Nový výzkum, publikovaný minulý týden v odborném časopise Nature, naznačil pesimistické vyhlídky a vyvolal obavy vědců zabývajících se životním prostředím. Celý systém mořského proudění, označovaný jako atlantická meridionální cirkulace (AMOC), totiž může směřovat ke kolapsu.
AMOC jsou v podstatě dva mořské proudy, které transportují teplo kolem zeměkoule. Povrchové proudy, které se pohybují na sever, přinášejí teplo z tropů a jižní polokoule. Zde se teplo přenáší do chladnější atmosféry; voda zhoustne, klesá a následně se vrací na jih v podobě mnohem nižší proudů.
Co když systém mořských proudů zkolabuje?
Úplný rozsah vlivů atlantické meridionální cirkulace není zcela probádán, ale předpokládá se, že má klíčový význam pro ohřívání severní polokoule. Údajně je zodpovědný až za čtvrtinu globálního přenosu tepla mezi atmosférou a oceánem směrem na sever, což pomáhá zabránit prudkému poklesu teplot v severozápadní Evropě.
Předpokládá se také, že je největším pohlcovačem uhlíku na severní polokouli, což je důležitá součást vyrovnávání globálního oteplování.
Aktuální studie německého Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatických změn přináší nový – a nutno konstatovat, že dosti pesimistický – pohled na tuto problematiku. Výzkum se zaměřil na jednu z přetrvávajících záhad AMOC: zda jsou změny pozorované v posledních letech součástí pravidelného vzorce, nebo něčím zlověstnějším.
Systém mořského proudění
Autor studie Niklas Boers vysvětluje: „Z některých počítačových simulací a z údajů o minulosti Země, takzvaných paleoklimatických záznamů, již víme, že atlantická meridionální cirkulace může vykazovat – kromě dosavadního silného režimu – také alternativní, podstatně slabší režim fungování. Tato dvojí stabilita znamená, že jsou v zásadě možné náhlé přechody mezi oběma režimy cirkulace.“
Narušení stability
Dřívější výzkumy z posledních několika let opakovaně naznačovaly, že AMOC je nejslabší za posledních více než tisíc let. Nejistota však spočívala v tom, zda je to způsobeno změnou cirkulace, nebo – což je znepokojivější – narušením dynamické stability.
Pokud by se jednalo o druhou možnost, pak by to dle Boerse znamenalo, že „se AMOC přiblížila ke kritickému prahu, za nímž by mohlo dojít k podstatnému a v praxi pravděpodobně nevratnému přechodu do slabého režimu“.
Bohužel, ačkoli nebyla provedena dlouhodobá pozorování, zkoumání průběhu teploty a slanosti mořské hladiny v Atlantském oceánu naznačuje, že na vině je skutečně narušení stability. „Získaná zjištění podporují úsudek, že pokles AMOC není pouhým výkyvem nebo lineární reakcí na zvyšující se teplotu, ale pravděpodobně znamená přiblížení se kritické hranici, za níž by se cirkulační systém mohl zhroutit,“ uzavírá Boers.
Narušení by mohlo mít obrovský dopad na změnu klimatu. I když se předpokládá, že se na globální změně podílí více faktorů, je nutné brát v úvahu vlivy jako je tání grónského ledovce a stále větší roztávání mořského ledu, což v konečném důsledku znamená růst objemu sladké vody. Jelikož je tato voda lehčí než slaná, snižuje množství chladné vody, která se vrací do hlubin a je klíčovým prvkem struktury AMOC.
Je nutné dále zkoumat
Vědci s ohledem na složitost AMOC netuší, jak rychle může dojít ke stavu, kdy zaznamenáme nepřehlédnutelné změny v počasí a zemském klimatu. Takový stav by například obnášel zásadní změny v objemu srážek, na nichž je závislá produkce potravin. V Evropě bychom mohli zaznamenat pokles teplot, větší množství extrémních meteorologických jevů a pravděpodobný je i vzestup hladiny moří.
Podle vědců je nutné podrobněji sledovat, jak se atlantická meridionální cirkulace mění a na základě toho pak předpovědět, jak brzy mohou přijít větší problémy. „Pozorování proměnlivosti AMOC naznačují postupné oslabování během posledních desetiletí, ale odhady kritického bodu přechodu zůstávají nejisté.“ uvádí studie.