O větších galaxiích, jako je třeba i naše Mléčná dráha, je již delší dobu známo, že mají sklony ke galaktickému kanibalismu. Postupně se zvětšují díky tomu, že „požírají“ malé satelitní galaxie ve svém okolí. V případě Mléčné dráhy to můžeme pozorovat pěkně zblízka, doslova v přímém přenosu.
Naše Galaxie již v minulosti pozřela řadu trpasličích galaxií. A teď má pořádný zálusk na populární nepravidelné trpasličí galaxie Magellanovy oblaky. Na obou těchto pozoruhodných galaxiích je vidět, že na ně intenzivně působí gravitační vliv Mléčné dráhy. Podle astronomů už vlastně sledujeme proces „strávení“ obou Magellanových oblaků Mléčnou dráhou.
Podle nové studie, kterou vypracoval Scott Lucchini z americké University of Wisconsin, Madison, se svými kolegy, je právě to vysvětlením, proč od Magellanových oblaků k Mléčné dráze směřuje tak mohutný Magellanův proud.
Tento proud kosmického plynu je dominantní strukturou tohoto typu v Mléčné dráze a táhne se přes velkou část oblohy, od Magellanových oblaků až k jižnímu pólu oblohy. Není sice vidět pouhým okem, ale je tam. Plyn se v něm pohybuje velkou rychlostí.
Proč je proud tak mohutný?
Vědci dlouhou dobu nerozuměli tomu, proč je tento proud tak mohutný. Obsahuje tolik hmoty, že by převážila miliardu Sluncí. Starší modely nedokázaly vysvětlit, jak vlastně Magellanův proud vzniká. Předpokládaly, že tento proud pochází především z Malého Magellanova oblaku.
Lucchini s kolegy vytvořili model, podle něhož probíhala tvorba Magellanova proudu ve dvou fázích. Podle tohoto modelu byly Magellanovy oblaky nejprve více vzdálené od Mléčné dráhy. Pohybovaly se vesmírem společně a Velký Magellanův oblak kradl hmotu Malému oblaku.
Když se Magellanovy oblaky dostaly blíž k Mléčné dráze, tak kolem ní začaly obíhat jako satelitní galaxie. Od té doby Mléčná dráha čerpá hmotu především z plynné korony, která obklopuje Magellanovy oblaky.
To vysvětluje mohutnost Magellanova proudu i jeho tvar připomínající vlákno. Je to i vysvětlením dosavadní záhady, proč Magellanův proud obsahuje spíše více energetický ionizovaný plyn nežli neionizovaný plyn.
A objasňuje to také, proč Magellanův proud, na rozdíl od jiných podobných proudů v Mléčné dráze, obsahuje jen málo hvězd. V plynné koroně Magellanových oblaků je totiž převážně ionizovaný plyn a nejsou tam téměř žádné hvězdy.
Badatelé se teď budou snažit své simulace potvrdit pozorováním Magellanova proudu a Magellanových oblaků. Využijí k tomu analýzu záření vybraných vzdálených kvasarů, které prosvěcuje Magellanovy oblaky a Magellanův proud, na základě pozorování Hubbleovým vesmírným teleskopem.
Titulní foto: ESO/S. Brunier, CC BY 4.0
