Houstone, máme problém: Fascinující příběh mise Apollo 13 na fotografiích

Uběhlo 52 let od slavné lunární mise Apollo 13. Začala 11. dubna 1970 a skončila záchranou posádky 17. dubna 1970. Připomeňte si ji na unikátních autentických fotografiích NASA. Tento vtipný snímek byl pořízen ještě dlouho před startem – kosmonauti na pláži trénují sběr měsíčních hornin.

Pečlivě se trénovalo naprosto všechno. Zde se posádka seznamuje s velitelským modulem. V něm si ještě prožijí těžké chvíle... Cílem mise bylo třetí přistání na Měsíci, nakonec se ale cíl změnil v záchranu posádky.

Trénink „v plné polní“. Raketa startovala 11. dubna 1970, přípravy probíhaly dlouho dopředu.

Příběh mise Apollo 13 možná znáte ze stejnojmenného filmu. Tam se však podobně komické záběry z pozemské přípravy nevešly.

Kosmonauti se rovněž učili pracovat s kamerami, které měli připevněné na hrudi. Dnes by stačilo malé GoPro, tenkrát to ale byl obrovský kus techniky.

V rámci přípravy se neustále trénují různé simulace. Cesta na Měsíc byla pro NASA obrovskou zkouškou, ačkoli už měla za sebou dvě úspěšné mise.

Testovala se například pohyblivost ve skafandru a schopnost manipulovat s potřebnými nástroji.

Ale teď už si pojďme představit posádku: pilot lunárního modulu Fred Haise , pilot velitelského modulu John Swigert a velitel posádky Jim Lovell. Před sebou mají modely lunárního modulu a kosmické lodi.

Na Zemi vzniklo několik dílčích simulátorů, ve kterých se trénovaly různé procedury. Velitel Jim Lovell zde vystupuje ze simulátoru velitelského modulu.

Kompletace lodi před startem. Kosmická loď Apollo měla objem 6,17 krychlových metrů, průměr 3,9 m a délku 11 m. Do vesmíru ji vynesla raketa Saturn 5.

Nahoře je kuželovitý velitelský modul, hlavní část pak tvoří tzv. servisní modul. Ten je rozdělený na 6 sekcí, z nichž 2 obsahují nádrže na okysličovadlo, 2 palivo pro motor servisního modulu a v dalších dvou částech se nacházely palivové články a nádrže na kyslík, vodík a dusík.

Lunární modul byl ve třetím stupni rakety. S lodí Apollo se ve funkční celek spojily až ve vesmíru. Při manévru se loď odpoutala od třetího stupně, otočila se a připojila zpět k lunárnímu modulu a ze třetího stupně jej „vytáhla“. Obal třetího stupně neřízeně dopadl na Měsíc.

Lunární modul mise Apollo 13 se nakonec na Měsíc nepodíval. Průběh mise totiž ovlivnila nehoda technického rázu. K té se ale ještě dostaneme.

Tady už raketa Saturn 5 opouští kompletační halu a vydává se na cestu ke startovací rampě...

Starotvalo se z kosmodromu na Mysu Canaveral.

Raketa se připravuje na start. Vesmírná loď Apollo je na samotné špičce, za ní je třetí stupeň s lunárním modulem. Nejobjemnější částí rakety jsou nádrže paliva nutného pro start.

Záběr na cestu, po které musela raketa ve svislé poloze na těžkotonážní transportní plošině dojet.

A takhle transport probíhal. Jelo se pochopitelně velmi, velmi pomalu...

Příprava ke startu...

Pro NASA to byla již třetí cesta na Měsíc. Dvakrát slavila úspěch, napotřetí se ale stala chyba. Zde je ale ještě všechno zdánlivě v pořádku.

Raketa Saturn V. Ta jediná byla schopna unést velitelský a lunární modul.

Průduchy v betonovém soklu pod raketou za pár hodin zachvátí peklo...

Mezitím už se připravovala také posádka.

Skafandr nebyl určitě nic příjemného.

Velitel připraven. Zde ještě využívá chvilku k odpočinku

Rozloučení a jde se na věc.

Posádka odchází k raketě.

Pokud si nestihli odskočit na malou, tak teď už je pozdě...

Nástup do transportní dodávky, která kosmonauty doveze ke startovací plošině.

Nástup na startovní plošinu.

Technici uvádí posádku do kosmické lodi.

Start! Připadala vám největší aktuálně provozovaná raketa Falcon Heavy při nedávném startu obrovská? Tak tento Saturn 5 je ještě větší!

Saturn V byla těžkotonážní raketa, která dokázala do vesmíru vynést až 80 tun nákladu

Na výšku má tento obr 110,6 m. To je jako nejvyšší budova v Česku – brněnský AZ Tower.

Raketa stála ohromné množství peněz. Přitom svůj účel splnila za 20 minut načež její zbytky shořely v atmosféře... To až Elon Musk začal první stupně raket zachraňovat a znovu používat.

Řídicí středisko, odkud se řídil průběh letu

Start mise Apollo 13 probíhal bez problémů a víceméně rutinně.

Internetové streamy v roce 1970 pochopitelně ještě nebyli, ale v okolí Mysu Canaveral pozorovaly start rakety davu fanoušků kosmonautiky.

„Houstone, máme problém", zahlásil necelých 56 hodin po startu velitel. Sluší se upřesnit, že toto už je takové zažité zjednodušené znění. Ve skutečnosti velitel do vysílačky zahlásil: „I believe weve had a problem here.“ V překladu tedy: „Houstone, domnívám se, že jsme tu měli problém.“ 

Velitel Jim Lovell v Apollu. Při zapnutí promíchávání nádrže s kapalným kyslíkem došlo ke zkratku v elektrickém přívodu, což způsobilo explozi a poškození lodi.

Posádka musela vyřešit, jak se s omezenou zásobou kyslíku a energie vrátit zpátky na Zem. Měsíc si tak prohlédli pouze z okénka.   

Ale musel to být ohromující pohled.

Posádka musela improvizovat a šetřit energií, kde se dalo. Využívala techniky v připojeném lunárním modulu a zázemí velitelského modulu. Servisní modul s klíčovými zásobami energie a kyslíku byl však poškozen.

U Měsíce provedlo Apollo „gravitační otočku“ a vydalo se zpátky k Zemi.

Tříčlenná posádka pobývala ve stísněném prostoru lunárního modulu a kromě stresu si užívala i notnou dávku zimy. V kabině bylo jen něco málo přes 0°C. Vytápění bylo z důvodu úspory energie vypnuto.

Nastal problém s filtry CO2, který se v kabině už nebezpečně hromadil. Bylo nutné využít filtry z velitelského modulu, který byl z důvodu úspory energie odstaven - jenže ve velitelském modulu měly filtry jiné rozměry než v lunárním. Jak vytvořit adaptér? Problém vyřešili na Zemi.

Na Zemi si vzali nástroje a materiál, které byli k dispozici posádce v Apollu. A snažili se vymyslet, jak s jeho pomocí potřebný adaptér vyrobit. Takto pak už vypadal výsledek, který dle instrukcí ze Země vytvořili přímo ve vesmírné lodi.

Interiér lunárního modulu během návratu na Zemi. V pozadí je adaptér filtru CO2 a v popředí manipulace s hadicemi, kterými se kosmonauti snažili propojit některé systémy vzduchotechniky lunárního a velitelského modulu

Přiblížil se návrat. Rizik bylo hodně - od nedostatku energie až po možnost, že výbuch v servisním modulu poškodil tepelné štíty nebo třeba přistávací padáky.

Nervozita na Zemi.

Servisní modul krátce po odpojení od velitelského modulu, který se už v tuto chvíli pomalu chystal k návratu do zemské atmosféry. Vpravo nahoře chybí velká část krytu, poškození je velké.

Pohled na vršek lunárního modulu krátce po odpojení. Také ten se musel od velitelského modulu oddělit. Nakonec nebyl využitý ke svému původnímu záměru a na Měsíci nepřistál. Přesto důležitou úlohu splnil.

Sláva! Povedlo se. A velitelský modul přistává v Tichém oceánu.

Velitelský modul Apolla 13 přistál dne 17. dubna 1970 v 18:07:41 UT po letu trvajícím 5 dní, 22 hodin, 54 minut a 41 sekund.

Poblíž už čekala vojenská loď.

Oslavy v řídícím středisku

Potápěči okamžitě připlavali na pomoc

Posádka byla v pořádku, zbývalo dopravit modul a loď

Tady už jeřáb vesmírnou techniku z moře vytáhl. Posádka už ale uvnitř nebyla.

Ta vystoupila krátce po přistání a na loď ji dopravil vrtulník

Jeden z kosmonautů v záchranném koši

Kosmická loď budila u mariňáků pochopitelně pozornost

Interiér velitelského modulu

Posádka Apolla 13 krátce po návratu

Hned na záchranné lodi se převlékli do pohodlného a začali telefonovat

Posádka Apolla 13

Také americký prezident Nixon přišel přivítat posádku Apolla 13

Jim Lovell čte krátce po návratu noviny, kde je misi Apollo 13 věnována celá titulní strana. Příběhem žila celá Amerika

Výbava velitele mise Apollo 13 Jima Lovella: Přilba skafandru, hodinky Omega Gemini 12 Ome a rukavice skafandru s poznámkami. Dnes je vystavena v Adlerově planetáriu v Chicagu