Naše Slunce pluje vesmírem osamocené. Společnost mu dělají jen planety a nejrůznější drobotina. Velká část ostatních hvězd žije ve vícenásobných hvězdných systémech. Pro příklad nemusíme chodit vůbec daleko. Nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri je trojhvězdou, kde nejmenší hvězdou je Alfa Centauri C alias Proxima Centauri.
Celý systém má obvykle jedno označení nebo název, ke kterému se přidávají velká tiskací písmena. A je rezervováno pro nejjasnější hvězdu, B pro druhou nejjasnější atd.
V dalekohledu vypadá celý systém většinou jako jedna hvězda. K rozlišení jednotlivých složek je potřeba spektra nebo fotometrie (měření jasnosti).
Jasnost napoví
Jedním z typů dvojhvězd jsou zákrytové dvojhvězdy. Představte si dvě hvězdy, které obíhají okolo sebe a z našeho pohledu se vzájemně zakrývají.
Pokud je menší a obvykle méně jasná hvězda před jasnější, dojde k poklesu jasnosti systému, protože méně jasná hvězda blokuje část světla své partnerky. Poté dojde k opačné situaci – méně jasná hvězda se schová za jasnější, takže nám chybí její světlo a dojde opět k poklesu jasnosti, který je menší – tzv. sekundární minimum.
Principiálně je to stejné jako tzv. tranzitní metoda, která se používá pro hledání exoplanet. Jen druhým tělesem není v tomto případě planeta ale další hvězda.
Podivná dvojhvězda
Jasnost hvězd vynášejí astronomové do grafu závislosti na čase, kterému se říká světelná křivka. Český astronom Pavel Cagaš pozoroval od listopadu 2018 do dubna 2019 během 12 nocí možnou zákrytovou dvojhvězdu v souhvězdí Vozky. Využil k tomu svůj 30 cm dalekohled ve Zlíně.
Na základě dat sestavil světelnou křivku, která je ale trochu podivná. Není v ní jen primární a sekundární minimum, ale také další poklesy jasnosti. Jako kdyby se smíchaly dvě světelné křivky dohromady, což zase není tak daleko od pravdy.
Systém CzeV1640 (CzeV podle Czech Variable Star Catalog) tvoří podle Cagaše hned dvě zákrytové dvojhvězdy v jednom. Dva páry hvězd obíhají okolo sebe a každý z těchto párů se vzájemně zakrývá. Páry mají označení CzeV1640A a CzeV1640B.
CzeV1640A tvoří dvě hvězdy, které obíhají okolo sebe s periodou jen 0,55 dne, zatímco hvězdy tvořící pár CzeV1640B mají oběžnou dobu 0,84 dne. Pokud vezmeme obě oběžné doby a podělíme je, dostane zhruba číslo 1,5, což znamená, že oběžné doby jsou v poměru 3:2.
Podobné poměry astronomové velmi dobře znají. Říká se jim gravitační rezonance. Je to s trochou nadsázky „sladění“ oběžných dob dvou těles.
Rezonanci nacházíme u exoplanet, ale třeba také u měsíců velkých planet ve Sluneční soustavě. U oběhu dvou párů dvojhvězd se rezonance nevyskytují. Není jasné, zda v systému nastal nějaký mechanismus, který oběžné doby obou párů sladil, nebo je to jen pouhá náhoda.
Bude potřeba dalších pozorování k upřesnění velikosti hvězd i k určení vzdálenosti obou párů.
Zdroj: iopscience.iop.org, video: ESO
