikovaných případů.
Když se lež šíří rychleji než nemoc
Debata o očkování a autismu často odvádí pozornost od skutečných problémů. Místo hledání neexistujících souvislostí bychom se měli zaměřit na zlepšování života lidí s touto nemocí.
Celý případ Wakefield je tak mementem – varováním před tím, co se může stát, když věda podlehne senzaci, média zapomenou na kontext a emoce převládnou nad fakty.
Závěrem si dovolíme konstatovat, že v medicíně si dnes nemůžeme být ničím jistější než tím, že MMR vakcína nezpůsobuje autismus. Toto tvrzení je podloženo desítkami rozsáhlých studií z celého světa. Očkování patří k největším úspěchům moderní medicíny a zachránilo miliony životů.