Kepler zprvu vlastně ani netušil, jak moc Tychonova data pro svou práci potřebuje. Dospěl k tomuto poznání postupně, během korespondence se slavným astronomem. V této době bylo totiž psaní dopisů nezbytné pro šíření informací, nových podnětů ba i zásadních objevů.
Některé známe právě z korespondence, protože jejich autoři o nich žádné vědecké dílo ani nenapsali. Svou vydanou knihu Kepler rozeslal na všechny strany, mimo jiné i do Prahy. Zásada dnešních vědců „publish or perish“ platila už tehdy.
Korespondence s Tychonem byla velice podnětná, rozebírali mnohé astronomické problémy a Tycho Keplera upozornil, že své závěry vyvozuje z nepřesných dat, převzatých od Koperníka. Kepler si uvědomil, že Tycho má k dispozici mnohem dokonalejší pozorování.
Tycho Brahe nebyl koperníkovským vědcem, vytvořil svou vlastní „kompromisní“ představu sluneční soustavy, která nám dnes přijde poněkud absurdní. Dle něj sice všechny planety obíhaly kolem Slunce, ale to (včetně oněch planet) následně obíhalo kolem Země. Zajímavá (a ztřeštěná) myšlenka! Tycho Brahe ale postrádal matematické znalosti, aby dokázal svůj systém propočítat.
Cesta do Prahy
Mezitím se stále zhoršovaly podmínky v Grazu. Habsburkové zaveleli do ofenzívy proti kacířům, za které považovali protestanty, no a Kepler odmítl konverzi na katolíka. Uvědomoval si, že dříve či později bude muset Graz opustit. Kam ale jít?
A tak se počátkem roku 1600 vydal za Tychonem Brahe do Prahy s myšlenkou, že by se tam třeba mohl uplatnit. Vydal se na cestu dříve, než jej Brahe pozval. I on totiž došel k závěru, že spolupráce s mladým talentovaným matematikem by pro něj mohla být prospěšná. Třeba by mu mohl pomoci propočítat jeho systém.
Do Prahy Kepler dorazil 4. února a po dva měsíce byl Tychonovým hostem. Analyzoval Tychonova data z pozorování Marsu a Tycho byl ohromen jeho schopnostmi. Ačkoliv si žárlivě střežil své zápisy, Keplerovi jich postupně svěřoval stále víc a víc. Bylo evidentní, že jejich spolupráce nabízí obrovské možnosti. Jenže jak ji formálně potvrdit? Kepler by mohl být Tychonovým zaměstnancem, ale dohadování skončilo prudkou hádkou.
Jenže Kepler se prostě musel dohodnout. 7. srpna 1600 byl totiž nekompromisně z Grazu jako protestant vypovězen a Tycho zůstal jeho jedinou nadějí. Přestěhoval se s rodinou do Prahy, ale vztahy s Tychonem nebyly ideální. Ačkoliv se nějak dohodli, Kepler se snažil být pokud možno mimo Prahu a Tychona.
Bylo velkou otázkou, jak tito dva géniové mohou vůbec dále spolupracovat. Než se však věci mohly vyjasnit, 13. října 1601 zasáhl osud. Na hostině u Petra Voka z Rožmberka dostal Tycho Brahe urémii (populární pověst říká, že kvůli prasklému močovému měchýři, ale to je nejisté) a o jedenáct dní později zemřel. Pohřben byl s velkou slávou v Týnském chrámu, kde je možné jeho hrob spatřit dodnes.
Něco přes rok tedy trvala spolupráce Tychona a Keplera, nicméně i tento krátký čas stačil k tomu, aby Kepler pochopil kudy vede cesta. Byl to Tycho, který mu vnukl zásadní myšlenku. Pokud pochopí a propočítá pohyb Marsu, bude jeho teorie sedět i na další planety. Právě Mars se nejvíce vzpíral všem výpočtům. Nebylo divu, neboť dráha této planety je elipsou s největší excentricitou z drah tehdy známých planet. To tehdy ale nikdo netušil.
