Kvasinky nám toho o stárnutí mohou říct mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Důvodem je skutečnost, že stárnutí lidských i kvasinkových buněk není jen důsledkem nějakého pasivního opotřebování – svou roli sehrávají i aktivní procesy (řízené určitými geny), z nichž některé ho zpomalují, zatímco jiné uspěšují.
![Sport a stáří. Když nemůže zhuntované tělo, pomůže Photoshop [foto]](https://1291668043.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=226521306)
Profesor Vladimir Titorenko z kanadské Concordia University a jeho kolegové se nedávno rozhodli na výše zmíněné „zdržovací a zrychlující“ kvasinkové geny podívat detailněji. Výsledky jsou velmi zajímavé.
„Jsme první, kdo přinesl důkaz o existenci genetických mechanismů limitujících délku života,“ prohlásil Titorenko.
Vědci rovněž dokázali pomocí lithocholové kyseliny vytvořit mutanty, kteří žili 5krát déle než normální kvasinky, protože jejich mitochondrie vyráběly více energie. Navíc byli mnohem odolnější vůči oxidačnímu poškození.
„To potvrzuje, že kyselina lithocholová, která se přirozeně vyskytuje v prostředí, může nejen zpomalit stárnutí, ale také jaksi vynutit vývoj mimořádně dlouhověkých kvasinek,“ vysvětlil Titorenko.
Dalším krokem bylo použít tyto mutanty k otestování teorií „naprogramovaného stárnutí“ (tvrdí, že organismy jsou geneticky naprogramovány tak, aby jejich životnost byla omezená, neboť stárnutí má nějaký evoluční význam) a „nenaprogramovaného stárnutí“ (tvrdí, že stárnutí žádný evoluční význam nemá a navíc předpokládá, že jakýkoliv výjimečně dlouhověký organismus musí pomaleji růst a méně efektivně se množit).
Titorenko ukázal, že mutanti rostou úplně normálně (totéž platí o reprodukci), což podporuje první zmíněnou teorii.
Tato zjištění jsou samozřejmě důležitá i pro nás, neboť z nich mimo jiné plyne, že činnost aktivních mechanismů omezující délku života lze ovlivňovat (například právě různými přírodními molekulami) a tím příchod stáří oddálit.