Je to jedna z hlavních otázek celého lidstva. Jsme ve vesmíru sami? Anebo najdeme alespoň nějaké náznaky života jinde ve vesmíru? Po cizím životě teď pátrá celá řada odborníků. Na Marsu i na jiných tělesech. Možná by se ale neměli zaměřovat přímo na hledání žijících organismů, ale také pátrat po fosilních stopách jejich minulých životů.
Andrea Baucon z italské Univerzity v Modeně a jeho spolupracovníci tvrdí, že nejlepší bude rozšířit hledání mimozemského života z žijících a fosilních organismů také na jejich stopy, které mohly přečkat celé věky v horninách kosmických těles. Pozemští paleontologové to ostatně dělají zcela běžně.
Paleontoložka Lisa Buckley z kanadského centra Peace Region Palaeontology Research Centre v Britské Kolumbii se domnívá, že kdybychom na cizích tělesech pátrali po i po stopách zanechaných organismy, tak bychom tím podstatně zvýšili šance, že objevíme něco zajímavého. Jeden tvor může podle Buckleyové zanechat za život veliké množství stop, ale jenom jednu jedinou fosilii svého těla.
Baucon doporučuje, že bychom měli hledat stopy, díry a vyhloubené chodby, exkrementy, a další známky přítomnosti něčeho živého v dostupných sedimentech na Marsu, Titanu a dalších alespoň trochu vhodných tělesech Sluneční soustavy.
Tímto způsobem bychom prý měli zaznamenat i dávný výskyt měkkých organismů, u nichž je jinak jen málo pravděpodobné, že zanechají nějaké rozeznatelné fosilní otisky. Z fosilních stop lze také podle Baucona vyčíst poznatky o ekologii a chování těch, kdo stopy zanechali. To je opět běžný směr výzkumu pozemských paleontologů.
Pátrat po stopách mimozemských organismů není špatný nápad. Má to ale jeden velký háček. I na Zemi mají paleontologové často potíže s přiřazením stop k příslušnému organismu. Není dokonce žádnou výjimkou, že si odborníci nejsou vůbec jistí, zda jde o stopy živého organismu, či nikoliv.
V řadě případů se již ukázalo, že jsme údajné stopy života chápali úplně špatně. A to je řeč o Zemi, kde máme poměrně slušnou představu o tom, co zde žije v dnešní době i v dobách minulých. Představa, že se budeme srovnatelně dobře orientovat ve fosilních „stopách“ na Marsu nebo na jiných tělesech, je dost naivní. To ale rozhodně není důvod, abychom po takových stopách na povrchu těles Sluneční soustavy nepátrali. Třeba tam najdeme něco překvapivého.
Zdroj: New Scientist
