Vědci z Kings College London se zabývali dlouhodobými zdravotními následky – takzvaným „dlouhým covidem“ („long COVID“) – po prodělání covidu-19 u dospělých očkovaných. Výsledky studie publikovali minulý týden v odborném časopise The Lancet.
Zjistili, že v období omikronové vlny byla pravděpodobnost vzniku dlouhého covidu přibližně o 20 až 50 % nižší než v předchozím období, kdy dominovala varianta delta. Pravděpodobnost dlouhodobých následků se lišila v závislosti na věku a době od prodělaného očkování.
Dlouhý covid a omikron
Studie ukázala, že v případě nákazy omikronem vyústilo v dlouhý covid přibližně 4,5 % případů. Proti tomu po nákaze koronavirem SARS-CoV-2 ve verzi delta trpělo dlouhodobými následky přibližně 10,8 % nemocných, tedy více než dvojnásobek.
Ačkoli se tato zpráva může zdát poměrně uklidňující pro ty, kteří prodělali infekci, je celkově jen chabou útěchou. Omikron je totiž výrazně nakažlivější než delta a má citelně vyšší potenciál cirkulovat v populaci. Kvůli tomu se po omikronu může (v absolutních číslech) potýkat s dlouhým covidem více lidí než po deltě.
Pro účely studie vědci zkoumali údaje 56 003 dospělých osob z Velké Británie, které se poprvé nakazily virem SARS-CoV-2 během omikronové vlny, a od 41 361 lidí, jež se poprvé nakazili v období dominující delty.
Omikron znamená menší šanci
Jako „dlouhý covid“ byly definovány nové nebo přetrvávající příznaky hlášené samotnými účastníky čtyři týdny nebo déle po začátku akutního onemocnění, což odpovídá pokynům National Institute for Health and Care Excellence.
Když výzkumníci zohlednili věk, dobu od očkování a další faktory související se zdravím, ukázalo se, že pravděpodobnost vzniku dlouhého covidu po nákazou omikronem je přibližně o 23 % až 50 % menší ve srovnání s nákazou deltou.
V rámci objektivity musíme konstatovat, že odkazovaná studie má své nedostatky, z nichž nejzřetelnější je, že vychází z údajů o příznacích, které nahlásili samotní účastníci. Navíc nijak nezohledňuje ani nezkoumá závažnost dlouhodobých následků. Rovněž nebyl k dispozici dostatek údajů, aby bylo možné zabývat se mírou výskytu dlouhého covidu u neočkovaných osob.
Zásadní jsou absolutní čísla
Docent na lékařské fakultě Exeterské univerzity David Strain také zdůrazňuje, že studie byla provedena během vlny způsobené virem v mutaci BA.1. Následné subvarianty, včetně BA.2, BA.2.12.1 a aktuálně stoupajících BA.4 a BA.5, mohou mít z dlouhodobého hlediska odlišné následky.
Kdyby se potvrdilo, že 4,5 % nakažených bude čelit dlouhodobým následkům, znamenalo by to, že se dlouhý covid projeví u mnoha lidí. To „vytváří významnou zátěž pro systém veřejného zdraví v souvislosti s tímto onemocněním“ dodává Strain.
Claire Steves z Kings College London. uvedla: „Zdá se, že u varianty omikron je pravděpodobnost, že způsobí dlouhý covid, podstatně nižší než u předchozích variant, ale přesto 1 z 23 lidí, kteří onemocní covidem-19, bude mít příznaky déle než čtyři týdny.“
