Během druhé světové války se nacističtí vědci pokusili vyrobit jadernou bombu, přičemž jako palivo používali uranové kostky. Stovky kostek, které měřily na každé straně asi pět centimetrů, byly na lanech ponořeny do „těžké“ vody, v níž deuterium nahrazuje lehčí vodík. Němečtí vědci doufali, že radioaktivní rozpad uranu v sestavách rozpoutá samovolnou řetězovou jadernou reakci – ale projekt selhal.
Většina kostek se v průběhu času ztratila. Z asi šesti set kusů, které byly po válce převezeny do USA, se dnes ví asi jen o dvanácti. Zbytek byl použit například v americkém jaderném programu. Nicméně i kostky, k nimž mají odborníci přístup, stále skrývají mnohá tajemství.
Například v Pacific Northwest National Laboratory (PNNL) se usilovně snaží zjistit co možná nejvíce informací o původu vybraných kostek. Kupodivu ani badatelé zapojení do tohoto projektu si nejsou jisti tím, jak vlastně laboratoř některé z nich získala. „Nevíme jistě, že kostky pocházejí z německého programu, takže to chceme nejprve zjistit,“ říká Jon Schwantes, hlavní řešitel projektu.
Brittany Robertson se vzorkem uranové kostky PNNL
Svět mohl být úplně jiným místem
Brittany Robertson z PNNL v tiskové zprávě uvedla, že řada historických údajů, které ona a její kolegové zpracovávají, je neoficiální. Tým si ale myslí, že dokáže vystopovat různé kostky zpět ke konkrétním vědcům, kteří je vytvořili, včetně slavného fyzika Wernera Heisenberga. Liší se totiž materiálem použitým na jejich ochranné potažení. Heisenberg používal povlak na bází kyanidu, ale například kostka, kterou vlastní Marylandská univerzita, je potažena látkou na bázi styrenu.
Když byly kostky poprvé odlity, obsahovaly poměrně čistý kovový uran. Postupem času se radioaktivním rozpadem část uranu přeměnila na thorium a protaktinium. PNNL chce tyto prvky v kostce lépe oddělit a kvantifikovat, jejich relativní koncentrace pak ukáže, kdy byla kostka vyrobena. Podaří-li se analyzovat také prvky vzácných zemin v objektu, bude snad možné odhalit, kde byl původní uran těžen. I to naznačí, pro jaký tým nacistických vědců byla kostka vyrobena.
Cílem je výzkumu je nejen lépe porozumět nacistické experimentální technologii, ale rovněž otestovat postupy vyvíjené pro potřeby tzv. jaderné kriminalistiky.
„Jsem šťastná, že nacistický program nebyl tak pokročilý, jak chtěli, aby do konce války byl. Protože jinak by byl svět úplně jiným místem,“ konstatovala Robertson.
