Když se k sobě přiblíží dvě galaxie, tak se díky gravitační přitažlivosti mohou srazit a splynout do jediné velké galaxie. Taková srážka trvá nesmírně dlouho a na hvězdách a planetách uvnitř takových galaxií si většinou ničeho nevšimnou. Ale z dálky je to dechberoucí podívaná.
Podle nového výzkumu jsou nejdramatičtější takové srážky galaxií, během nichž splývají galaxie zhruba stejné velikosti. V takovém případě se totiž z obou galaktických jader, dotyčných galaxií stanou nesmírně zářivé a výkonné kvasary.
Když je ale jedna z galaxií v takové srážce mnohonásobně větší a hmotnější než druhá, třeba jako když Mléčná dráha požírá maličkou satelitní galaxii, tak se objeví jenom jediný kvasar nebo také žádný. Když dojde ke srážce velké a malé galaxie tak předem není možné říct, která supermasivní černá díra se rozsvítí jako kvasar. Zdá se, že je to věcí náhody.
Jde o to, že se při srážce galaxií promíchá jejich materiál, tedy hlavně kosmický plyn a prach. Přitom se množství materiálu dostane do oblasti jádra příslušné galaxie. Supermasivní černá díra v jádru galaxie se „probudí“, začne požírat hmotu a vysílat intenzivní elektromagnetické záření, jak správný kvasar.
Scott Barrows z Coloradské univerzity v Boulderu a jeho kolegové připouštějí, že srážky galaxií, v nichž se zažehnou dva kvasary, byly už dlouho předpovídány jako něco úžasného. Stejně se ale s chutí pustili do prohledávání oblohy a pomáhala jim v tom rentgenová observatoř NASA Chandra.
Nebylo to úplně snadné. Některé srážky galaxií i kvasary v nich jsou snadno rozpoznatelné. Když jsou ale dva kvasary hodně blízko u sebe, tak je to problém. Podle astronomů ale právě observatoř Chandra řeší podobné situace nejlépe
Pozorování Barrowse a spol. ukázala, že ve vesmíru jsou mnohem častější srážky nestejně velkých galaxií. Takové galaxie se srážejí a splývají asi 50krát častěji, nežli galaxie zhruba stejných velikostí.
V budoucnu by se badatelé chtěli zaměřit na to, jak splynutí supermasivních černých děr ovlivňuje galaxie, včetně zániku a tvorby hvězd.
Foto: NASA, ESA and A. Evans (Stony Brook University, New York, University of Virginia & National Radio Astronomy Observatory, Charlottesville, USA), CC BY 4.0
