8. března tohoto roku uplynulo dlouhých deset let od zmizení Boeingu 777 letecké společnosti Malaysia Airlines. Na palubě letu MH370 bylo 239 lidí, jejichž osud je dosud neznámý. Navzdory rozsáhlým pátracím akcím se nepovedlo najít letadlo ani jeho vrak.
Lektor aplikované matematiky na Cardiff University Usama Kadri na webu The Conversation nyní předkládá výsledky studie, publikované 2. května 2024 v odborném časopise Nature. V jejím rámci zkoumal možnost detekce podvodních akustických signálů vznikajících při haváriích letadel, jako je předpokládaný pád MH370, s cílem poskytnout nové poznatky o jeho záhadném konci.
Hydrofony v hlavní roli
Let MH370 byl na cestě z Kuala Lumpur do Pekingu, když znenadání zmizel z radarových obrazovek. Výsledky oficiálního vyšetřování naznačují, že se odchýlil od plánované trasy a zamířil jihozápadně přes Indický oceán. Navzdory pátracím operacím, včetně rozsáhlých podvodních pátrání podél takzvaného „sedmého oblouku“ (oblasti určené poslední komunikací mezi satelitem a letadlem), nebyly jeho trosky nalezeny.
Hlavní roli v Kadriově plánu hrají hydrofony – podvodní mikrofony, které zachycují zvukové vlny a změny tlaku v oceánu. Tato technologie se ukázala jako slibná při detekci tlakových signálů z různých událostí, včetně leteckých havárií. Signály totiž mohou cestovat tisíce kilometrů, což dělá z hydrofonů cenný nástroj pro identifikaci a klasifikaci událostí ve vodním prostředí.
Vědci analyzovali data z hydroakustických stanic Organizace pro úplný zákaz jaderných zkoušek (CTBTO). Zaměřili se zejména na data ze stanic v Cape Leeuwin v západní Austrálii a ostrova Diego Garcia v Indickém oceánu. Obě stanice byly v době předpokládané havárie letu MH370 v provozu.
Náraz by měl být v záznamech
Hydroakustické stanice CTBTO už v minulosti úspěšně detekovaly charakteristické tlakové signály z leteckých havárií, jakož i zemětřesení různých velikostí na vzdálenost více než 5 000 kilometrů. Způsob nárazu určuje vlastnosti signálu, jako je délka trvání, frekvenční rozsah a hlasitost. Odborníci doufali, že zkoumáním těchto signálů identifikují jakékoliv možné akustické důkazy o havárii MH370.
Předchozí analýza vědců z Curtin University a bádání Usamy Kadriho potvrdila signál pocházející z neznámého zdroje, který zaznamenala stanice na Cape Leeuwin směrem od sedmého oblouku. Tento signál ale proběhl mimo oficiální předpokládaný čas, kdy letadlo mělo spadnout do oceánu.
Aktuální výzkum se tedy zaměřil na oficiální (a relativně úzké) časové okno. Při důkladné analýze byl identifikován pouze jeden relevantní signál směrem k sedmému oblouku, zaznamenaný na stanici Cape Leeuwin. Zvláštní však je, že tento signál nebyl detekován na stanici Diego Garcia. To vyvolává otázky ohledně jeho původu. Vědci také zkoumali data se signály podél původní letové trasy MH370, ale nenašli žádné odpovídající akustické podpisy.
S ohledem na relativně malý počet leteckých havárií, při kterých velké dopravní letadlo spadlo do moře, jsou závěry studie zatím nejednoznačné. Při havárii více než 200tunového letadla v rychlosti 200 metrů za sekundu by se uvolnila kinetická energii rovnající se malému zemětřesení. Náraz by byl natolik velký, že by měl být zaznamenán hydrofony na vzdálenost tisíců kilometrů.
Bude nutné to otestovat explozemi
Vzhledem k citlivosti hydrofonů je velmi nepravděpodobné, že by náraz takto velkého letadla na hladinu oceánu nezanechal detekovatelný tlakový podpis, zvláště v blízkých hydrofonech. Nepříznivé oceánské podmínky by však mohly takový signál potlačit nebo zakrýt.
Vědci nyní potřebují vyřešit otázku detekovatelnosti akustického signálu z MH370 praktickým testem. Chtějí proto podél sedmého oblouku uskutečnit zkušební exploze.
Pokud by signály z těchto explozí vykazovaly tlakové amplitudy podobné hledanému signálu, podpořilo by to zaměření budoucích pátrání. V případě, kdy by signály detekované v Cape Leeuwin i v Diego Garcia byly mnohem silnější než hledaný signál, by to vyžadovalo hlubší analýzu signálů z obou stanic.
Změny v síle signálu mohou poskytnout vhled do podmínek ovlivňujících jeho variabilitu, což by mohlo pomoci přesněji určit oblasti dopadu. Ačkoli Kadriho výzkum neukazuje přesné místo havárie MH370, ukazuje potenciál hydroakustické technologie při řešení této letecké záhady.