Jediné místo, o němž s jistotou víme, že ho obývá nějaký život, je naše Země. Ve vesmíru kolem nás jsou další světy, z nichž nejeden by také mohl hostit organismy, bude ale velmi obtížné to zjistit.
A když na to přijde, tak život může cestovat i ve vesmírném prostoru. Podle hypotézy panspermie se život dokonce může dostávat na nové světy právě tak, že přicestuje z vesmíru.
Cestování mikroorganismů vesmírem potvrzuje i nový výzkum Edinburské univerzity, podle něhož si mikroorganismy mohou „stopnout“ částice kosmického prachu a pak na nich putovat vesmírem.
Odborníci již připouštějí, že se mikroorganismy mohou dostat do vesmírného prostoru při dopadu meteoritů. Arjun Berera a jeho kolegové teď přicházejí se zcela novým mechanismem pro kosmické cesty, který využívá kosmický prach.
Badatelé zjišťovali, jak proudění kosmického prachu interaguje s pozemskou atmosférou. Tyto proudy se pohybují rychlostmi až 70 kilometrů za sekundu. Podle Berery je to dostatečná rychlost na to, aby při srážce došlo k uvolnění malých částeček z atmosféry a jejich přechodu na částice kosmického prachu.
Aby pozemské mikroorganismy měly vůbec šanci si tímto způsobem stopnout kosmický prach, tak se musí pohybovat ve výškách kolem 150 kilometrů nad zemí. To může znít jako velice velká výška na to, aby v ní bylo něco živého, ale pozemské organismy dovedou neuvěřitelné věci. Vědci například objevili mořský plankton a mikroorganismy na povrchu Mezinárodní vesmírné stanice.
Podle Berery se zdá, že by mikroorganismy skutečně mohly cestovat na částicích kosmického prachu mezi planetami jednoho planetárního systému. Otázkou pak ale samozřejmě je, proč ostatní planety a měsíce Sluneční soustavy nejsou plné mikroorganismů. Pokud by jich tam bylo skutečně hodně, viděli bychom to na první pohled.
Stále ještě samozřejmě zbývá naděje, že mikroorganismy najdeme na cizích tělesech tam, kam nevidíme na první pohled. Pokud ale jde o cestování mikroorganismů mezi hvězdami, tak tam jsou odborníci mnohem skeptičtější. Alespoň v naší části Mléčné dráhy jsou vzdálenosti mezi hvězdami tak veliké, že je k jejich překonání na částicích prachu nezbytná nesmírně dlouhá doba.
Zdroj: Astronomy.com
