Astronomové objevili u blízké Teegardenovy hvězdy dvě potenciálně obyvatelné exoplanety. Hvězda se nachází něco přes 12 světelných let od nás v souhvězdí Berana. Jedná se o chladného červeného trpaslíka, který má velikost a hmotnost jen asi desetiny Slunce.
Exoplanety byly objeveny prostřednictvím spektrografu CARMENES, který se nachází na 3,5 m dalekohledu observatoře Calar Alto na jihu Španělska.
K objevu využili vědci metodu měření radiálních rychlostí. Planety z pohledu fyziky neobíhají okolo hvězdy, ale okolo společného těžiště s hvězdou. Těžiště je vlivem nenulové hmotnosti planet trochu posunuté vůči středu hvězdy, takže planeta s hvězdou jakoby cloumá. Tento pohyb lze pozorovat ve spektru hvězdy – konkrétně v posuvu spektrálních čar.
První planeta má hmotnost nejméně 1,05 Země, druhá 1,11 Země. Obě planety obíhají velmi blízko ke své hvězdě s periodou jen 5 a 11,5 dne.
Teegardenova hvězda je mnohem chladnější než Slunce, takže i přes malou vzdálenost mohou být na povrchu planet podmínky vhodné k životu. Platí to zejména o vnitřní planetě, která dostává od hvězdy jen o 15 % více záření než Země od Slunce. U vzdálenější planety je to 37 %.
Více otázek než odpovědí
Jak to vypadá na povrchu nevíme a bude hodně velký problém to zjistit. Podle vědců planety před svou hvězdou nepřechází, což je obrovská škoda. Pokud by tomu tak bylo, měli bychom možnost pozorovat tranzity planet a určit jejich velikost a tedy i hustotu. V případě tranzitujících planet lze také prozkoumat jejich atmosféru.
Atmosféry planet budou mít velký vliv na reálnou teplotu na povrchu. Podívejme se na Zemi a na Venuši. V případě naší planetární sestřičky přidává atmosféra prostřednictvím skleníkového efektu drtivých 500 °C! O složení atmosfér obou planet nevíme vůbec nic.
Dalším problémem je jejich hvězdná matka. Nejbližší z planet obíhá jen 3,8 milionů kilometrů od hvězdy. Obě planety budou mít vázanou rotaci (ta první určitě). Na jedné polokouli planety budě věčný den, na druhé věčná noc. Není jasné, co to udělá s obyvatelností planet, nebo třeba s existencí magnetického pole.
Skvělý index ESI, ale jen na papíře
Úvahy o obyvatelnosti nepochybně zbulvarizuje fakt, že vnitřní planeta má nejvyšší index ESI ze všech známých exoplanet. Jedná se o bezrozměrné číslo od 0 do 1, které udává, jak moc je daná planeta podobná Zemi. Jedná se tedy v podstatě o jakýsi index obyvatelnosti planety.
Výpočet ESI vychází z údajů o poloměru, hustotě, povrchové teplotě a únikové rychlosti. Problém je, že velmi často vychází z nepřesných čísel a někdy dokonce z vyloženě natipovaných hodnot.
V případě obou planet vědci vycházeli z úvahy, že jsou kamenné a mají podobné složení jako Země. Z toho následně odvodili jejich velikosti.
Je vhodné uvést, že měření radiálních rychlostí ve své nedokonalosti poskytuje jen dolní odhad hmotnosti planety. Obě planety tak mohou mít hmotnost podobou Zemi, ale mohou být také o něco „těžší“.
Matku našli nedávno
Teegardenova hvězda je 24. nejbližší hvězdou od Slunce, ale objevena byla teprve v roce 2003 a to prostřednictvím projektu NEAT, který se věnoval lovu blízkozemních asteroidů.
Hvězda není pojmenována po hollywoodské herečce, ale po Bonnardu J. Teegardenovi, který tehdy za objevem stál.
Vědci odhadují, že hvězda a tedy i planety budou dvakrát starší než Sluneční soustava. Pokud na jejich povrchu existuje inteligentní život, může v letech 2044 až 2496 pozorovat přechody Země před Sluncem.
Zdroj: A&A
