Před více než třemi desetiletími byli astronomové svědky velice vzácné kosmické události: exploze umírající hvězdy, vzdálené cca 168 000 světelných let. Díky velice silné záři (intenzita odpovídala 100 milionům Sluncí) šlo o první supernovu pozorovatelnou pouhým okem za téměř 400 let. Její světlo přiletělo k Zemi 23. února 1987, pročež dostala jméno SN 1987A.
Pomocí metody Atacama Large Millimetre/submillimetre Array (ALMA) nyní byli odborníci z Chile schopni analyzovat strukturu nových molekul, které se v pozůstatcích dotyčné supernovy formují – a odhalili nové chemické prvky, které zde nikdy dříve nebyly detekovány.
„Když tato supernova explodovala, astronomové toho o způsobů, jakým tyto události přetvářejí mezihvězdný prostor a jak se horké, žhnoucí trosky explodované hvězdy nakonec ochlazují a produkují nové molekuly, věděli mnohem méně,“ konstatoval Rémy Indebetouw z the University of Virginia.
„Díky ALMA můžeme konečně vidět, jak se studený 'hvězdný prach' formuje a odhalit důležité poznatky o samotné původní hvězdě i způsobu, jakým supernovy vytvářejí základní stavební kameny planet,“ dodal.
Vědcům se nakonec podařilo zmapovat strukturu supernovy ve 3D, což poskytlo skvělý přehled o umístění i počtu nově vzniklých molekul – například oxidu křemičitého a oxidu uhelnatého. To ale zdaleka není všechno.
V další samostatné studii tým popisuje, jak ALMA uvnitř supernovy objevila další dříve nezjištěné molekulární útvary včetně oxidu siřičitého a formylia (HCO+). „HCO+ je obzvláště zajímavý, protože jeho tvorba vyžaduje zvláště intenzivní míchání během výbuchu,“ vysvětlil Indebetouw.
Zdroj: NRAO,
