Do roku 2030 zmapujeme dna všech moří a oceánů. Dnes je hotová skoro čtvrtina

Již téměř čtvrtina (přesněji 23,4 %) mořského dna naší planety byla zmapována díky mezinárodní iniciativě Seabed 2030. Projekt, který se opírá především o dobrovolné příspěvky vlád, firem a výzkumných institucí v oblasti batymetrických dat (neboli topografie oceánů), je součástí širší iniciativy pod vedením OSN nazvané Dekáda oceánů.

Seabed 2030 doufá, že do osmi let zmapuje 100 % oceánského dna, což bude podle vědců možné díky technologickému pokroku a soustředění již dostupných dat. Jen za poslední rok přidal Seabed 2030 údaje pro přibližně 9,8 milionu čtverečních kilometrů (což skoro odpovídá velikosti Evropy), a to nikoli aktivním mapováním, ale především díky nově zpřístupněným archivům.

Projekt, jehož cílem je vytvoření kompletní mapy oceánského dna, byl zahájen v roce 2016. V tuto chvíli má čtyři centra, jejichž úkolem je koordinace mapování v různých regionech, shromažďování a sestavování batymetrických informací a spolupráce se stávajícími mapovacími aktivitami v rámci regionů.

Projekt Seabed 2030 vyzývá všechny mořeplavce, aby zapnuli sonarové vybavení svých lodí a prováděli měření hloubky mořského dna. Nejde jen o měření z velkých lodí, přispět mohou i malé oceánské jachty vybavené záznamníky dat.

Jednou z významných hvězd projektu je americký dobrodruh Victor Vescovo – texaský finančník, jenž navštěvuje pomocí ponorky nejhlubší místa světových oceánů, a všude, kam se vydá, zapíná echosondu na své podpůrné lodi.

Vědci věří, že shromáždění většího množství dat pomůže lépe porozumět změnám klimatu a snahám o ochranu oceánů. Mapování oceánského dna také pomáhá při odhalování tsunami a dalších přírodních katastrof. Informace o aktuálním stavu byly předneseny na druhé konferenci OSN o oceánech, jež probíhá tento týden v portugalském Lisabonu.

Mořské mapy jsou pochopitelně nezbytné pro bezpečnou plavbu, ale také pro řízení rybolovu a ochranu přírody. Mořští živočichové se totiž nejčastěji shromažďují v okolí podmořských hor. Každá podmořská hora je tak ohniskem biologické rozmanitosti.

Členité mořské dno navíc ovlivňuje chování oceánských proudů a vertikální promíchávání vody. To jsou informace potřebné ke zlepšení modelů, jež předpovídají budoucí změny klimatu, protože právě oceány hrají klíčovou roli v pohybu tepla po planetě.

„Kompletní mapa oceánského dna je chybějícím nástrojem, který nám umožní řešit některé z nejnaléhavějších environmentálních problémů současnosti, včetně změny klimatu a znečištění moří. Umožní nám ochránit budoucnost naší planety,“ uvedl v tiskové zprávě výkonný ředitel nadace The Nippon Foundation Mitsuyuki Unno.

Jak poznamenává korespondent BBC, většina údajů využitých v rámci projektu existovala již před jeho zahájením. Skupina se z velké části spoléhá na podklady od vlád a firem. Bohužel některé subjekty se stále zdráhají zcela otevřít své archivy z obavy před vyzrazením státních nebo obchodních tajemství.

Před zahájením projektu Seabed 2030 bylo veřejně dostupných jen velmi málo údajů o oceánském dně. Většina batymetrických měření byla odhadnuta na základě údajů ze satelitních přístrojů odvozujících přítomnost podmořských hor a údolí z gravitačního vlivu těchto útvarů na mořskou hladinu. Tato měření však poskytují jen velmi hrubou představu o tvaru povrchu mořského dna.