Koncem června zasáhla naši planetu geomagnetická bouře třídy G1, která způsobila jasné polární záře nad Kanadou. Americký magazín Newsweek konstatuje, že vědci, zabývající se sluneční aktivitou, varovali před bouří jen několik hodin předem.
Teprve večer před bouří vydalo Centrum pro předpovídání kosmického počasí (SWPC) Národního úřadu pro oceán a atmosféru na svých internetových stránkách upozornění, že v noci a následující ráno očekává geomagnetickou bouři třídy G1.
Polární záře
Jako geomagnetické bouře jsou označovány poruchy magnetického pole Země, ke kterým dochází při srážkách sluneční energie s horními vrstvami atmosféry naší planety. Tyto bouře mohou vytvářet elektrické náboje, jež narušují fungování energetických sítí a ovlivňují komunikační a navigační systémy. Úkolem odborníků na vesmírné počasí je sledovat sluneční aktivitu, aby mohli předpovědět, kdy se tyto bouře mohou objevit.
Ačkoli uvedená bouře dosáhla na pětistupňové škále jen nejnižší třídy, podle definice SWPC mohla způsobit slabé výkyvy v elektrické síti, mít menší dopad na provoz satelitů a způsobit výskyt polární záře v severních částech Spojených států. Není jasné, zda se polární záře skutečně objevila tak daleko na jihu, nicméně astrofotograf Harlan Thomas uvedl, že byl překvapen, když v neděli spatřil polární záři v kanadském Calgary.
Polární záře vznikají, když nabité částice slunečního větru narážejí do molekul kyslíku a dusíku v horních vrstvách zemské atmosféry, čímž dochází k jejich ionizaci a záření. Za normálních okolností se omezují na oblasti kolem severního a jižního pólu, kde je magnetické pole Země nejslabší. Během slunečních bouří však mohou být polární záře mnohem jasnější a lze je pozorovat i v nižších zeměpisných šířkách.
Pátrání po příčině
Příčina bouře nebyla zpočátku jistá. Dle Live Science měli vědci původně podezření, že ji způsobil výron koronální hmoty. Jedná se o rozsáhlá mračna nabitých částic a magnetických polí, která pravidelně vybuchují ze Slunce a jsou častými viníky geomagnetických bouří. Astronomové však nedokázali určit, na které straně Slunce k tomuto jevu došlo.
Vědci nakonec dospěli k závěru, že bouři způsobil vzácnější a hůře zjistitelný jev známý jako „ko-rotační interakční oblast Slunce“ („co-rotating interaction region of the sun“). Tyto zóny vznikají nahromaděním plazmatu, jež může náhle rozpoutat bouři, ale nezpůsobují sluneční skvrny – proto je mnohem obtížnější je na slunečním povrchu detekovat.
„Zpočátku byla bouře překvapením, ale nyní se zdá být její původ jasný. Do magnetického pole Země zasáhla ko-rotační interakční oblast, která otevřela trhlinu v magnetosféře naší planety. Sluneční vítr se vlil dovnitř a vyvolal o slunovratu vzácnou přehlídku polárních září,“ uvedl server SpaceWeather.com.
2 500 000 km/h
Jako CIR se označuje přechod mezi rychlými a pomalými proudy slunečního větru, pohybující se vesmírem směrem od Slunce. Když se magnetická pole nesená těmito dvěma proudy setkají, mohou vytvořit intenzivní oblasti magnetismu, které způsobují sluneční bouře. Sluneční vítr, jež 25. a 26. června zasáhl Zemi, dosáhl maximální rychlosti přibližně 2,52 milionu kilometrů za hodinu.
Vědci sledovali oblohu s očekáváním sluneční aktivity poté, co se na začátku týdne enormně zvětšila sluneční skvrna a následně byl na slunečním povrchu spatřen obrovský výron koronální hmoty. Očekávali velkou sluneční bouři, ale nebyli si příliš jisti, zda směřuje k Zemi.
Po dlouhém dvoudenním čekání nebyla zaznamenána žádná znepokojivá geomagnetická aktivita a odborníci si pomalu ale jistě oddechli. Geomagnetická bouře však ukázala, že i po tak pečlivém sledování povrchu je naše Slunce plné překvapení.
