Hned tři odborné organizace - NASA, Národní úřad pro oceán a atmosféru a Evropská služba pro monitorování klimatu Copernicus - shodně potvrdily, že nedávno uplynulý rok 2019 byl druhý nejteplejší za posledních 140 let. První pozici si nadále udržel rok 2016.
Následkem zvyšování teplot pokračovalo oteplování oceánů i tání ledovců. Dle evropské služby byl loňský prosinec o 3,2 °C teplejší než průměr za roky 1981 až 2010. Spolu s prosincem 2015 se tak stal vůbec nejteplejším posledním měsícem roku za celou historii měření – tedy od roku 1880.
Nepříjemné rekordy
Podle Evropské služby pro monitorování klimatu byl rok 2019 o 0,59 °C teplejší než dlouhodobý průměr. Dosud rekordní rok 2015 byl teplejší o 0,63 °C. Už v červenci bylo zřejmé, že loňský rok bude jedním z nejteplejších v historii – již jeho první polovina byla totiž druhým nejteplejším pololetím v historii měření. Červenec 2019 se pak oficiálně stal historicky nejteplejším měsícem na Zemi.
Zásadní vliv na oteplování mají dle odborníků skleníkové plyny v čele s oxidem uhličitým. Jeho koncentrace v atmosféře je údajně nejvyšší za posledních 80 000 let. Podobně rekordní je také tempo, jakým úroveň CO2 roste. Paleoklimatologové zjistili, že koncentrace oxidu uhličitého stoupá rychlostí, která je v historickém i geologickém kontextu bezprecedentní.
V roce 2019 padla řada teplotních rekordů – například na Aljašce, v Austrálii, ve Vietnamu, Francii, Německu a mnoha dalších zemích. Ti, kteří odmítají globální oteplování, mohou argumentovat skutečností, že překonány byly i některé rekordy v nejnižších teplotách. To je samozřejmě pravda, ovšem záznamy o vysokých teplotách ty nízké značně převažují. Například v polovině prosince bylo naměřeno 364 rekordně vysokých teplot, ale jen 70 rekordně nízkých.
Klimatické změny v praxi
Evropští klimatologové v bodech konstatují, že průměrné teploty za kalendářní rok 2019 byly:
- hodně nad průměrem z let 1981–2010 na většině Arktidy, na Aljašce, na severovýchodě Kanady a v centrální části severní Sibiře;
- nadprůměrné téměř v celé Evropě;
- nadprůměrné ve většině ostatních oblastech pevniny i oceánu, zejména na Středním východě, v jižní Africe, Austrálii a v některých částech Antarktidy;
- podprůměrné nad některými pevninami a oceánskými oblastmi, zejména nad střední a jihovýchodní Kanadou.
Podle vědců z Goddardova institutu pro vesmírná studia (GISS) v New Yorku byl rok 2019 o 0,98 stupně Celsia teplejší než průměr z let 1951 až 1980. Že jde o dlouhodobý trend potvrzuje i ředitel GISS Gavin Schmidt: „Právě skončené desetiletí je jasně nejteplejší dekádou v historii. Každé desetiletí od šedesátých let bylo očividně teplejší než předchozí.“
Analýzy teploty zahrnují měření povrchové teploty z více než 20 000 meteorologických stanic, sledování teploty mořské hladiny z lodí a bójí, jakož i měření teploty na výzkumných stanicích v Antarktidě. Tato měření jsou poté analyzována pomocí algoritmu, který bere v úvahu různé vzdálenosti měřících stanic, jakož i vliv městských tepelných ostrovů.
