Děti a rodiče už pomalu ale jistě připravují školní brašny a batohy, kontrolují penály, pořizují boty a oblečení náhradou za ty, z kterých děti přes léto vyrostly. Prvního září zazvoní na chodbách škol zvonky a vypukne nový školní rok. Mnohé děti se budou vracet do lavic bezmála po půl roce, protože od uzavření škol v první půlce března kvůli pandemii COVID-19 zůstávaly doma.
Nástup dětí do školy s sebou přinese obrovský pohyb lidí, zvýšený počet kontaktů a s tím samozřejmě i příležitostí pro přenos nového koronaviru SARS-CoV-2. Někdo je přesvědčen, že se není čeho bát. Jiný váhá, pochybuje. Další se netají obavami.
Evropské státy nezahajují školní rok se stejnými pravidly, a dokonce i v jednotlivých regionech se pravidla pro školní docházku liší. Záleží to na úspěšnosti boje dané země s COVID-19, zkušenostech z první fáze pandemie, ale i na národním naturelu a politické reprezentaci, která je v dané zemi či regionu u moci.
O tom, že návrat dětí do škol s sebou nese určitou míru nervozity, svědčí i fakt, že u nás se pravidla pro ochranu před koronavirem platná od prvního školního dne nastavovala během čtyř dní hned třikrát ze strany ministerstva zdravotnictví a jednou ze strany ministerstva školství.
Přitom je už od 6. srpna 2020 pro země EU k dispozici materiál z dílny European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC) nazvaný: „COVID-19 in children and the role of school settings in COVID-19 transmission“. Ten vystihuje situaci celkem přesně.
Závěry ECDC v kostce
Na vrub dětí (pro tyto účely jsou jako děti definovány osoby ve věku do 18 let) padá jen malý podíl (méně než 5%) z celkového počtu případů COVID-19 hlášených v zemích Evropské unie. Z lidí, kterým byl COVID-19 diagnostikován, čelí děti mnohem menší pravděpodobnosti vážného průběhu vyžadujícího hospitalizaci. Stejně tak jsou u dětí ve srovnání s dospělými podstatně méně pravděpodobné fatální následky.
U dětí je větší pravděpodobnost mírného průběhu onemocnění nebo infekce, jež proběhne zcela bez příznaků. To znamená, že infekce dětí novým koronavirem může zcela uniknout pozornosti a ani lékař ji nemusí správně diagnostikovat.
Pokud má nakažené dítě příznaky onemocnění, pak vylučuje do okolí virus v podobném množství jako dospělý. To znamená, že nemocné děti mohou infikovat ostatní podobným způsobem jako dospělí. Není však známo, zda a nakolik šíří infekci děti, které jsou sice nakaženy, ale nevykazují příznaky onemocnění.
Přestože bylo ve školách zaznamenáno jen velmi málo významných ohnisek COVID-19, taková ohniska se vyskytují. Takové zdroje infekce může být obtížné odhalit, protože se u dětí nákaza neprojeví typickými příznaky.
Většina zemí uvádí mírně nižší míru nákazy v dětské populaci než v populaci dospělých. Tyto rozdíly jsou však malé a nejisté. Je třeba provést specializovanější studie se zaměřením na děti. Jen tak bude možné zjistit, jak infekce u dětí probíhá a zda a nakolik se u dětí po nákaze tvoří protilátky.
Sledování původu infekce novým koronavirem u dětí ve školním věku naznačuje, že přenos z dítěte na dítě ve školách není běžný a nepředstavuje hlavní příčinou infekce novým koronavirem u dětí. A to i v případech, kdy se nástup infekce u dítěte kryje s obdobím, během kterého dítě navštěvovalo školu. To platí zejména v předškolních zařízeních a na základních školách.
Pokud budou uplatněna vhodná pravidla pro dodržování izolačních vzdáleností a budou se dodržovat hygienická opatření, je nepravděpodobné, že by se ve školách nákaza šířila intenzivněji než v prostředí jiných pracovišť nebo zařízení pro trávení volného času, kde se lidé shromažďují v podobné hustotě.
Zveřejněné důkazy o dopadu uzavření a opětovném otevření škol na úroveň přenosu nákazy v místní komunitě jsou často rozporuplné. Data získaná trasování kontaktů ve školách a údaje z řady zemí EU naznačují, že opětovné otevření škol nebylo spojeno s významným zvýšením přenosu infekce novým koronavirem v místních komunitách.
Dostupné důkazy rovněž naznačují, že uzavření jeslí, školek a škol samo o sobě nebude s vysokou pravděpodobností účinným opatřením pro získání kontroly nad případným šířením koronaviru v místních komunitách. Uzavřením jeslí, školek a škol by se pravděpodobně nezajistila ani významnější dodatečná ochrana zdraví dětí, protože pokud se u dětí vůbec rozvinou příznaky onemocnění, půjde ve většině případů jen o velmi mírnou formu.
Rozhodnutí o kontrolních opatřeních ve školách a o zavírání či otevírání škol by měla být v souladu s rozhodnutími o dalších opatřeních v širší společnosti.
Stručně shrnuto
Návrat dětí do základních škol zcela jistě nezpůsobí pohromu. Na druhé straně je namístě zdravá míra obezřetnosti, protože o tom, jak reaguje dětský organismus na nový koronavirus, zdaleka nevíme vše. Úplně bez rizika návrat školáků do lavic není.
Není třeba propadat ani panické hrůze ale ani okázalému pohrdání základními preventivními opatřeními. A pokud se ukáže, že se situace neodvíjí v souladu s našimi představami, je třeba si to přiznat a zařídit se podle toho.
Poněkud odlišná může být situace na vysokých školách. Návrat studentů do kampusu University of North Carolina v Chapel Hill vyvolal v polovině srpna vlnu onemocnění COVID-19 a universita je nucena minimálně zimní semestr odučit on-line. Rozšíření nákazy v USA je ale mnohem větší než v zemích EU, takže návrat našich vysokoškoláků do poslucháren může proběhnout bez podobných komplikací.
