Váš automobil po dlouhých letech nadobro dojezdil a skončil ve šrotu. Co se ale bude dál dít s jeho kovy a slitinami a jak dlouho ještě budou žít v recyklačním koloběhu? Přesně na tuto otázku se zaměřili výzkumníci z japonské univerzity Waseda a vytvořili model MaTrace (PDF).
Výstup modelu, který primárně pracuje s japonskými reáliemi, vyjadřuje časová osa níže. Rok 0 představuje okamžik EoL – End of Life –, tedy konec životnosti vašeho automobilu.
Ten poté zamíří na vrakoviště, kde jej časem sešrotuje linka a část kovů zamíří zpět do výroby. To je ta první ostrá amplituda, přičemž její výška odpovídá podílu recyklované hmoty automobilu oproti EoL – tedy oproti okamžiku, kdy vám z automobilu nadobro odšroubovali registrační značku.
Co se stane s kovy z jednoho jediného automobilu v průběhu 100 let
Jelikož kovy z vrakoviště nemíří výhradně zpět do automobilek a k subdodavatelům (nejedná se o uzavřený oběhový systém recyklace; closed-loop recycling), většina materiálu se v prvních 20 letech použije v širokém spektru výroby počínaje stavebnictvím a konče výrobou celé plejády strojů. Jen malý díl zamíří zpět do automobilového průmyslu (červená barva).
O čtvrt století později vrcholí 2. recyklace
Zhruba v 25. roce vrcholí druhá amplituda. Postupně nám totiž skončila životnost výrobků zhotovených z naší nebohé fabie a opět dochází k recyklaci. Ta je ale tentokrát mnohem slabší – výška druhé amplitudy ani zdaleka nedosahuje té první.
Konec životnosti výrobků z někdejší fabie a jejich recyklace
Je to dáno dvěma faktory. Zaprvé, specializovaná automobilová vrakoviště a jejich šrotovací linky jsou v recyklaci mnohem efektivnější, no a zadruhé, otevřený oběhový systém, ve kterém ocel a další kovy a slitiny zamíří do všech možných oborů, má ohromné ztráty.
Stručně řečeno, zatímco fabii sešrotuje linka docela rychle, takový kus panelu s ocelovou armaturou, která kdysi dávno možná byla i v té škodovce, nikdo tak snadno recyklovat nebude.
Část škodovky bude žít navěky
Efektivita recyklace dále klesá, takže konečně třetí a ještě mnohem nižší amplituda roztažená na celá desetiletí se už slévá se šumem a vyjadřuje, že část původního materiálu – nyní mnohokrát transformovaného – bude žít klidně i dalších sto a více let.
Další a další recyklační cykly, ale kvůli ztrátám stále méně efektivní
Poměrně velká část hmoty ale zároveň nadobro zmizí, což sice není problém v krátkodobém meřítku, v tom dlouhodobém už ale ano. Časem prostě přijdeme o základní materiál, poněvadž ten ztracený a rozprášený neefektivní recyklací bude k dispozici třeba zase až za pár milionů let.
Časem se možná základní prvky slijí erozí opět dohromady a stanou se součástí nějaké další železné a hliníkové žíly kdesi pod zemí. Pokud tu už nebude člověk, vaši fabii tak možná vytěží nějaká další inteligentní forma života, která v mezidobí opět vynalezne hatchback.
