Organizace spojených národů se v roce 2015 na konferenci v Paříži usnesla, že je potřeba vyvinout úsilí vedoucí ke snížení produkce skleníkových plynů. Tzv. Pařížskou dohodu ratifikovalo 184 zemí a tím formálně uznalo, že řešení změny klimatu bude vyžadovat skutečně globální úsilí.
V současnosti tak musí všechny strany dostát závazků. Uplynulo již několik let a světové velmoci, pokukujíc po ostatních, netrpělivě očekávají, kdy celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnou vrcholu, aby mohly konečně začít klesat.
Pokles by měl přijít rychle a měl by být razantní. To je nutné, aby byla reálná šance udržet průměrnou globální teplotu pod 1,5 °C. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve svých studiích prokázal, že pokud chceme vůbec kdy dokázat zvrátit trend neustálého oteplování planety, musíme nejpozději do roku 2050 dosáhnout v případě emisí uhlíku nulových hodnot.
Můžou za oteplování lidé? Za to rychlé ano
Současné vědecké důkazy ukazují, že hlavní příčinou současné změny klimatu je vypouštění skleníkových plynů člověkem. Argumenty pro vliv člověka na celosvětovou změnu klimatu se zakládají na několika tvrzeních: planeta se abnormálně otepluje; zvyšuje se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a za jejich zvýšení může aktivita člověka; zvýšení koncentrace plynů způsobilo takové změny klimatu, které žádná jiná teorie nedokáže vysvětlit.
Globální průměrná teplotní anomálie, zdroj: Hadley Centre (HadCRUT4) a World Bank
Klima i průměrná teplota na Zemi se v minulosti neustále měnily. Ať to bylo změnou oběžné dráhy Země kolem Slunce, sluneční aktivitou, změnami na zemském povrchu, které ovlivnily kolik energie Země vyzářila zpět do vesmíru (tzv. albedo efekt), případně množství pevných částic (sazí, oxidů síry apod.) v atmosféře, které Zemi zastiňují.
Historicky také výrazné změny teploty způsobily řadu změn ovlivňující klima, jako jsou pohyby zemských desek, změny sklonu zemské osy nebo změny lokálních ekosystémů, jako například odlesnění. A aby toho nebylo málo, výše zmíněné jevy se mohou mezi sebou kombinovat a mít vliv na další vlivy.
Historie koncentrace CO₂ v atmosféře, zdroj: EPICA, NOAA
Kritici globálního oteplování mnohdy oponují, že výrazné střídání dob ledových a meziledových provázelo planetu Zemi od pradávna. Je pravda, že poslední tři miliony let se na naší planetě střídala teplota v mezích 2 až 6 °C.
Jenže, je tady jedna „drobnost“. Toto přirozené střídání teplot probíhá s periodou 22 tisíců let. Od poslední doby ledové (22 tisíc let zpátky) se země oteplovala rychlostí 0,25 až 0,75 °C za 1000 let až zhruba 8000 let př. n. l. nastalo několik tisíc let stabilního klimatu, které umožnilo vznik zemědělství a lidské civilizace, a následně posledních 6000 let se planeta ochlazovala s rychlostí 0,1 až 0,2 °C za tisíciletí. No a pak se počátkem 20. století stalo něco, co zapříčinilo prudký nárust teploty o více než 1 °C. Korelace s činností člověka je jednoznačná a vědecké důkazy teorii také potvrzují.
Koncentrace CO₂ se zvyšuje
Světově největšími producenty CO₂ jsou Čína, Spojené státy, 28 států Evropské unie, Indie, Rusko a Japonsko. V roce 2017 vyprodukovaly tyto země 68 % CO₂ z fosilních paliv.
Emise těchto pěti států a Evropské unie ukazují odlišné trendy v roce 2017 v porovnání s rokem 2016. Emise USA se snížily o 0,8 %, v případě EU a Ruska se zvýšily o 1,1 %, o 0,9 % se navýšily v Číně, o 3,5 % v Indii a o 0,1 % v Japonsku. Emise z mezinárodního transportu, letecké a lodní dopravy se zvýšily o 1,1 % a 1,3 %, přispívajíc k dalším 3,3 % celkových globálních emisí CO₂ z fosilních paliv.
Emise dle příjmových skupin:
| Příjmová skupina |
Podíl obyvatelstva |
Podíl emisí CO₂ založených na produkci |
Podíl emisí CO₂ založených na spotřebě |
| Vysoký příjem |
16 % |
39 % |
46 % |
| Vyšší střední třída |
35 % |
48 % |
41 % |
| Nižší střední třída |
40 % |
13 % |
13 % |
| Nízký příjem |
9 % |
0,4 % |
0,4 % |
Emise dle světových regionů:
| Regionální skupina |
Podíl obyvatelstva |
Podíl emisí CO₂ založených na produkci |
Podíl emisí CO₂ založených na spotřebě |
| Severní Amerika |
5 % |
17 % |
19 % |
| Evropa |
10 % |
16 % |
18 % |
| Latinská Amerika a Karibik |
9 % |
6 % |
6 % |
| Asie |
60 % |
56 % |
52 % |
| Afrika |
16 % |
4 % |
3 % |
| Oceánie |
0,5 % |
1,3 % |
1,3 % |
Zdroje dat pro tabulky: Global Carbon Project, UN Population Division (2018) a World Bank
Ne všechny země se podílí na globálních emisích stejným dílem. Největší podíl v případě příjmových skupin mají vysoce příjmové skupiny obyvatelstva (podíl emisí založených na spotřebě) a vyšší střední třída (podíl emisí založených na produkci).
V případě regionálních skupin se může na první pohled zdát, že největšími producenty jsou státy z asijského kontinentu (podíl emisí CO₂ je 56 % a 52 %), nicméně pokud vezmeme v úvahu podíl obyvatelstva (v Asii žije 60 % obyvatel), Severní Amerika, následovaná Evropou „vítězí“ s přehledem.
Globální emise CO₂ podle regionů a podle zdrojů
Jak je na tom Česko
Česká republika je zodpovědná jen za 0,53 % všech světových emisí (zdroj) od roku 1751 do roku 2017. Ale jsme v současnosti pátí největší producenti emisí v Evropské unii a dvacátí největší producenti emisí na světě.
Přesto je v indexu ekologické stopy Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. To je dáno historicky, průmysl u nás začal později a v menším měřítku, ale také tím, že se počet vyprodukovaných emisí od roku 1990 snižuje.
Emise CO₂ ze spalování fosilních paliv dle sektoru v ČR, zdroj: EDGARv5.0
Bohužel tady optimizmus končí, pokud vezmeme v úvahu Wackernagelův a Reesův výpočet, a sice, že každý člověk v současnosti má k dispozici 1,76 ha biologicky produktivní země. Světová průměrná ekologická stopa v roce 2007 byla 2,7 globálních hektarů na osobu, kdežto průměrná ekologická stopa České republiky pak 5,73 globálních hektarů na osobu.
Tabulky - emise CO2 ze spalování fosilních paliv dle sektoru v ČR:
| Rok |
Megatun CO₂/rok |
Tun CO₂/hlavu/rok |
Tun CO₂/23 tis. Kč/rok |
Obyvatel |
| 2017 |
109,756 |
10,336 |
0,318 |
10 618 303 |
| 2005 |
127,157 |
12,396 |
0,483 |
10 258 176 |
| 1990 |
162,835 |
15,746 |
0,787 |
10 341 169 |
| Sektor |
Rozdíl let 1990 až 2017 |
Rozdíl let 2005 až 2017 |
| Energetický průmysl |
-15 % |
-15 % |
| Jiné průmyslové spalování |
-67 % |
-30 % |
| Budovy |
-59 % |
-11 % |
| Doprava |
+151 % |
+2 % |
| Ostatní sektory |
-25 % |
+8 % |
Zdroj dat: EDGARv5.0
V grafech a tabulkách jsou uvedeny hlavní sektory, dalšími významnými jsou například odpad (likvidace pevného odpadu, nakládání s odpadními vodami, spalování odpadu či další nakládání s odpady), zemědělství (emise metanu a oxidu dusného z enterického kvašení, pěstování rýže, syntetická hnojiva, hnojení půdy, hnůj ponechaný na pastvině, zbytky plodin, spalování zbytků plodin, savan a pěstování organických půd) a využití půdy (emise z přeměny lesa, orné půdy, pastvin a spalování biomasy pro zemědělství nebo jiné účely).
Skleníkové plyny nejsou ale jen CO₂
Je třeba zmínit, že skleníkové plyny netvoří jen oxid uhličitý, přestože je ho nejvyšší množství a právě proto je na něj poutána největší pozornost. Existují ale skleníkové plyny s mnohem vyšším dopadem, zvané F-plyny. Jejich produkci však naštěstí výrazně redukujeme.
Emise skleníkových plynů dle plynu v ČR • Emise skleníkových plynů dle plynu celosvětově (zdroj dat: JRC, PBL, EDGAR)
Kromě CO₂ zde hraje klíčovou roli methan, vznikající hlavně v zemědělství, energetice a v případě odpadů. Jedna tuna methanu má ve stoletém časovém horizontu 28krát větší potenciální dopad na oteplování planety v porovnání s jednou tunou oxidu uhličitého. Dalším skleníkovým plynem je oxid dusný, rovněž známý ze zemědělství, který dosahuje 265× vyšší hodnoty stoletého GWP (potenciál globálního oteplování) v porovnání s CO₂. Je tedy jasné, že jakmile se podaří eliminovat produkci nejrozšířenějšího CO₂, dostanou zaslouženou pozornost i ostatní.
Potenciál skleníkových plynů na globálním oteplování v časovém horizontu 100 let, zdroj: IPCC
