Černé díry mají tak drtivou gravitaci, že jí neunikne ani světlo. Kvůli tomu je nemůžeme pozorovat přímo, ale musíme k tomu využívat jejich působení na okolní prostředí. Někdy nám vesmír nabídne skvělou příležitost, když se černá díra vyloženě „předvádí“ a říká si o naši pozornost.
Právě to je případ dvojice supermasivních černých děr, které se navzájem obíhají v pozoruhodném vesmírném tanci, během něhož periodicky odpalují extrémně jasné záblesky záření. Jsou tak jasné, že přesvítí bilion hvězd nebo i celou Mléčnou dráhu.
Lankeswar Dey z indického institutu Tata Institute of Fundamental Research v Bombaji a jeho spolupracovníci detailně analyzovali tyto záblesky a mapovali složitou choreografii „tance“ supermasivních černých děr. Výsledkem jejich snažení je model, díky němuž mohou předpovídat budoucí záblesky tohoto pozoruhodného systému.
Klíčovou roli v jejich výzkumu přitom sehrála pozorování amerického vesmírného infrateleskopu Spitzer, který je teď již na odpočinku. 31. července 2019 dostal Spitzerův teleskop příležitost pozorovat jeden takový záblesk, díky němuž si Dey a spol. potvrdili své výsledky.
„Tanec“ v centru galaxie Oj
Dvojice zmíněných supermasivních černých děr „tancuje“ v centru galaxie OJ 285. Od nás je tato galaxie vzdálená asi 3,5 miliard světelných let. Mohutnější ze dvojice černých děr je ve skutečnosti jednou z největších, s jakými jsme se doposud ve vesmíru setkali.
Její hmotnost přesahuje neuvěřitelných 18 miliard Sluncí. Skromnější supermasivní černá díra váží zhruba jako „pouhých“ 150 milionů Sluncí, což je ovšem stále přibližně 35krát více, než kolik váží naše supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy.
Dvakrát za každých 12 let projde menší z této dechberoucí dvojice černých děr akrečním diskem hmoty té větší černé díry. V té chvíli se nakrmí spoustou prachu a plynu – a spustí oslnivý výtrysk záření. Oběžná dráha menší supermasivní černé díry není pravidelná, takže se poloha míst, v nichž tato černá díra prochází diskem hmoty kolem větší černé díry, neustále mění.
Kvůli tomu nejsou záblesky z tohoto „tance“ černých děr pravidelné, ale opakují se podle složitého vzoru. Někdy mezi dvěma záblesky uplyne zhruba jeden pozemský rok, jindy to může být celé desetiletí.
Supermasivní černé díry galaxie OJ 285 představují unikátní vesmírnou laboratoř, ve které si fyzici mohou ověřovat svoje představy o černých děrách, zákonitostech fyziky a fungování vesmíru.
