O vývoji a následném použití jaderných zbraní v závěru druhé světové války toho bylo napsáno mnoho. Většina populace na otázku „Co víte o použití atomové bomby?“ automaticky vyřkne jména dvou měst, z nichž dodnes mrazí. Hirošima a Nagasaki.
Zamysleli jste se však někdy nad tím, zda je možné využít atomovou bombu ve prospěch lidstva?
Co se dělo po druhé světové válce
Po zmíněném použití amerických atomových bomb v Japonsku v roce 1945 se o technologii začal zajímat Sovětský svaz a už v roce 1949 proběhly finální testy první jaderné bomby vytvořené na území dnešního Ruska. Jako demonstrace síly následovaly desítky zkoušek jak v USA, tak v SSSR. Studenou válku ale nechme tentokrát stranou.
Mimo vojenského využití jaderné technologie se pozornost velmocí obrátila nejprve k využití kontrolovaného štěpení za účelem výroby elektřiny. Obě strany ovšem zahájily také výzkum využití jaderných výbuchů pro civilní účely.
Nejprve se uvažovalo o stavebním inženýrství, v této oblasti byl poměrně úspěšný Sovětský svaz. V rámci výzkumu totiž vzniklo na území dnešního Kazachstánu „atomové jezero“ Chagan. Výbuch o síle 140 kt (Fat Man v Nagasaki měl 22 kt) vytvořil kráter o hloubce cca 100 metrů a průměru přes 400 metrů. Podrobněji o Čaganském jezeře píšeme zde:
Spojené státy uvažovaly o využití bomb při budování Panamského průplavu, nebo o odpálení celé hory za účelem zisku cenných surovin ukrývajících se pod zemským povrchem. Většinou však úvahy tohoto typu ztroskotaly na neřešitelném problému s kontaminací okolí.
Nicméně není bez zajímavosti, že na území USA a Sovětského svazu proběhlo v rámci civilního výzkumu více než 150 pokusných odstřelů atomových bomb. Sovětským vědcům se skutečně podařilo najít pro jaderné zbraně vhodné civilní využití. Začali je používat pro hašení požárů plynových vrtů.
Neuhasitelný vrt na Urta‑Bulak
Roku 1963 došlo v jihovýchodní části Uzbekistánu k velmi vážné nehodě. Na plynovém poli v oblasti Urta‑Bulak bylo v jednom z vrtů poškozeno potrubí, v hloubce asi 1,5 km pod zemským povrchem došlo k výbuchu těženého plynu. Požár obrovského rozsahu těžaři nedokázali uhasit. Každý den unikalo 12 milionů m³ plynu – tak velké množství spotřebuje za tutéž dobu například město o velikosti Petrohradu.
Oblast Urta‑Bulak na území Uzbekistánu
Tři roky probíhaly pokusy o uhašení, všechny dosud známé metody postupně selhávaly. Situaci komplikoval sloup hořícího plynu dosahující výšky několika desítek metrů, přiblížit se k vrtu bylo téměř nemožné. V roce 1966 Uzbekistán požádal o pomoc Sovětský svaz, který povolal své jaderné experty. Měli problém vyřešit pomocí jaderné bomby.
Sloup hořícího plynu v Urta-Balak
Následně byl vytvořen tým expertů složený z jaderných fyziků a geologů, kteří analyzovali situaci a provedli výpočty s jasným závěrem. Pokud se povede odpálit jadernou bombu v těsné blízkosti hořícího vrtu, tlaková vlna neprodyšně uzavře všechny otvory v zemi ve vzdálenosti až 50 m.
Síla bomby s potřebným efektem byla vypočítána na 30 kilotun. To je zhruba dvojnásobná síla ve srovnání s bombou z Hirošimy.
Další požáry
Atomová bomba byla v oblasti Urta‑Bulak použita pro účely hašení plynového vrtu poprvé v historii. Vzhledem k úspěchu operace to ovšem nebylo naposled. Druhé použití proběhlo opět v Uzbekistánu, a to při ještě větším úniku plynu. I tentokrát byli povoláni experti ze Sovětského svazu a znovu byli úspěšní.
V dalších letech byla atomová bomba použita pro podobné účely ještě několikrát. Naposledy v roce 1981 na severním pobřeží západní části Sibiře u ústí řeky Pechora. V dalších letech pak došlo k podpisu dohody o zákazu jaderných zkoušek a pozastavení testování jaderných zbraní, čímž bylo mimo jiné znemožněno také používání atomových bomb pro hašení požárů plynových vrtů.