Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) na Měsíci zaznamenala „pohybující se molekuly vody“ – a to v době, kdy se mezi naší přirozenou družicí a Sluncem nacházela Země.
Vědci až dosud předpokládali, že za takových okolností bude Měsíc odříznut od hlavního zdroje vody, tedy vodíkových iontů ze slunečního větru, což se nutně projeví na jejím množství. Nový výzkum však žádný pokles neodhalil. Výchozí data byla shromážděna ultrafialovým spektrografem Lyman Alpha Mapping Project (LAMP).
„Jde o důležitý výsledek týkající se lunární vody, což je nyní, kdy se náš národní vesmírný program vrací k zaměření na průzkum Měsíce, žhavé téma,“ komentoval to badatel Kurt Retherford ze Southwest Research Institute v Texasu.
„Nedávno jsme převedli režim sběru světla LAMP na měření odražených signálů na přivrácené straně Měsíce s větší přesností, což nám umožňuje lépe sledovat, kde voda je a kolik je jí přítomno,“ dodal.
Již tato průkopnická studie provedená odborníky z Brown University naznačila, že v měsíčních horninách se může nacházet značné množství vody. Tento objev zapříčinil zásadní posun od tehdejšího konsenzu, že většina vody na Měsíci je lokalizována v blízkosti jeho pólů.
Výše uvedené poznatky by mohly přijít vhod budoucím výzkumníkům a zejména kolonistům Měsíce – čím více vody na něm totiž už je k dispozici, tím méně by se jí tam muselo složitě dopravovat.
